Lucifer, mně Darča nevyráží po psech, není útočná a ještě nikdy si nezačala jako první. Ona se bojí, pokud si ji velký pes začne zblízka očuchávat, takže to řešila tak, že následovně po něm jakoby v obraně vyjela, zavrčela a několikrát i ňafla po krku. Nebo pokud je ve společnosti více psů, tak taky jen koulí očima, je v neustálém střehu až křeči, připravena se kdykoliv "bránit". Jinak v žádném případě není "prací". A pravda, je to od doby, kdy ji ošklivě napadla a pokousala velká fena ze sousedství. Zničeho nic, bez zjevné příčiny, bylo to najednou a bylo to hrozný. Od tehdy začala být ostražitá, nedůvěřivá a přestala si ostatní pouštět k tělu. A já dělala velkou chybu, že jsem ji v tom nechala, myslela jsem si, že dělám správně, když ji situace nechám řešit podle jejího, a vůbec mi nedošlo, že potřebuje moji oporu a pomoc. Ale už se to o dost zlepšilo.

Ignorací, prostě vstát a odejít od štěněte, klidně do jiné místnosti, případně vrazit do tlamy místo ohryzávané ruky hračku. Když já jsem na své štěně zavrčela, hryzla mě vesele do nosu , jsou to prostě děti 

To ani já ne, já se se psem rvu dones . Ale "Au" neradím, protože mě to nefungovalo ani u jedné feny, obě to braly jako bojový pokřik . Jediné co fungovalo, minimálně na to, že se štěně posadilo a čumělo, než znovu zaútočilo bylo hlasité zakňučení/vypísknutí. Prostě člověk musí vyzkoušet co zrovna na jeho štěně funguje :). A nebo to neřešit, já třeba tyhle bitky ráda měla i s podrápanýma rukama , a když to zabolelo moc, tak jsem se prostě zvedla a šla pryč a štěně se uklidnilo.

Btw mě Cloe kousla do brady a to bylo později, než druhý den 

Však jsem si to vyřídila, řekla jsem jí, ať mě kousne ještě do nosu, ale to už prý nechtěla