Přidám svoji zkušenost, také jsme si tím před rokem prošli. Pejsek to byl náš první, neměli jsme žádné velké požadavky kromě toho že by to měla být žlutá fenka, chtěli jsme kamarádku do rodiny, mazlíčka, né žádného budoucího výstavního šampiona ani pracanta a už vůbec né fenku na chov....nejdříve jsme udělali velký krok v tom, že jsme absolutně opustili původní rozhodnutí koupit si štěně bez PP a začali koukat po CHS. No jenže když člověk o tom moc neví a nevyzná se v tom, tak ho opravdu asi začne nejdříve zajímat ta cena, protože jinak ani neví na co jiného se ptát (dokud se o to nezačne víc zajímat). Takže jsem někdy od Vánoc koukala po všech možných chovatelských stanicích, koukala na inzeráty za kolik prodávají štěňata (některé CHS to v inzerátech uváděli) abych byla vůbec v obraze. No docela mě potěšilo, že se dají papírová štěňátka sehnat už od 8000, tak jsem myslela, že až to bude u nás aktuální (duben-červen), tak pak za takovou cenu třeba to naše taky seženeme. Pak jsem začala hledat kde všude plánují na jaro žlutá štěňátka nebo kde se jim už narodila, nakonec jsem měla asi 10 chovatelských stanic ale bez informací o ceně. No a začalo obvolávání, abych řekla pravdu nebylo to ani mě moc příjemné, takže jsem to přenechala manželovi, který je více výřečný a i se "obchodováním" živí. Po pár telefonátech nám bylo ale stejnak jasné, že štěňátka skoro všude mají tak za 12000 a tak si manžel po telefonu s těmi chovateli pak spíše povídal o jiných věcech, o těch "správných". Pár chovatelských stanic jsme vybrali jako favority (to už jsem se myslím i radila tady na foru o tom, jaké je kde vhodné spojení atd), ale nakonec jsme se k naší Kellynce stejnak dostali náhodou, zaháleli jsme a rozmýšleli se a najednou byla všechna štěňátka z jejího vrhu už rezervovaná, pak se náhle rezervace uvolnila, tak jsme hned zavolali a začali si s chovatelkou povídat co a jak a proč (se uvolnila rezervace) a bylo to.
Vandik, mám velmi podobnou zkušenost. Já teda hledala a vybírala 4 roky a nakonec se vybrané spojení nekonalo. A pak najednou ze dne na den se uvolnila rezervace na štěňátko, o kterém jsem neměla ani tušení, že existuje a vyklubal se z toho ten nejúžasnější pes na světě. Můj labrador č. 2.
To je asi věčný problém: kupující má strach, že mu nějaký padouch chovatel podstrčí za drahý peníz polomrtvé štěně, chovatel zase v nočních můrách vidí své vymazlené naděje na řetězu u boudy. Takže nezbývá se nějak domluvit a jednání o ceně k tomu patří. Nevidím na tom nic špatného, ani mi nevadí, že se na to zájemce zeptá, považuji to za úplně normální, pokud to není první věta. Dostala jsem totiž i maily znějící takto: bez pozdravu, oslovení - Kolik u vás stojí štěně? Myslím, že normálně lidsky komunikující člověk nemůže mít problém, rozumní lidé se domluví vždy. Někomu je třeba zase na oplátku divné, že já chci nejdříve vědět, jak si vůbec vlastnictví pejska představuje, jaké s ním má plány, kde bude spát a tak. Pokud má kupující přístup "já platím za zboží, chci znát cenu a dál vám po tom nic není", musí se obrátit jinam. Asi jsou množárny, kterým to vyhovuje. Zájemce si musí najít chovku, která bude vyhovovat jeho požadavkům a chovatel zase hledá majitele, odpovídající jeho představám. Ty city to prostě všechno komplikují.
těžko mohu čekat, že štěně od importované interšampionky s kompletními zdravotními testy, anglické krytí, pořídím za osmičku. Podle informací na webovkách by mělo být jasné, o jaký level jde a zda odpovídá mým představám o tom, jak kvalitní štěně chci a také na co mi kapsa stačí.
Jak tohle laik má vědět?Co když vím jen,že chci psa s PP myslím,že laik nemá absolutně nějaký tušení o chovu,spojení atd.Možná ten,co se o problematiku zajímá ano.Myslím,že spousta lidí ani neví,že pes s PP se koupit dá a spousta lidí si myslí,že pořizovací cena je od 0-5tis maximálně.Jak pozná chovatel,že nový majitel pejska je ten PRAVÝ jak víte (s každými v kontaktu nezůstáváte celý život pejska),že pes neskončil někde v kotci?
Kvůli tomu je přeci právě tahle diskuse, aby se člověk co uvažuje o koupi prvního štěněte něco dozvěděl. V době internetu to zase tolik práce nedá. Když si kupuju auto, taky o tom nejdřív vůbec nic nevím, ale seženu si technická data, přečtu recenze, diskuze a mohu se pak rozhodovat po zralé úvaze. Jinak je velká šance, že někomu naletím a koupím štěně z ne příliš dobrého spojení za hodně peněz. Jak bez jakýchkoliv informací posoudím poměr cena/výkon? Je nabízené štěně levné nebo drahé? Mercedes za 150 je levný, trabant za sto drahý. Přeci hledám parťáka na dalších dvanáct let, tak si snad udělám čas aspoň něco si pozjišťovat. Kamarádka nedávno kupovala štěně v Německu a chovatelé trvali na osobní návštěvě, než jí ho rezervují. Protože to štěně chtěla, tak tam těch 800 km jela, jenom se "ukázat". Napsat zdvořilý mail delší než jedna věta snad není taková újma? Pro koho je to moc práce, tomu štěně prostě nedám, protože nevěřím, že se o něj bude starat. Chovatel nepozná, který majitel je ten pravý, neb nemá křišťálovou kouli, ale aspoň se o to snaží. Pořád nechápu, co je na tom nenormálního? Štěně není věc, není to zboží a proto se i jiným způsobem prodává.
Někdy cena štěněte může pokrýt náklady na x měsíců i x roků, chcete-li. A jen "prodavač" může říci, že to nic není. Kdyby to byla zanedbatelná částka, tak by na ní chovatel nelpěl a psa neprodával a staral se o něj sám.
S tím lze jen souhlasit a ať mi nikdo neříká,že to není i o penězích.
Beenee napsala:Někdy cena štěněte může pokrýt náklady na x měsíců i x roků, chcete-li. A jen "prodavač" může říci, že to nic není. Kdyby to byla zanedbatelná částka, tak by na ní chovatel nelpěl a psa neprodával a staral se o něj sám.
arthur napsal: S tím lze jen souhlasit a ať mi nikdo neříká,že to není i o penězích.
Jistě, že je to i o penězích. Vždy bude rozdíl mezi tím, jestli mám nacpanou pořizovací cenu psa ve "strožoku" já nebo ji tam má chovatel. :-) Osobně mám zkušenost jen jednu se dvěma různými chovateli. Oba měli předem jasně danou cenu, o které se nepolemizovalo.
S timhle souhlasim - laik se to dozvi tezko, pokud bude patrat sam. Pokud otevre inzerci, tak mu kazdej inzerat nabizi kvalitu, excelentni spojeni, zdravotni predpoklady, vystavni predpoklady, vybornou povahu a chovatelsky servis samozrejmosti, mnozi i vic. Tady je v nevyhode ta soudna mensina chovatelu, ktera vi, kde je sever a ma inzeraty umirnenejsi. Kazdopadne pro laika je to padesat nemlich tech samejch inzeratu a pokud se nechyti na hezky fotky / primerenou cenu uvedenou v inzeratu / na vzdalenost od chovatele, tak proste nema moznost udelat z padesati inzeratu vyber treba deseti kusu. Pokud napise laik do chovek, tak samozrejme kazdej chov lpi na zdravi, nekteri sou schopni dodat pridat ke zdravi i vykon, dalsi zvladnou i vic a laik vi zase houby. Muze se odfiltrovat chovatel nepsavec, kterej napise 3 vety a nazdar, ale laikovi to vy vyberu nijak vyrazne nepomuze.
Clovek muze zjistovat horem dolem, ale chtela bych videt toho, kdo za mesic pochopi system vystav, uchovneni, zdravi a pracovnich vysledku. Vsude se to hemzi miliardama zkratek a sampionatama a dalsima. Clovek se v tom ztraci, takze vybira podle neceho jinyho, nez je kvalita stenat, pac to proste neni schopnej posoudit. No a kdyz nevi ani cenu, tak se vybira dost tezko.
Ja treba chapu, ze lidi chtej vedet cenu stenete, ale taky chapu chovatele, ze cenu nikde netroubi, pac co je komu potom, ze. Zajemce se zepta a ostatnim to muze byt u zadku, za kolik prodavam.
zanedbatelná částka, tak by na ní chovatel nelpěl a psa neprodával a staral se o něj sám.
Jenze tohle neni jen o prachach, ale v tech prvnich tydnech hlavne o casu. Malokterej chovatel ma moznost nechat si z vrhu vic nez jedno dve zvirata, uz ty dve je zahul az az. To uz chce oddelit, aby se nefixovali na smecku ale na cloveka, socializovat, venovat jim pozornost, chodit s kazdym na prochazky a ukazovat jim svet, ovsem vsechno zvlast. Teda v idealnim pripade, samozrejme jde je dohromady zavrit nekam do cvingru a po negativnich rentgenech s nima zacit neco delat, ale to pak neni chovatel, ale kseftak.
Já osobně si myslím, že základní problém toho všeho je, že lidi chcou všechno hned. Tzn. rozhodnutí - chci štěně = mít ho ideálně do měsíce. Pak je jasné, že se asi těžko stihne zorientovat ve zkratkách, chovatelských stanicích, titulech, zdraví apod.
Kdyby si lidi nechali na pořízení štěněte víc času - dejme tomu půl roku, tak by si toho pozjišťovali nááááááásobně víc. Mohli by navštívit nějakou výstavu, podívat se, omrknout, pozjišťovat...
U nás od momentu - chci psa, po první návštěvu chovatelů uběhl téměř rok a půl (protože jsem věděla, že v momentě rozhodnutí nebyly 100% podmínky pro pejska). A od návštěvy chovatelů k tomu, že jsem si domů vezla vysněné štěně další rok a čtvrt. Bez štěněte jsme se byli podívat na dvou velkých výstavách, bavili se tam s lidmi, zjišťovali info o zdraví, pracovních zkouškách apod. a podle toho vybírali. Na štěně jsme měli připraveno 20 tisíc, v jednu chvíli to dokonce kvůli určitým komplikacím vypadalo, že si pojedeme pro štěně do Holandska, kde bychom za něj dali minimálně 1000 euro. A dali bychom je, nakonec to všechno dopadlo jinak :-)
Nechci se nějak kasat, ale tak nějak by k tomu přeci měli přistupovat všichni nebo aspoň většina.
Přidám svoji zkušenost, také jsme si tím před rokem prošli. Pejsek to byl náš první, neměli jsme žádné velké požadavky kromě toho že by to měla být žlutá fenka, chtěli jsme kamarádku do rodiny, mazlíčka, né žádného budoucího výstavního šampiona ani pracanta a už vůbec né fenku na chov....nejdříve jsme udělali velký krok v tom, že jsme absolutně opustili původní rozhodnutí koupit si štěně bez PP a začali koukat po CHS. No jenže když člověk o tom moc neví a nevyzná se v tom, tak ho opravdu asi začne nejdříve zajímat ta cena, protože jinak ani neví na co jiného se ptát (dokud se o to nezačne víc zajímat). Takže jsem někdy od Vánoc koukala po všech možných chovatelských stanicích, koukala na inzeráty za kolik prodávají štěňata (některé CHS to v inzerátech uváděli) abych byla vůbec v obraze. No docela mě potěšilo, že se dají papírová štěňátka sehnat už od 8000, tak jsem myslela, že až to bude u nás aktuální (duben-červen), tak pak za takovou cenu třeba to naše taky seženeme. Pak jsem začala hledat kde všude plánují na jaro žlutá štěňátka nebo kde se jim už narodila, nakonec jsem měla asi 10 chovatelských stanic ale bez informací o ceně. No a začalo obvolávání, abych řekla pravdu nebylo to ani mě moc příjemné, takže jsem to přenechala manželovi, který je více výřečný a i se "obchodováním" živí. Po pár telefonátech nám bylo ale stejnak jasné, že štěňátka skoro všude mají tak za 12000 a tak si manžel po telefonu s těmi chovateli pak spíše povídal o jiných věcech, o těch "správných". Pár chovatelských stanic jsme vybrali jako favority (to už jsem se myslím i radila tady na foru o tom, jaké je kde vhodné spojení atd), ale nakonec jsme se k naší Kellynce stejnak dostali náhodou, zaháleli jsme a rozmýšleli se a najednou byla všechna štěňátka z jejího vrhu už rezervovaná, pak se náhle rezervace uvolnila, tak jsme hned zavolali a začali si s chovatelkou povídat co a jak a proč (se uvolnila rezervace) a bylo to.
http://kelly-kmitova.webnode.cz
Vandik, mám velmi podobnou zkušenost. Já teda hledala a vybírala 4 roky a nakonec se vybrané spojení nekonalo. A pak najednou ze dne na den se uvolnila rezervace na štěňátko, o kterém jsem neměla ani tušení, že existuje a vyklubal se z toho ten nejúžasnější pes na světě. Můj labrador č. 2.
Lenka, Danny a Kip z Brna
Tak to mi tu naši máme z chovky, která byla mezi favority, ale málem jsme to propásli :-)
http://kelly-kmitova.webnode.cz
To je asi věčný problém: kupující má strach, že mu nějaký padouch chovatel podstrčí za drahý peníz polomrtvé štěně, chovatel zase v nočních můrách vidí své vymazlené naděje na řetězu u boudy.
Takže nezbývá se nějak domluvit a jednání o ceně k tomu patří. Nevidím na tom nic špatného, ani mi nevadí, že se na to zájemce zeptá, považuji to za úplně normální, pokud to není první věta. Dostala jsem totiž i maily znějící takto: bez pozdravu, oslovení - Kolik u vás stojí štěně? Myslím, že normálně lidsky komunikující člověk nemůže mít problém, rozumní lidé se domluví vždy. Někomu je třeba zase na oplátku divné, že já chci nejdříve vědět, jak si vůbec vlastnictví pejska představuje, jaké s ním má plány, kde bude spát a tak. Pokud má kupující přístup "já platím za zboží, chci znát cenu a dál vám po tom nic není", musí se obrátit jinam. Asi jsou množárny, kterým to vyhovuje. Zájemce si musí najít chovku, která bude vyhovovat jeho požadavkům a chovatel zase hledá majitele, odpovídající jeho představám. Ty city to prostě všechno komplikují. 
těžko mohu čekat, že štěně od importované interšampionky s kompletními zdravotními testy, anglické krytí, pořídím za osmičku. Podle informací na webovkách by mělo být jasné, o jaký level jde a zda odpovídá mým představám o tom, jak kvalitní štěně chci a také na co mi kapsa stačí.
Jak tohle laik má vědět?Co když vím jen,že chci psa s PP myslím,že laik nemá absolutně nějaký tušení o chovu,spojení atd.Možná ten,co se o problematiku zajímá ano.Myslím,že spousta lidí ani neví,že pes s PP se koupit dá a spousta lidí si myslí,že pořizovací cena je od 0-5tis maximálně.Jak pozná chovatel,že nový majitel pejska je ten PRAVÝ jak víte (s každými v kontaktu nezůstáváte celý život pejska),že pes neskončil někde v kotci?
Kvůli tomu je přeci právě tahle diskuse, aby se člověk co uvažuje o koupi prvního štěněte něco dozvěděl. V době internetu to zase tolik práce nedá. Když si kupuju auto, taky o tom nejdřív vůbec nic nevím, ale seženu si technická data, přečtu recenze, diskuze a mohu se pak rozhodovat po zralé úvaze. Jinak je velká šance, že někomu naletím a koupím štěně z ne příliš dobrého spojení za hodně peněz. Jak bez jakýchkoliv informací posoudím poměr cena/výkon? Je nabízené štěně levné nebo drahé? Mercedes za 150 je levný, trabant za sto drahý.
Přeci hledám parťáka na dalších dvanáct let, tak si snad udělám čas aspoň něco si pozjišťovat. Kamarádka nedávno kupovala štěně v Německu a chovatelé trvali na osobní návštěvě, než jí ho rezervují. Protože to štěně chtěla, tak tam těch 800 km jela, jenom se "ukázat". Napsat zdvořilý mail delší než jedna věta snad není taková újma? Pro koho je to moc práce, tomu štěně prostě nedám, protože nevěřím, že se o něj bude starat. Chovatel nepozná, který majitel je ten pravý, neb nemá křišťálovou kouli, ale aspoň se o to snaží. Pořád nechápu, co je na tom nenormálního? Štěně není věc, není to zboží a proto se i jiným způsobem prodává.
Někdy cena štěněte může pokrýt náklady na x měsíců i x roků, chcete-li. A jen "prodavač" může říci, že to nic není. Kdyby to byla zanedbatelná částka, tak by na ní chovatel nelpěl a psa neprodával a staral se o něj sám.
S tím lze jen souhlasit a ať mi nikdo neříká,že to není i o penězích.
Beenee napsala: Někdy cena štěněte může pokrýt náklady na x měsíců i x roků, chcete-li. A jen "prodavač" může říci, že to nic není. Kdyby to byla zanedbatelná částka, tak by na ní chovatel nelpěl a psa neprodával a staral se o něj sám.
arthur napsal: S tím lze jen souhlasit a ať mi nikdo neříká,že to není i o penězích.
Jistě, že je to i o penězích. Vždy bude rozdíl mezi tím, jestli mám nacpanou pořizovací cenu psa ve "strožoku" já nebo ji tam má chovatel. :-) Osobně mám zkušenost jen jednu se dvěma různými chovateli. Oba měli předem jasně danou cenu, o které se nepolemizovalo.
Lenka, Danny a Kip z Brna
Jak tohle laik má vědět?
S timhle souhlasim - laik se to dozvi tezko, pokud bude patrat sam. Pokud otevre inzerci, tak mu kazdej inzerat nabizi kvalitu, excelentni spojeni, zdravotni predpoklady, vystavni predpoklady, vybornou povahu a chovatelsky servis samozrejmosti, mnozi i vic. Tady je v nevyhode ta soudna mensina chovatelu, ktera vi, kde je sever a ma inzeraty umirnenejsi. Kazdopadne pro laika je to padesat nemlich tech samejch inzeratu a pokud se nechyti na hezky fotky / primerenou cenu uvedenou v inzeratu / na vzdalenost od chovatele, tak proste nema moznost udelat z padesati inzeratu vyber treba deseti kusu. Pokud napise laik do chovek, tak samozrejme kazdej chov lpi na zdravi, nekteri sou schopni dodat pridat ke zdravi i vykon, dalsi zvladnou i vic a laik vi zase houby. Muze se odfiltrovat chovatel nepsavec, kterej napise 3 vety a nazdar, ale laikovi to vy vyberu nijak vyrazne nepomuze.
Clovek muze zjistovat horem dolem, ale chtela bych videt toho, kdo za mesic pochopi system vystav, uchovneni, zdravi a pracovnich vysledku. Vsude se to hemzi miliardama zkratek a sampionatama a dalsima. Clovek se v tom ztraci, takze vybira podle neceho jinyho, nez je kvalita stenat, pac to proste neni schopnej posoudit. No a kdyz nevi ani cenu, tak se vybira dost tezko.
Ja treba chapu, ze lidi chtej vedet cenu stenete, ale taky chapu chovatele, ze cenu nikde netroubi, pac co je komu potom, ze. Zajemce se zepta a ostatnim to muze byt u zadku, za kolik prodavam.
zanedbatelná částka, tak by na ní chovatel nelpěl a psa neprodával a staral se o něj sám.
Jenze tohle neni jen o prachach, ale v tech prvnich tydnech hlavne o casu. Malokterej chovatel ma moznost nechat si z vrhu vic nez jedno dve zvirata, uz ty dve je zahul az az. To uz chce oddelit, aby se nefixovali na smecku ale na cloveka, socializovat, venovat jim pozornost, chodit s kazdym na prochazky a ukazovat jim svet, ovsem vsechno zvlast. Teda v idealnim pripade, samozrejme jde je dohromady zavrit nekam do cvingru a po negativnich rentgenech s nima zacit neco delat, ale to pak neni chovatel, ale kseftak.
veronika & retrívři v útulcích
Já osobně si myslím, že základní problém toho všeho je, že lidi chcou všechno hned. Tzn. rozhodnutí - chci štěně = mít ho ideálně do měsíce. Pak je jasné, že se asi těžko stihne zorientovat ve zkratkách, chovatelských stanicích, titulech, zdraví apod.
Kdyby si lidi nechali na pořízení štěněte víc času - dejme tomu půl roku, tak by si toho pozjišťovali nááááááásobně víc. Mohli by navštívit nějakou výstavu, podívat se, omrknout, pozjišťovat...
U nás od momentu - chci psa, po první návštěvu chovatelů uběhl téměř rok a půl (protože jsem věděla, že v momentě rozhodnutí nebyly 100% podmínky pro pejska). A od návštěvy chovatelů k tomu, že jsem si domů vezla vysněné štěně další rok a čtvrt. Bez štěněte jsme se byli podívat na dvou velkých výstavách, bavili se tam s lidmi, zjišťovali info o zdraví, pracovních zkouškách apod. a podle toho vybírali. Na štěně jsme měli připraveno 20 tisíc, v jednu chvíli to dokonce kvůli určitým komplikacím vypadalo, že si pojedeme pro štěně do Holandska, kde bychom za něj dali minimálně 1000 euro. A dali bychom je, nakonec to všechno dopadlo jinak :-)
Nechci se nějak kasat, ale tak nějak by k tomu přeci měli přistupovat všichni nebo aspoň většina.
Stránky