Podle mě je to typické machrování... dospěl do věku, kdy zkouší co si může dovolit a snaží se ,,vyrpovokovat" i druhého psa k nějaké ,,akci"
Já bych to řešila zpřísněním režimu, on musí od vás pocítit, kde jsou hranice a žádné napínání vodítka, natož tahání za druhým pse neexistuje, musíte si prosadit svou, prostě nikam nepůjde, když vy nechcete a ne že vás někam odvláčí. A v případě, že zavrčí, tak se holt seznamovat dál nebude a hotovo..v té chvíli cuknout vodítkem a jdeme, nejlépe povel k noze, troška buzerace a pak zase volnější režim...je zase hloupost psa nechat jít celou dobu po jednom zavrčení na vodítku až domů u nohy. Když budete v tomhle důslední, tak se to srovná, je to přechodné období, které mívá hodně samců v jeho věku..ale vy musíte stanovit jasná pravidla a držet se jich, nebo se z něj stane rváč a jakmile k tomu jednou dojde budete to horko těžko odnaučovat.
A ještě jsem chtěla dodat, když už svolíte a budete chtít, aby se s nějakým psem očuchal, tak jedině za dobré chování..tzn. on bude sedět a nechá se v klidu, bez napínání vodítka dovést až k druhému psovi..pokud bude už z dálky štěkat a jančit, tak nic nebude...i když se rozejdete směrem ke psovi a napne vodítko, má smůlu, otočte se opačným směrem a žádné seznamování nebude. Rozumíme si?
Děkuji za radu, hned od zítřka to budem zkoušet..snad to ten náš ňouma pochopí. Ono jasně, když jsme hodinu od domova a vyjede po někom tak ho celou cestu nemám u nohy na krátko..ale když je to třeba 10 min k domu tak už jde až domů u nohy samozřejmě nedobrovolně :) Zrovna předevčírem se nám stalo, že jsme potkali hárající fenku retrívra nejdřív se očuchali ale pak na sebe zavrčeli asi se fence nelíbilo očuchávání tak zavrčela a on hned taky zuby cenili na sebe že to vypadalo že se zabijou, ale jen po sobě skákali a nic si neudělali,samozřejmě jsem ho hned brala, ale fenka byla na volno. Ale třeba moje sestra má trpasličího pinče fenku a ta si zase k Jerrymu může dovolit co chce a on zůstává klidný a i její vrčení a vyjíždění když se jí něco nelíbí bere jako hru. Tak snad se nám zadaří a bude se tak chovat i k jiným psům, je mi jasné že to nepůjde ze dne na den, ale doufám, že se to odnaučí.
Wendy, doporučuji z vlastní zkušenosti, pokusit se vyhledat nějakého výcvikáře, který zná psí chování, který by se na Jerryho podíval naživo a posoudil, o jaké chování se jedná. Píšeš, že má své oblíbené a neoblíbené rasy, oblíbené a neoblíbené velikosti. Může se jednat o machrování dvouletého puberťáka a nemusí. V některých případech to tak může být a v některých nemusí. Šikovný výcvikář ví, jak s takovou situací naložit. Lepší, než se splést a něco pošlapat.
Spíše než zpřísnit výchovu se mi v praxi osvědčila důslednost a trpělivost. Se svým "agresivním" pejskem jsem se natrápila velice, pokazila toho spousty a o to déle jsem vše napravovala, ale jde to. Už si nemyslím, že když pes zavrčí na jiného, že je vždy správné odtáhnout ho pryč a nenechat je seznámit. Vrčení je jeden ze způsobů komunikace mezi psy (těch způsobů je více), způsoby komunikace se kombinují a někdy mi to přijde i komplikované. I po letech někdy nevím, co si mám o dané situaci myslet.
Trénováním poslušnosti se toho moc nedá zkazit, když se to vezme za správný konec, takže to určitě pokračujte např. v trénování chůze u nohy atd, ale nezapomínat na radost z tréninku.
máme se štěndem také podobné problémy, tak se chci zeptat. Náš malý labradorek má 10 týdnů a pomalu cvičíme povely (tedy spíš hlavně já, aby měl 1 vůdce) "sedni", "lehni" a "ke mě". Sedni a lehni zvládáme celkem dobře, ale netlačím ho k tomu aby to zvládal už teď precizně. Povel "ke mě" je už horší, ale to se časem doufám zlepší snažíme se ho nechávat běhat co nejvíce na volno, tak bych byla ráda, aby tento povel zvládal. Co je ale větší problém je jeho "agresivita" při hraní. Hned k úvodu říkám, že to není žádné moc mazlivé štěňátko ale spíš ďáblík . Jakmile se probudí, příp.nabaští, začne si s námi hrát, ale tak, že nás okamžitě kouše do rukou a skáče do obličeje (už mám několik šličů na obličeji a o rukou nemluvě), když mu řeknu důrazně "fuj" a vrazím mu do pusy hračku, vydrží mu to pár vteřin a skáče a kouše zas do nás a o to agresivněji a bolestivě, ani důrazné "au" nepomáhá :(. Když ho převalím na záda, vzteká se ještě víc, když ho ignoruji a odcházím, běží za mnou a rve mě za kalhoty (odnesli to už 2 ) a vzteká se dál. Nikoho jiného tolik nekouše, jen hlavně mě ( nebiju ho!)a často i mého přítele. Moc ráda bych si s ním hrála klidně celý den, ale je to už dost bolestivé a nevím jak ho to odnaučit, vím že je maličký a chce si hrát a chce to výdrž a důslednost, jen bych ráda slyšela nějaké názory a rady jak ho zvládnout Díky Zuzka
Štěně si normálně hraje, čili do tématu Agrese tento dotaz opravdu nepatří. Pokud začne kousat, tak se prostě a jednoduše zvedněte a ignorujte ho, pokud bude rvát kalhoty, tak mu přibouchnout dveře před čumákem. A tak pořád dokola, dokud si neuvědomí, že pokud bude používat zoubky, tak si bude muset hrát sám. Proboha žádné povalování na záda!! Povel "ke mně" bych si nekazila tím, že vyslovuji slovo, které pro psa nedává ještě ten pravý význam. Slovní povel by měl přijít, až teprve, když je upevněno chování, čili volat na psa jménem. Dokud spolehlivě nebude přibíhat, tak bych tam ten slovní povel nedávala, jinak se vám stane, že si ho pes dostatečně neupevní a bude i později chodit "když se mu zrovna bude hodit".
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Cvičila bych určitě jen hrou a na nějakou preciznost se uplně vykašlala. Důležité je, že si sedne a ne třeba to, že si u toho vyvalí zadek na bok apd. jen to chce hlavně důslednost, že když už to jednou řeknu, tak se nám to musí povést a ne ho po neúspěchu nechat jít.
Jinak co se týče přivolání...volejte ho pouze v případě, když ho zrovna nezajímá něco jiného, protože na to je ještě malý, aby dokázal v takové situaci přijít a vy by jste si tím pouze kazili povel, ten neříkejte, dokud si nejste na 100% jistí, že přijde. tzn. oslovím ho jménem, prcek se podívá, já dřepnu např. na bobek a roztáhnu ruce a u toho mu řeknu třeba no pojd honem a když se rozběhne opakuji povel ke mě, dokud nedorazí, takže ho řeknu ve fázi, kdy ke mě běží třeba 5x, aby si to mohlo dokonale spojit - nicméně ideální je píšťalka, ta udělá lepší službu než hlasový povel a je potom taky slyšet na větší vzdálenost. A když doběhne, dostane vždy mls a pohrajeme si..pak dám zase volno a za procházku zopakuji třeba 6x, dokud to prcka baví..hlavně nevolejte jen, když to třeba chcete připnout na vodítko, odvést domů apd. Musí převažovat počet přivolání, kdy ho jen odmění a zase si ůže běžet po svém
A k té agresi. Taková je většina štěňat:o)) Chce to být trošku neoblomná..když mi vyskočí do obličeje, tak ihned přeruším hru s důrazným ne nebo dost( u nás lépe zabíral povel se sykavkou) a ten musí být tak ,,slyšet" až se prcek zastaví a na chvíli zarazí..v té chvíli pohladím a odměním, jakmile začne útočit znovu, situace se opakuje..tohle pak používám u všeho..nám hodně zabíralo i tlesknutí, k přerušení nežádoucí činnosti a pak přesměrování na něco jiného...on chce řádit, takže je to uplně normální a vy mu jen musíte ukázat, kde už jsou hranice..pomáhá i když vás to zabolí, vypísknout..to se určitě zarazí..naučte ho, že hru ukončujete i zahajujete vy a pak nebudete mít problém..hlavně ho nenechat uplně rozblbnout, pak se těžko zastavuje:oD
Tohle opravdu není agrese, jen úplně normální štěněčí hra. Co si pamatuju, tak s Bayshou se do nějakého půl roku taky moc nešlo pomazlit, v tom momentě jsme měli v předloktí zaťaté jehličky, měli jsme oba i s přítelem ruce rozedrané do krve. Mohla jsem si ji pohladit, jen když spala Teď je z ní mazlík největší - a kousací hry si občas taky společně užíváme, postupně se naučila okusovat nás opravdu něžně, takže je to zábava pro obě strany.
Povalování na záda vážně nic nevyřeší, štěně nechápe, co udělalo špatně. Možností je víc - na některé štěně třeba zabírá i jen vypísknout vysokým hlasem "au", na jiné přestat se úplně hýbat (nepohyblivá "kořist" většinou není zajímavá), nabídnout na kousání hračku nebo sebrat se a odejít na chvilku pryč. A každopádně není od věci domluvit se na společném venčení s majiteli dalších štěňat a nechat ty prevíty, ať se dohryžou navzájem
Určitě ho nepovalujte!!! To mi příjde jako zrada pro psa. My měli to štěstí,že se omezoval jen na své hračky. Taky jsme pravidelně navštěvovali rodiče Boa,takže pokud moc kousnul,tak si to sním tatínek vyřídil. Zkuste při kousnutí vypísknout,nebo prostě udělejte nějaký vysocefrekvenční zvuk a odejděte. Nevšímejte si ho. Třeba se i zavřete do koupelny. Po chvilce vylezte a pokud se situace opakuje,tak znova. Bohužel tohle ho měli naučit rodiče a sourozenci-tedy kde jsou hranice pro bolestivé kousání.
PS: Klidně vám vyfotím moje ruce,jak vypadají. To mám doma 10-ti měsíčního labíka a žádná "agrese" se u něj neprojevuje. Prostě se jen příjde pomazlit. Doporučuji koupit si kvalitní tělové mléko a mazat. Nepočítám ani modřiny,kdy se jen tak tulíme...
Děkuji nastotisíckrát za názory a rady :) Přeci jen je to naše první "miminko" a tak se raději ptám než konám. Zkoušíme to ignorování, což moc nepomáhá, ale pomalilinku začíná zabírat to zavírání se do koupelny...sice je to asi tisíckrát za den, ale snad to přinese ovoce :) Horší je to když se tam zavírám ve 4 ráno když přijdeme z čůrání, to s přijdu jako magor :D ale on nás pak už nechce nechat spát rarášek jeden. Nakonec ale usne a v 6.30 nás pravidelně vytáhne už nadobro z postele na hraní. Děkuji ještě jednou za rady!
Ahoj všem... moc ráda bych poprosila o radu, bude-li to možné. Už jsem z našeho Sama vážně skoro zoufalá, týká se to jeho agrese vůči jiným psům...Byl dvakrát napadený pittbulem a tady je asi vznik problému, ale průšvih je ten, že nesnese okolo sebe jiného psa,kromě třech, které opravdu zná a ví,že ti mu nic neprovedou.Je mu jedno,jestli je jeho "nepřítel" malý nebo velký, štěně nebo staroušek - prostě hned startuje,neodrazuje ho to,že se škrtí na obojku, ignoruje moje povely,jakoby neviděl ani neslyšel nic jiného...Nevím,co s ním,nejhorší je,že jsme na sídlišti,okolo je spousta psů.Vždycky se děsím toho,že nějakého potkáme a já Samina jednoho krásnýho dne neudržím :o( Prosím,zkusíte mi někdo poradit,jak na něj?Nechci ho trestat,protože vím,kvůli čemu takovejhle zlej je,ale je to vážně neúnosný...:o(
Zdenča a Saminek 19.7.2007
http://www.samm.webnode.cz/
Bůh stvořil psa, protože věděl, že se mezi lidmi lepší přítel nenajde.
Podle mě je to typické machrování... dospěl do věku, kdy zkouší co si může dovolit a snaží se ,,vyrpovokovat" i druhého psa k nějaké ,,akci"
Já bych to řešila zpřísněním režimu, on musí od vás pocítit, kde jsou hranice a žádné napínání vodítka, natož tahání za druhým pse neexistuje, musíte si prosadit svou, prostě nikam nepůjde, když vy nechcete a ne že vás někam odvláčí. A v případě, že zavrčí, tak se holt seznamovat dál nebude a hotovo..v té chvíli cuknout vodítkem a jdeme, nejlépe povel k noze, troška buzerace a pak zase volnější režim...je zase hloupost psa nechat jít celou dobu po jednom zavrčení na vodítku až domů u nohy. Když budete v tomhle důslední, tak se to srovná, je to přechodné období, které mívá hodně samců v jeho věku..ale vy musíte stanovit jasná pravidla a držet se jich, nebo se z něj stane rváč a jakmile k tomu jednou dojde budete to horko těžko odnaučovat.
A ještě jsem chtěla dodat, když už svolíte a budete chtít, aby se s nějakým psem očuchal, tak jedině za dobré chování..tzn. on bude sedět a nechá se v klidu, bez napínání vodítka dovést až k druhému psovi..pokud bude už z dálky štěkat a jančit, tak nic nebude...i když se rozejdete směrem ke psovi a napne vodítko, má smůlu, otočte se opačným směrem a žádné seznamování nebude. Rozumíme si?
Triny a Peggy
Děkuji za radu, hned od zítřka to budem zkoušet..snad to ten náš ňouma pochopí. Ono jasně, když jsme hodinu od domova a vyjede po někom tak ho celou cestu nemám u nohy na krátko..ale když je to třeba 10 min k domu tak už jde až domů u nohy samozřejmě nedobrovolně :) Zrovna předevčírem se nám stalo, že jsme potkali hárající fenku retrívra nejdřív se očuchali ale pak na sebe zavrčeli asi se fence nelíbilo očuchávání tak zavrčela a on hned taky zuby cenili na sebe že to vypadalo že se zabijou, ale jen po sobě skákali a nic si neudělali,samozřejmě jsem ho hned brala, ale fenka byla na volno. Ale třeba moje sestra má trpasličího pinče fenku a ta si zase k Jerrymu může dovolit co chce a on zůstává klidný a i její vrčení a vyjíždění když se jí něco nelíbí bere jako hru. Tak snad se nám zadaří a bude se tak chovat i k jiným psům, je mi jasné že to nepůjde ze dne na den, ale doufám, že se to odnaučí.
Wendy, doporučuji z vlastní zkušenosti, pokusit se vyhledat nějakého výcvikáře, který zná psí chování, který by se na Jerryho podíval naživo a posoudil, o jaké chování se jedná. Píšeš, že má své oblíbené a neoblíbené rasy, oblíbené a neoblíbené velikosti. Může se jednat o machrování dvouletého puberťáka a nemusí. V některých případech to tak může být a v některých nemusí. Šikovný výcvikář ví, jak s takovou situací naložit. Lepší, než se splést a něco pošlapat.
Spíše než zpřísnit výchovu se mi v praxi osvědčila důslednost a trpělivost. Se svým "agresivním" pejskem jsem se natrápila velice, pokazila toho spousty a o to déle jsem vše napravovala, ale jde to. Už si nemyslím, že když pes zavrčí na jiného, že je vždy správné odtáhnout ho pryč a nenechat je seznámit. Vrčení je jeden ze způsobů komunikace mezi psy (těch způsobů je více), způsoby komunikace se kombinují a někdy mi to přijde i komplikované. I po letech někdy nevím, co si mám o dané situaci myslet.
Trénováním poslušnosti se toho moc nedá zkazit, když se to vezme za správný konec, takže to určitě pokračujte např. v trénování chůze u nohy atd, ale nezapomínat na radost z tréninku.
Lenka, Danny a Kip z Brna
Dobrý den,
snažíme se ho nechávat běhat co nejvíce na volno, tak bych byla ráda, aby tento povel zvládal. Co je ale větší problém je jeho "agresivita" při hraní. Hned k úvodu říkám, že to není žádné moc mazlivé štěňátko 
ale spíš ďáblík 
. Jakmile se probudí, příp.nabaští, začne si s námi hrát, ale tak, že nás okamžitě kouše do rukou a skáče do obličeje (už mám několik šličů na obličeji a o rukou nemluvě), když mu řeknu důrazně "fuj" a vrazím mu do pusy hračku, vydrží mu to pár vteřin a skáče a kouše zas do nás a o to agresivněji a bolestivě, ani důrazné "au" nepomáhá :(. Když ho převalím na záda, vzteká se ještě víc, když ho ignoruji a odcházím, běží za mnou a rve mě za kalhoty (odnesli to už 2 
) a vzteká se dál. Nikoho jiného tolik nekouše, jen hlavně mě ( nebiju ho!)a často i mého přítele. Moc ráda bych si s ním hrála klidně celý den, ale je to už dost bolestivé a nevím jak ho to odnaučit, vím že je maličký a chce si hrát a chce to výdrž a důslednost, jen bych ráda slyšela nějaké názory a rady jak ho zvládnout 
Díky Zuzka
máme se štěndem také podobné problémy, tak se chci zeptat. Náš malý labradorek má 10 týdnů a pomalu cvičíme povely (tedy spíš hlavně já, aby měl 1 vůdce) "sedni", "lehni" a "ke mě". Sedni a lehni zvládáme celkem dobře, ale netlačím ho k tomu aby to zvládal už teď precizně. Povel "ke mě" je už horší, ale to se časem doufám zlepší
Štěně si normálně hraje, čili do tématu Agrese tento dotaz opravdu nepatří. Pokud začne kousat, tak se prostě a jednoduše zvedněte a ignorujte ho, pokud bude rvát kalhoty, tak mu přibouchnout dveře před čumákem. A tak pořád dokola, dokud si neuvědomí, že pokud bude používat zoubky, tak si bude muset hrát sám. Proboha žádné povalování na záda!! Povel "ke mně" bych si nekazila tím, že vyslovuji slovo, které pro psa nedává ještě ten pravý význam. Slovní povel by měl přijít, až teprve, když je upevněno chování, čili volat na psa jménem. Dokud spolehlivě nebude přibíhat, tak bych tam ten slovní povel nedávala, jinak se vám stane, že si ho pes dostatečně neupevní a bude i později chodit "když se mu zrovna bude hodit".
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Cvičila bych určitě jen hrou a na nějakou preciznost se uplně vykašlala. Důležité je, že si sedne a ne třeba to, že si u toho vyvalí zadek na bok apd. jen to chce hlavně důslednost, že když už to jednou řeknu, tak se nám to musí povést a ne ho po neúspěchu nechat jít.
Jinak co se týče přivolání...volejte ho pouze v případě, když ho zrovna nezajímá něco jiného, protože na to je ještě malý, aby dokázal v takové situaci přijít a vy by jste si tím pouze kazili povel, ten neříkejte, dokud si nejste na 100% jistí, že přijde. tzn. oslovím ho jménem, prcek se podívá, já dřepnu např. na bobek a roztáhnu ruce a u toho mu řeknu třeba no pojd honem a když se rozběhne opakuji povel ke mě, dokud nedorazí, takže ho řeknu ve fázi, kdy ke mě běží třeba 5x, aby si to mohlo dokonale spojit - nicméně ideální je píšťalka, ta udělá lepší službu než hlasový povel a je potom taky slyšet na větší vzdálenost. A když doběhne, dostane vždy mls a pohrajeme si..pak dám zase volno a za procházku zopakuji třeba 6x, dokud to prcka baví..hlavně nevolejte jen, když to třeba chcete připnout na vodítko, odvést domů apd. Musí převažovat počet přivolání, kdy ho jen odmění a zase si ůže běžet po svém
A k té agresi. Taková je většina štěňat:o)) Chce to být trošku neoblomná..když mi vyskočí do obličeje, tak ihned přeruším hru s důrazným ne nebo dost( u nás lépe zabíral povel se sykavkou) a ten musí být tak ,,slyšet" až se prcek zastaví a na chvíli zarazí..v té chvíli pohladím a odměním, jakmile začne útočit znovu, situace se opakuje..tohle pak používám u všeho..nám hodně zabíralo i tlesknutí, k přerušení nežádoucí činnosti a pak přesměrování na něco jiného...on chce řádit, takže je to uplně normální a vy mu jen musíte ukázat, kde už jsou hranice..pomáhá i když vás to zabolí, vypísknout..to se určitě zarazí..naučte ho, že hru ukončujete i zahajujete vy a pak nebudete mít problém..hlavně ho nenechat uplně rozblbnout, pak se těžko zastavuje:oD
Triny a Peggy
Tohle opravdu není agrese, jen úplně normální štěněčí hra. Co si pamatuju, tak s Bayshou se do nějakého půl roku taky moc nešlo pomazlit, v tom momentě jsme měli v předloktí zaťaté jehličky, měli jsme oba i s přítelem ruce rozedrané do krve. Mohla jsem si ji pohladit, jen když spala
Teď je z ní mazlík největší - a kousací hry si občas taky společně užíváme, postupně se naučila okusovat nás opravdu něžně, takže je to zábava pro obě strany.
Povalování na záda vážně nic nevyřeší, štěně nechápe, co udělalo špatně. Možností je víc - na některé štěně třeba zabírá i jen vypísknout vysokým hlasem "au", na jiné přestat se úplně hýbat (nepohyblivá "kořist" většinou není zajímavá), nabídnout na kousání hračku nebo sebrat se a odejít na chvilku pryč. A každopádně není od věci domluvit se na společném venčení s majiteli dalších štěňat a nechat ty prevíty, ať se dohryžou navzájem
Eva, Baysha (* 12. 5. 2010) a Brego (* 29. 11. 2012)
Určitě ho nepovalujte!!! To mi příjde jako zrada pro psa. My měli to štěstí,že se omezoval jen na své hračky. Taky jsme pravidelně navštěvovali rodiče Boa,takže pokud moc kousnul,tak si to sním tatínek vyřídil. Zkuste při kousnutí vypísknout,nebo prostě udělejte nějaký vysocefrekvenční zvuk a odejděte. Nevšímejte si ho. Třeba se i zavřete do koupelny. Po chvilce vylezte a pokud se situace opakuje,tak znova. Bohužel tohle ho měli naučit rodiče a sourozenci-tedy kde jsou hranice pro bolestivé kousání.
PS: Klidně vám vyfotím moje ruce,jak vypadají. To mám doma 10-ti měsíčního labíka a žádná "agrese" se u něj neprojevuje.
Prostě se jen příjde pomazlit. Doporučuji koupit si kvalitní tělové mléko a mazat. Nepočítám ani modřiny,kdy se jen tak tulíme...
Eliška & Boo (29.5.2011), Karviná
Děkuji nastotisíckrát za názory a rady :) Přeci jen je to naše první "miminko" a tak se raději ptám než konám. Zkoušíme to ignorování, což moc nepomáhá, ale pomalilinku začíná zabírat to zavírání se do koupelny...sice je to asi tisíckrát za den, ale snad to přinese ovoce :) Horší je to když se tam zavírám ve 4 ráno když přijdeme z čůrání, to s přijdu jako magor :D ale on nás pak už nechce nechat spát rarášek jeden. Nakonec ale usne a v 6.30 nás pravidelně vytáhne už nadobro z postele na hraní. Děkuji ještě jednou za rady!
Ahoj všem... moc ráda bych poprosila o radu, bude-li to možné. Už jsem z našeho Sama vážně skoro zoufalá, týká se to jeho agrese vůči jiným psům...Byl dvakrát napadený pittbulem a tady je asi vznik problému, ale průšvih je ten, že nesnese okolo sebe jiného psa,kromě třech, které opravdu zná a ví,že ti mu nic neprovedou.Je mu jedno,jestli je jeho "nepřítel" malý nebo velký, štěně nebo staroušek - prostě hned startuje,neodrazuje ho to,že se škrtí na obojku, ignoruje moje povely,jakoby neviděl ani neslyšel nic jiného...Nevím,co s ním,nejhorší je,že jsme na sídlišti,okolo je spousta psů.Vždycky se děsím toho,že nějakého potkáme a já Samina jednoho krásnýho dne neudržím :o( Prosím,zkusíte mi někdo poradit,jak na něj?Nechci ho trestat,protože vím,kvůli čemu takovejhle zlej je,ale je to vážně neúnosný...:o(
Zdenča a Saminek 19.7.2007
http://www.samm.webnode.cz/
Bůh stvořil psa, protože věděl, že se mezi lidmi lepší přítel nenajde.
Stránky