Jo, holky, ale pokud psa tvrdě potrestá člověk se kterým nemá ujasněné vztahy ve smečce, a který třeba ani nemá povahu pro přirozenou autoritu, tak aby se nezadělalo na větší problém, než se teď klube....
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Je pravda, když trestá někdo, kdo si je sám sebou nejistý, pes to vycítí, to je začarovaný kruh.
Ale pod tvrdým trestem každý může chápat něco jiného. Ono se to celé řešení takovéto situace těžko popisuje, když jsme ani neviděly reakci Akima a Lucky.
No právě... jako pokud bych si fakt myslela, že mi pes jde ve zlým po dětech, tak to už je vážný problém. A pokud si nejsem jistá co s tím, tak bych hledala pomoc někde kde uvidí mě i psa a utnou to v začátku.
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Rozhodně souhlaísm,pokud člověk nemá autoritu a ani to v sobě nemá a tudíž jeho reakce by byla dost nekontrolovatelná, tak by se mohlo napáchat ještě více škody. Chtělo by to někoho, kdo by je oba viděl a v dané situaci zasáhl, aby Lucka věděla co a jak
My mívali na cvičáku fajn hodiny v terénu, prostě šel výcvikář se psem a psovodem po sídlišti a řešily se všední situace, na cvičáku totiž poslouchá každý pes :).
Holky, neblázněte, jaká nekontrolovatelná reakce u sotva sedmiměsíčního štěněte? Prostě to zkouší, ale žádný sebejistý dominant to v tomhle věku nemůže být, spíš je nejistý a zmatený. Měl zdravotní problémy, člověk pak má přirozenou tendenci litovat a všechno odpouštět. Ale pes takhle neuvažuje, bere to jako vzestup ve smečce, jenže na to psychicky nemá, v podstatě je to pro něj stres. Majitelka nemusí být kdovíjaký alfa jedinec, aby mu po takovéhle reakci vyprášila kožich, hned, bez rozmýšlení. Myslím, že důrazná jednorázová exekuce by zrovna tohle mohla vyřešit jednou pro vždy - aby věděl, že tohle ne, jinak se na něj snese uragán. Bude koukat jak puk a sekat dobrotu, tím spíš, že na to není zvyklý a bude se hrozně divit, že po něm panička takhle skočila. Dál se pak může pracovat na vyjasňování vztahů a hierarchie úplně nenásilně. Dobře funguje třeba jen odložení doma - teď budeš tady a dokud neřeknu, tak se nehneš. Stačí pět minut, žádné hodiny. Zabavit oblíbenou hračku, položit si ji k sobě a trvat na tom, že si ji nesmí vzít. Při krmení ho posadit, položit misku na zem a nechat ho žrát až na dovolení. Žádné lezení na křesla a postele, tam psi nesmí. Když chci projít a pes překáží, musí uhnout on. Jsou to maličkosti, ale tím vším dáváte najevo, kdo je v hierarchii výš. Žádné konflikty být nemusí, stačí jen důslednost, to se dá zvládnout. Každý na sobě může zapracovat a naučit se, jak se chovat jako vůdce smečky. Nakonec bude spokojenější i pes, protože bude mít jasno. Samozřejmě, cvičení s někým zkušeným, kdo dokáže poradit, ukázat, by bylo jen ku prospěchu.
<P><EM>Zabavit oblíbenou hračku, položit si ji k sobě a trvat na tom, že si ji nesmí vzít. Při krmení ho posadit, položit misku na zem a nechat ho žrát až na dovolení. Žádné lezení na křesla a postele, tam psi nesmí. Když chci projít a pes překáží, musí uhnout on.</EM></P> <P>OT - tohle považuju za nesmysl,takhle si respekt člověk nevyslouží</P>
S tím trestáním bych byla takhle po netu hodně opatrná, skutečně by měl situaci a váš vztah naživo vidět někdo zkušený. Jedna známá měla se psem podobný problém - jí tedy startoval jen na psy, na děti naštěstí ne. Začala ho za každé zavrčení důsledně trestat. Přestal vrčet, to ano, v tomhle směru byly tresty úspěšné - ale místo toho začal napadat psy zcela bez varování a natvrdo. Trest, pokud není perfektně načasovaný a podložený správným vztahem pána se psem, může mít leckdy nečekané účinky. A tady navíc jde o děti, to není sranda.
Holky vím že to není sranda a proto jsem vám psala o radu hned co to udělal poprvé abych to zarazila hned v počátku. Miluju ho a zbožňuju ho, to ano, ale všechno má svoje hranice a nikdy mu nebudu dovolovat vyjíždět po dětech. To mně vadí teda hodně. Vadí mně i ti psi, ale děti jsou děti. Navíc když pominu to ostatní tak jsem chtěla labradora už kvůli úžasnému vztahu k dětem.
Máte pravdu že nejsem žádný alfa, mám prostě takovou povahu jak některé dobře tušíte a ví to i Evča, ale snažím se na něho být příšná. Ne bitím, ale tu důslednost se snažím dodržovat od prvního dne co ho mám doma. Je pravda že od té doby co jako malý dost zlobil, "dělal si ze mě spíš srandu" a poslouchal jenom kdy chtěl on, tak se jeho chování hodně zlepšilo. Snad to teda nezakřiknu, musím zaklepat. Kromě toho vyjíždění po psech a teď jak to udělal po dítěti tak s ním nemám žádné problémy, řekla bych že na to že je mu teprve 6 měsíců tak poslouchá celkem dobře. Samozřejmě ne pokaždé, ale to jsem spíš doufala že je tím že je to prostě štěně. Asi naivně, ale myslela jsem si že už pochopil že pán jsem tady já a tudíž bude poslouchat on mě.
Má teď cca 23kg a právě proto abych se vyhnula tomu že to bude dělat v těch 35kg jsem se ptala jak to řešit. Zařvala jsem na něho, chňapla jsem ho za kůži a posadila, povely jsem se mu taky snažila dávat, dokonce jsem ho švihla přes zadek a to nikdy nedělávám, ale prostě to nezabralo. Tak asi máte pravdu že mě pořád za vůdce nepovažuje. Je to možná i tím jak je často nemocný a je pravda že když mu není dobře tak ho lituju a nevyžaduju po něm to co jinak - třeba když měl poraněný ten krk kvůli dlouhém zvracení tak jsem s ním na vodítku neškubala jak bych to udělala jindy - aby pochopil že dělá něco špatně.
Na cvičák - do psí školky chodíme od jeho 4 měsíců a tam ho většinou chválí, je jich víc cvičitelů a všichni se shodli že je moc šikovný na to jak je malý (mladý). Tam si na psy nedovoluje vůbec, ani na malého jack r., ten spíš otravuje Akima. Když je na volno tak na psy taky nevyjíždí. Jenom na vodítku. Určitě na tom mají podíl i naši psí sousedé, krysaříci kteří po Akimovi vyjíždí od prvního dne co jsme si ho přinesli. Jak byl maličký tak se jich bál, jejich majitelka si je nedokáže "zpacifikovat", neposlouchají ji, ale nechává je chodit na volno. Tak jsem Akima nosila v náručí aby se tak nebál. Vím že to nemůže dělat, ale myslím si že díky nim začal ty malé psy nesnášet. Cvičák co na něho jezdíme si myslím že není špatný, jezdíme 35km daleko právě kvůli tomu aby byl v kontaktu s vrstevníky - štěňaty. U nás je jenom obyčejnější cvičák. Ty hodiny v terénu by byly super, bohužel to ale asi u nás nikde nedělají. A ono je kolikrát těžko narazit zrovna na tu situaci kdy on takhle zareaguje. Není to pokaždé stejné.
Jinak co se týká těch děcek tak žárlení to nejspíš nebude, s žádným prckem jsem se už dlouho nemuckala, neměla jsem k tomu příležitost :-)
Nevím jestli chtěl jít ve zlém po tom prckovi, je možné že si chtěl jenom hrát a začal štěkat proto že jsem ho chytla a nechtěla ho k němu pustit. Což samozřejmě taky dělat nemůže, ale byla by to určitě ta lepší varianta. No prostě mě to ale zarazilo.
Co se týká toho odložení doma, čekání u misky s krmením tak to bez problému dodržuje a nemusím ho ani napomínat. Můžu mu dát pamlsky na tlapky, řeknu nesmíš a on si nevezme třeba 3min - dokud nedostane povel volno apod. Pokud by mě nebral jako vůdce, tak by přece ani tohle nerespektoval, ne?
Pokusím se zachovat podle vašich rad, snad je budu aplikovat správně. Zeptám se na to ještě i na cvičáku, třeba taky něco poradí.
Ahoj..taky máme problém s agresí našeho miláčka na psy.. :-( když byl malý tak se nám stalo, že po něm párkrát nějáký pes vystartoval a on se bál..vždycky jsme ho brali na ruky nebo ho bránili aby věděl, že je v bezpečí a nemusí se bát, že to vyřešíme za něj. Postupem času jak rostl tak se místo strachu začal bránit tím že začal vyjíždět. Je mu v květnu mu budou 2 roky. Ale nevyjíždí na všechny psy..spíš jen na bojové plemena, bígly a větší rasy psů. Jorkšíry a jiné prcky má rád. Probíhá to tak, že když jde kolem nás pes tak se naježí a táhne za ním, když je to rasa kterou má rád tak v pohodě se seznámí jako varování vždycky zavrčí aby ten pes věděl že teda bacha a pak si v pohodě hrajou. když zrovna nemáme čas na hraní a k tomu psovi ho nepustíme tak automaticky začně vrčet a štěkat i když by mu nic neudělal, ale vypadá jako nějáký zabiják. I když se seznamuje s novým psem tak vždycky vrčí jak kdyby ho chtěl sežrat ale jak už se poznají tak uplně v pohodě. Jenže to vysvětlovat někomu že nic neudělá je problém. Ale když je větší plemeno nebo to bojové a nebo bígl to se může přetrhnout. Poslechne na povel sedni a to se uklidní, většinou čekáme než pes projde, protože když sedí je docela v klidu, ale jakmile bysme chtěli projít my tak šíleně tahá štěká vrčí. a snaží se vysmeknout, a člověk mu taky může říkat co chce a on nic. Jen na povel sedni poslechne, jenomže jak ho naučit aby si toho psa nevšímal i když nesedí ale jde? na pamlsky jsme to zkoušeli, ale ty ho v tu chvíli nezajímají. Jinak co se týká poslouchání doma je perfektní snažíme se být důslední tak aby vždycky poslechl. Ale venku jakmile je na vodítku chytne nějáký pach nebo vidí jiného psa tak se může zbláznit a jakoby nevnímal že na tom vodítku je. I když na vodítku chodí hned od začátku prostě to nedokáže pochopit. I když jak se tu psalo jsme na něj přísní když po nějákém psovi vyjede a on ví že dostane seřváno a zbytek procházky už musí jít jen u nohy tak to přesto udělá pak se sice tváří že ví že to udělat neměl, ale stejně to udělá pak znova. I když vidí psa s kterým se zbožňujou tak nemůže počkat až k němu dojdeme, prostě tahá jako blázen. Jinak s ním žádné problémy nejsou. Nevíte jak ho to odnaučit?
Jo, holky, ale pokud psa tvrdě potrestá člověk se kterým nemá ujasněné vztahy ve smečce, a který třeba ani nemá povahu pro přirozenou autoritu, tak aby se nezadělalo na větší problém, než se teď klube....
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Je pravda, když trestá někdo, kdo si je sám sebou nejistý, pes to vycítí, to je začarovaný kruh.
Ale pod tvrdým trestem každý může chápat něco jiného. Ono se to celé řešení takovéto situace těžko popisuje, když jsme ani neviděly reakci Akima a Lucky.
http://www.edenloci.cz/
No právě... jako pokud bych si fakt myslela, že mi pes jde ve zlým po dětech, tak to už je vážný problém. A pokud si nejsem jistá co s tím, tak bych hledala pomoc někde kde uvidí mě i psa a utnou to v začátku.
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Rozhodně souhlaísm,pokud člověk nemá autoritu a ani to v sobě nemá a tudíž jeho reakce by byla dost nekontrolovatelná, tak by se mohlo napáchat ještě více škody. Chtělo by to někoho, kdo by je oba viděl a v dané situaci zasáhl, aby Lucka věděla co a jak
Triny a Peggy
My mívali na cvičáku fajn hodiny v terénu, prostě šel výcvikář se psem a psovodem po sídlišti a řešily se všední situace, na cvičáku totiž poslouchá každý pes :).
http://www.edenloci.cz/
Holky, neblázněte, jaká nekontrolovatelná reakce u sotva sedmiměsíčního štěněte? Prostě to zkouší, ale žádný sebejistý dominant to v tomhle věku nemůže být, spíš je nejistý a zmatený. Měl zdravotní problémy, člověk pak má přirozenou tendenci litovat a všechno odpouštět. Ale pes takhle neuvažuje, bere to jako vzestup ve smečce, jenže na to psychicky nemá, v podstatě je to pro něj stres. Majitelka nemusí být kdovíjaký alfa jedinec, aby mu po takovéhle reakci vyprášila kožich, hned, bez rozmýšlení. Myslím, že důrazná jednorázová exekuce by zrovna tohle mohla vyřešit jednou pro vždy - aby věděl, že tohle ne, jinak se na něj snese uragán. Bude koukat jak puk a sekat dobrotu, tím spíš, že na to není zvyklý a bude se hrozně divit, že po něm panička takhle skočila. Dál se pak může pracovat na vyjasňování vztahů a hierarchie úplně nenásilně. Dobře funguje třeba jen odložení doma - teď budeš tady a dokud neřeknu, tak se nehneš. Stačí pět minut, žádné hodiny. Zabavit oblíbenou hračku, položit si ji k sobě a trvat na tom, že si ji nesmí vzít. Při krmení ho posadit, položit misku na zem a nechat ho žrát až na dovolení. Žádné lezení na křesla a postele, tam psi nesmí. Když chci projít a pes překáží, musí uhnout on. Jsou to maličkosti, ale tím vším dáváte najevo, kdo je v hierarchii výš. Žádné konflikty být nemusí, stačí jen důslednost, to se dá zvládnout. Každý na sobě může zapracovat a naučit se, jak se chovat jako vůdce smečky. Nakonec bude spokojenější i pes, protože bude mít jasno. Samozřejmě, cvičení s někým zkušeným, kdo dokáže poradit, ukázat, by bylo jen ku prospěchu.
<P><EM>Zabavit oblíbenou hračku, položit si ji k sobě a trvat na tom, že si ji nesmí vzít. Při krmení ho posadit, položit misku na zem a nechat ho žrát až na dovolení. Žádné lezení na křesla a postele, tam psi nesmí. Když chci projít a pes překáží, musí uhnout on.</EM></P>
<P>OT - tohle považuju za nesmysl,takhle si respekt člověk nevyslouží</P>
Jana a smečka
S tím trestáním bych byla takhle po netu hodně opatrná, skutečně by měl situaci a váš vztah naživo vidět někdo zkušený. Jedna známá měla se psem podobný problém - jí tedy startoval jen na psy, na děti naštěstí ne. Začala ho za každé zavrčení důsledně trestat. Přestal vrčet, to ano, v tomhle směru byly tresty úspěšné - ale místo toho začal napadat psy zcela bez varování a natvrdo. Trest, pokud není perfektně načasovaný a podložený správným vztahem pána se psem, může mít leckdy nečekané účinky. A tady navíc jde o děti, to není sranda.
Eva, Baysha (* 12. 5. 2010) a Brego (* 29. 11. 2012)
Holky vím že to není sranda a proto jsem vám psala o radu hned co to udělal poprvé abych to zarazila hned v počátku. Miluju ho a zbožňuju ho, to ano, ale všechno má svoje hranice a nikdy mu nebudu dovolovat vyjíždět po dětech. To mně vadí teda hodně. Vadí mně i ti psi, ale děti jsou děti. Navíc když pominu to ostatní tak jsem chtěla labradora už kvůli úžasnému vztahu k dětem.
Máte pravdu že nejsem žádný alfa, mám prostě takovou povahu jak některé dobře tušíte a ví to i Evča, ale snažím se na něho být příšná. Ne bitím, ale tu důslednost se snažím dodržovat od prvního dne co ho mám doma. Je pravda že od té doby co jako malý dost zlobil, "dělal si ze mě spíš srandu" a poslouchal jenom kdy chtěl on, tak se jeho chování hodně zlepšilo. Snad to teda nezakřiknu, musím zaklepat. Kromě toho vyjíždění po psech a teď jak to udělal po dítěti tak s ním nemám žádné problémy, řekla bych že na to že je mu teprve 6 měsíců tak poslouchá celkem dobře. Samozřejmě ne pokaždé, ale to jsem spíš doufala že je tím že je to prostě štěně. Asi naivně, ale myslela jsem si že už pochopil že pán jsem tady já a tudíž bude poslouchat on mě.
Má teď cca 23kg a právě proto abych se vyhnula tomu že to bude dělat v těch 35kg jsem se ptala jak to řešit. Zařvala jsem na něho, chňapla jsem ho za kůži a posadila, povely jsem se mu taky snažila dávat, dokonce jsem ho švihla přes zadek a to nikdy nedělávám, ale prostě to nezabralo. Tak asi máte pravdu že mě pořád za vůdce nepovažuje. Je to možná i tím jak je často nemocný a je pravda že když mu není dobře tak ho lituju a nevyžaduju po něm to co jinak - třeba když měl poraněný ten krk kvůli dlouhém zvracení tak jsem s ním na vodítku neškubala jak bych to udělala jindy - aby pochopil že dělá něco špatně.
Na cvičák - do psí školky chodíme od jeho 4 měsíců a tam ho většinou chválí, je jich víc cvičitelů a všichni se shodli že je moc šikovný na to jak je malý (mladý). Tam si na psy nedovoluje vůbec, ani na malého jack r., ten spíš otravuje Akima. Když je na volno tak na psy taky nevyjíždí. Jenom na vodítku. Určitě na tom mají podíl i naši psí sousedé, krysaříci kteří po Akimovi vyjíždí od prvního dne co jsme si ho přinesli. Jak byl maličký tak se jich bál, jejich majitelka si je nedokáže "zpacifikovat", neposlouchají ji, ale nechává je chodit na volno. Tak jsem Akima nosila v náručí aby se tak nebál. Vím že to nemůže dělat, ale myslím si že díky nim začal ty malé psy nesnášet. Cvičák co na něho jezdíme si myslím že není špatný, jezdíme 35km daleko právě kvůli tomu aby byl v kontaktu s vrstevníky - štěňaty. U nás je jenom obyčejnější cvičák. Ty hodiny v terénu by byly super, bohužel to ale asi u nás nikde nedělají. A ono je kolikrát těžko narazit zrovna na tu situaci kdy on takhle zareaguje. Není to pokaždé stejné.
Jinak co se týká těch děcek tak žárlení to nejspíš nebude, s žádným prckem jsem se už dlouho nemuckala, neměla jsem k tomu příležitost :-)
Nevím jestli chtěl jít ve zlém po tom prckovi, je možné že si chtěl jenom hrát a začal štěkat proto že jsem ho chytla a nechtěla ho k němu pustit. Což samozřejmě taky dělat nemůže, ale byla by to určitě ta lepší varianta. No prostě mě to ale zarazilo.
Co se týká toho odložení doma, čekání u misky s krmením tak to bez problému dodržuje a nemusím ho ani napomínat. Můžu mu dát pamlsky na tlapky, řeknu nesmíš a on si nevezme třeba 3min - dokud nedostane povel volno apod. Pokud by mě nebral jako vůdce, tak by přece ani tohle nerespektoval, ne?
Pokusím se zachovat podle vašich rad, snad je budu aplikovat správně. Zeptám se na to ještě i na cvičáku, třeba taky něco poradí.
Lucka & Akim (30.6.2011)
http://akim3006.webnode.cz/
Ahoj..taky máme problém s agresí našeho miláčka na psy.. :-( když byl malý tak se nám stalo, že po něm párkrát nějáký pes vystartoval a on se bál..vždycky jsme ho brali na ruky nebo ho bránili aby věděl, že je v bezpečí a nemusí se bát, že to vyřešíme za něj. Postupem času jak rostl tak se místo strachu začal bránit tím že začal vyjíždět. Je mu v květnu mu budou 2 roky. Ale nevyjíždí na všechny psy..spíš jen na bojové plemena, bígly a větší rasy psů. Jorkšíry a jiné prcky má rád. Probíhá to tak, že když jde kolem nás pes tak se naježí a táhne za ním, když je to rasa kterou má rád tak v pohodě se seznámí jako varování vždycky zavrčí aby ten pes věděl že teda bacha a pak si v pohodě hrajou. když zrovna nemáme čas na hraní a k tomu psovi ho nepustíme tak automaticky začně vrčet a štěkat i když by mu nic neudělal, ale vypadá jako nějáký zabiják. I když se seznamuje s novým psem tak vždycky vrčí jak kdyby ho chtěl sežrat ale jak už se poznají tak uplně v pohodě. Jenže to vysvětlovat někomu že nic neudělá je problém. Ale když je větší plemeno nebo to bojové a nebo bígl to se může přetrhnout. Poslechne na povel sedni a to se uklidní, většinou čekáme než pes projde, protože když sedí je docela v klidu, ale jakmile bysme chtěli projít my tak šíleně tahá štěká vrčí. a snaží se vysmeknout, a člověk mu taky může říkat co chce a on nic. Jen na povel sedni poslechne, jenomže jak ho naučit aby si toho psa nevšímal i když nesedí ale jde? na pamlsky jsme to zkoušeli, ale ty ho v tu chvíli nezajímají. Jinak co se týká poslouchání doma je perfektní snažíme se být důslední tak aby vždycky poslechl. Ale venku jakmile je na vodítku chytne nějáký pach nebo vidí jiného psa tak se může zbláznit a jakoby nevnímal že na tom vodítku je. I když na vodítku chodí hned od začátku prostě to nedokáže pochopit. I když jak se tu psalo jsme na něj přísní když po nějákém psovi vyjede a on ví že dostane seřváno a zbytek procházky už musí jít jen u nohy tak to přesto udělá pak se sice tváří že ví že to udělat neměl, ale stejně to udělá pak znova. I když vidí psa s kterým se zbožňujou tak nemůže počkat až k němu dojdeme, prostě tahá jako blázen. Jinak s ním žádné problémy nejsou. Nevíte jak ho to odnaučit?
Stránky