Zdravim, potrebovala bych poradit.... Mam 10. mesicni labradorku a jeste nikdy se nam nestalo, ze by vrcela nebo vyjela. Nedavno jsem ji ale koupila velkou kost z buvoli kuze. Nechala jsem ji asi pul hodiny a pak jsem ji chtela pohladit a zavrcela na me. Jeste nikdy se mi toto nestalo, normalne ji sahame od malicka do jidla a nikdy to neudelala. Normalne se i najezila. Okrikla jsem ji a vzala tu kost. Ted ji to nechci davat, pac se bojim, ze to udela znovu. Nevite co mam delat? Jsem z toho cela vyjukana, nevrci ani kdyz se tahame o hracky a minule kdyz po nas vyjel pes, tak taky nic neudelala.
Kost bych jí dala,ale tak,že si sednu vedle ní a budu celou dobu u ní. Můžeš jí nejdřív klidně druhou půlku kosti držet,aby ožužlávala ten druhý konec nebo jí kost dát a hladit jí u toho,prostě aby respektovla tvojí přítomnost. Když by zavrčela,tak bych jí kost vzala,vrčení si nevšímala, zase dala,hladila, pak jí kost vzala a dala zase až budeš mít chuť a čas u ní sedět. Když zavrčí,tak hlavně necukej rukou, neprojevuj strach, na druhý straně,ale neječ,nekřič,tím ničeho nedosáhneš. Zároveň bych jí kost definitivně nebrala,když zavrčí - vrčí proto,že se bojí,že jí kost vezmeš,a když to uděláš,tak si potvrzuje,že vrčet musí,protože vrčí oprávněně.
Dle mně, pokud si pes dovolí zavrčet na majitele, tak je něco špatně ve vzájemném vztahu a nejsou upevněné pozice ve smečce. Pokud by bylo v rámci hierarchie jasno, tak psa ani nenapadne si bránit kostičku či cokoli jiného. Takže bych prvně řešila příčinu, před důsledkem a to v klasických denních situacích. A kost klidně dát jak bylo zmíněno, ale pouze v mé přítomnosti. Já bych, ale naopak po zavrčení psovi kost sebrala a vrátila zase, až na nějaký povel, ve chvíli kdy se uklidní. Myslím si, že tak pochopí, že pokud bude vrčet, nic nedostane, zatím co pokud bude hodný, tak si může papat v klidu. A také bych nějakou dobu krmila i normální žrádlo jen z ruky. Ale je to jen moje osobní zkušenost se psem co býval rozmazlován a myslel si, že jemu patří svět.
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Já bych žádnou hierarchii neřešila. Pes se cítí spíš ohrožen. To je něco trošku jiného. U nás doma žádná hierarchie neexistuje a stejně na mě pes v životě nezavrčel. Postupovala bych asi jako Jana33. Pes potřebuje být ujištěn, že se o kost nemusí bát, ale zároveň, že vrčení není správná volba.
Opravdu? Tak to asi vůbec nemáš představu jak to vypadá v rodinách, kde je pes, který nezná své místo. Asi nějak tak, že si zvíře dělá co chce, běžně po majitelích vyjíždí, pokud se mu zdá, že omezují jeho svobodu a všechny věci si řeší sám, jelikož majitele považuje za totálně bezvýznamnou a neschopnou osobu. Domívám se, že je dost nebezpečné radit lidem, že pes nepotřebuje řád a ten s tím úzce souvisí. A pokud se pes bojí o něco co žere před svým majitelem, tak to asi nebude s tím vztahem úplně v pořádku, jelikož vtah pán a pes je založen na vzájemné důvěře, ne na pocitu konkurence.
Spíš mám takový dojem, že si pleteš pojmy. Můj pes je také spíš kamarád, než podřízený, ale své místo ve smečce zná a předpokládám, že tak je to i u Vás, leckdy se to dá poznat jednoduchým způsobem a to tím, že pes plní tvé povely a navíc je plní rád.
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Moc velkou představu nemám, jak to vypadá v rodinách, kde je pes, který nezná své místo. Pokud vůbec nějaké znám. Ovšem ty jich znáš určitě velice mnoho, takže bys nás tu mohla všechny poučit. Troufám si tvrdit, že můj pes své místo nezná. Může si lehnout, kam chce a dělat co chce. A když po něm výjimečně něco chci, tak je to taková sranda, že mi neodolá nebo to dříve obrovská sranda byla, tudíž se z toho stal zvyk, "poslechnout" (spíše bych to nazvala, udělat něco nebo neudělat něco). Což podle mě s žádnou hierarchií nic společného nemá. Přesto po mě nikdy nevyjel, nevrčel na mě a neježil se. Například včera, i přes mé "NE" vběhl do blátivé kaluže a celý se v ní vymáchal. Kde je nějaká hierarchie nebo respekt k paničce? Je to dle mého něco, co jsem psa nenaučila. A stále na mě nevrčí, neštěká a neklape zuby.
Zpátky k Sally. Romča jasně píše, že jí sahají do jídla od malička a vše je naprosto v pořádku. Když po nich vyjede pes, tak Sally naprosto své paničce důvěřuje, že situaci zvládne. Nyní dostala úžasnou dobrotu a vylekala se. Tak to přijde mě, podle popisu. Samozřejmě, jak to doopravdy vypadalo, vědí jen ty dvě. A Romana nemá moc zkušeností (nebrat jako urážku, soudím dle textu), tudíž těžko se jí rozpoznává, jestli se jednalo o agresi "majetnickou" nebo agresi ze strachu. Stalo se to poprvé.
Tudíž radit někomu, že má psovi nastolit řád (jediný řád, který má můj pes, je jídlo v určenou dobu a v noci se spí, ani na procházky nechodíme podle nějakého řádu) a funguje to.
Veves napsala: "Takže bych prvně řešila příčinu, před důsledkem a to v klasických denních situacích.“
Moje otázka zní: JAK?
Postup od Janči mi přijde adekvátní. Možná bych ještě jen dodala, že ta komunikace mezi Romanou a Sally by mohla probíhat beze slov. Jen gesta. Hlas hodně o pánovi prozradí. Romana by si hlavně měla být v té chvíli jistá a klidná. Neucuknout znamená také věřit feňuli. Což je velice těžké po tom, co už proběhlo. Ale ve chvíli, kdy bude Romča naprosto klidná a bude postupovat dle návodu, tak by to Sally mohla brzo pochopit.
Ano, znám, v jedné takové jsem vyrůstala . Moje nynější feňule se taky vyválí v mršině či sežere hovno, spí v posteli a ze dveří chodí první, ale přesto ví, kde je její místo. Takže myslím, že další konverzace je zbytečná, jelikož každá mluvíme jinou řečí
Jen k otázce Jak? Naprosto jednoduše, se psem cvičit hravou formou, krmit ho z ruky, chválit, pěstovat si důvěru. Nikde jsem nepsala nic o tom, že by u nich byl extrémní problém, ale pokud by se tahle situace opakovala, být by mohl. Mám zkušenosti se psem co nepustil pána ani do postele a labík není pes do kapsy, co zuby jen škrábne. A žádná takováto situace by se neměla podceňovat. Třeba to bylo opravdu výjimečné, ale třeba ne. To uvidí Romča sama a snad nás bude i informovat.
A také jsem nikde nepsala, že by celý postup od Janči byl špatný, jasně jsem hned v první větě napsala, že bych postupovala stejně jako psala, jen s rozdílem, že po zavrčení bych kostičku odebrala a vrátila, až se pes uklidní - toť jediný rozdíl, tak prosím - n e p ř e k r u c o v a t.
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Veves, já ti opravdu nerozumím. Sorry. Nic jsem nepřekroutila. Jen jsem nesouhlasila se slovem hierarchie.
Já tedy osobně předpokládám, že se psem (hravou formou) cvičí většina z nás, občas mu dá něco k snědku z ruky, chválí ho a pěstují si tím důvěru. Slovo hierarchie a řád mi do těchto "zvyků" nezapadají. Toť vše.
Zdravim, potrebovala bych poradit.... Mam 10. mesicni labradorku a jeste nikdy se nam nestalo, ze by vrcela nebo vyjela. Nedavno jsem ji ale koupila velkou kost z buvoli kuze. Nechala jsem ji asi pul hodiny a pak jsem ji chtela pohladit a zavrcela na me. Jeste nikdy se mi toto nestalo, normalne ji sahame od malicka do jidla a nikdy to neudelala. Normalne se i najezila. Okrikla jsem ji a vzala tu kost. Ted ji to nechci davat, pac se bojim, ze to udela znovu. Nevite co mam delat? Jsem z toho cela vyjukana, nevrci ani kdyz se tahame o hracky a minule kdyz po nas vyjel pes, tak taky nic neudelala.
Sally
19.7.2009
Kost bych jí dala,ale tak,že si sednu vedle ní a budu celou dobu u ní. Můžeš jí nejdřív klidně druhou půlku kosti držet,aby ožužlávala ten druhý konec nebo jí kost dát a hladit jí u toho,prostě aby respektovla tvojí přítomnost. Když by zavrčela,tak bych jí kost vzala,vrčení si nevšímala, zase dala,hladila, pak jí kost vzala a dala zase až budeš mít chuť a čas u ní sedět. Když zavrčí,tak hlavně necukej rukou, neprojevuj strach, na druhý straně,ale neječ,nekřič,tím ničeho nedosáhneš. Zároveň bych jí kost definitivně nebrala,když zavrčí - vrčí proto,že se bojí,že jí kost vezmeš,a když to uděláš,tak si potvrzuje,že vrčet musí,protože vrčí oprávněně.
Jana a smečka
Dle mně, pokud si pes dovolí zavrčet na majitele, tak je něco špatně ve vzájemném vztahu a nejsou upevněné pozice ve smečce. Pokud by bylo v rámci hierarchie jasno, tak psa ani nenapadne si bránit kostičku či cokoli jiného. Takže bych prvně řešila příčinu, před důsledkem a to v klasických denních situacích. A kost klidně dát jak bylo zmíněno, ale pouze v mé přítomnosti. Já bych, ale naopak po zavrčení psovi kost sebrala a vrátila zase, až na nějaký povel, ve chvíli kdy se uklidní. Myslím si, že tak pochopí, že pokud bude vrčet, nic nedostane, zatím co pokud bude hodný, tak si může papat v klidu. A také bych nějakou dobu krmila i normální žrádlo jen z ruky. Ale je to jen moje osobní zkušenost se psem co býval rozmazlován a myslel si, že jemu patří svět.
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Já bych žádnou hierarchii neřešila. Pes se cítí spíš ohrožen. To je něco trošku jiného. U nás doma žádná hierarchie neexistuje a stejně na mě pes v životě nezavrčel. Postupovala bych asi jako Jana33. Pes potřebuje být ujištěn, že se o kost nemusí bát, ale zároveň, že vrčení není správná volba.
Lenka, Danny a Kip z Brna
"U nás doma žádná hierarchie neexistuje"
Opravdu? Tak to asi vůbec nemáš představu jak to vypadá v rodinách, kde je pes, který nezná své místo. Asi nějak tak, že si zvíře dělá co chce, běžně po majitelích vyjíždí, pokud se mu zdá, že omezují jeho svobodu a všechny věci si řeší sám, jelikož majitele považuje za totálně bezvýznamnou a neschopnou osobu. Domívám se, že je dost nebezpečné radit lidem, že pes nepotřebuje řád a ten s tím úzce souvisí. A pokud se pes bojí o něco co žere před svým majitelem, tak to asi nebude s tím vztahem úplně v pořádku, jelikož vtah pán a pes je založen na vzájemné důvěře, ne na pocitu konkurence.
Spíš mám takový dojem, že si pleteš pojmy. Můj pes je také spíš kamarád, než podřízený, ale své místo ve smečce zná a předpokládám, že tak je to i u Vás, leckdy se to dá poznat jednoduchým způsobem a to tím, že pes plní tvé povely a navíc je plní rád.
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Moc velkou představu nemám, jak to vypadá v rodinách, kde je pes, který nezná své místo. Pokud vůbec nějaké znám. Ovšem ty jich znáš určitě velice mnoho, takže bys nás tu mohla všechny poučit. Troufám si tvrdit, že můj pes své místo nezná. Může si lehnout, kam chce a dělat co chce. A když po něm výjimečně něco chci, tak je to taková sranda, že mi neodolá nebo to dříve obrovská sranda byla, tudíž se z toho stal zvyk, "poslechnout" (spíše bych to nazvala, udělat něco nebo neudělat něco). Což podle mě s žádnou hierarchií nic společného nemá. Přesto po mě nikdy nevyjel, nevrčel na mě a neježil se. Například včera, i přes mé "NE" vběhl do blátivé kaluže a celý se v ní vymáchal. Kde je nějaká hierarchie nebo respekt k paničce? Je to dle mého něco, co jsem psa nenaučila. A stále na mě nevrčí, neštěká a neklape zuby.
Zpátky k Sally. Romča jasně píše, že jí sahají do jídla od malička a vše je naprosto v pořádku. Když po nich vyjede pes, tak Sally naprosto své paničce důvěřuje, že situaci zvládne. Nyní dostala úžasnou dobrotu a vylekala se. Tak to přijde mě, podle popisu. Samozřejmě, jak to doopravdy vypadalo, vědí jen ty dvě. A Romana nemá moc zkušeností (nebrat jako urážku, soudím dle textu), tudíž těžko se jí rozpoznává, jestli se jednalo o agresi "majetnickou" nebo agresi ze strachu. Stalo se to poprvé.
Tudíž radit někomu, že má psovi nastolit řád (jediný řád, který má můj pes, je jídlo v určenou dobu a v noci se spí, ani na procházky nechodíme podle nějakého řádu) a funguje to.
Veves napsala: "Takže bych prvně řešila příčinu, před důsledkem a to v klasických denních situacích.“
Moje otázka zní: JAK?
Postup od Janči mi přijde adekvátní. Možná bych ještě jen dodala, že ta komunikace mezi Romanou a Sally by mohla probíhat beze slov. Jen gesta. Hlas hodně o pánovi prozradí. Romana by si hlavně měla být v té chvíli jistá a klidná. Neucuknout znamená také věřit feňuli. Což je velice těžké po tom, co už proběhlo. Ale ve chvíli, kdy bude Romča naprosto klidná a bude postupovat dle návodu, tak by to Sally mohla brzo pochopit.
Lenka, Danny a Kip z Brna
kdyz sem se neco takovyho snazila naznacit onehda, na jednoho silvestra, tak sem byla za debila
treba nepustit pred sebe pri prochazeni dverma, vyhodit z postele a z gauce, nechat psa divat se ze svyho misto, jak ostatni ji a tak?
veronika & retrívři v útulcích
Ano, znám, v jedné takové jsem vyrůstala
. Moje nynější feňule se taky vyválí v mršině či sežere hovno, spí v posteli a ze dveří chodí první, ale přesto ví, kde je její místo. Takže myslím, že další konverzace je zbytečná, jelikož každá mluvíme jinou řečí 
Jen k otázce Jak? Naprosto jednoduše, se psem cvičit hravou formou, krmit ho z ruky, chválit, pěstovat si důvěru. Nikde jsem nepsala nic o tom, že by u nich byl extrémní problém, ale pokud by se tahle situace opakovala, být by mohl. Mám zkušenosti se psem co nepustil pána ani do postele a labík není pes do kapsy, co zuby jen škrábne. A žádná takováto situace by se neměla podceňovat. Třeba to bylo opravdu výjimečné, ale třeba ne. To uvidí Romča sama a snad nás bude i informovat.
A také jsem nikde nepsala, že by celý postup od Janči byl špatný, jasně jsem hned v první větě napsala, že bych postupovala stejně jako psala, jen s rozdílem, že po zavrčení bych kostičku odebrala a vrátila, až se pes uklidní - toť jediný rozdíl, tak prosím - n e p ř e k r u c o v a t.
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
veronika napsala: "kdyz sem se neco takovyho snazila naznacit onehda, na jednoho silvestra, tak sem byla za debila
"
Veru, ty toho nakecáš!
A vidíš o jakej kus jsi teď napřed? Kdybych tě lépe poslouchala... 
Lenka, Danny a Kip z Brna
Veves, já ti opravdu nerozumím. Sorry. Nic jsem nepřekroutila. Jen jsem nesouhlasila se slovem hierarchie.
Já tedy osobně předpokládám, že se psem (hravou formou) cvičí většina z nás, občas mu dá něco k snědku z ruky, chválí ho a pěstují si tím důvěru. Slovo hierarchie a řád mi do těchto "zvyků" nezapadají. Toť vše.
Lenka, Danny a Kip z Brna
Stránky