Lidi jsou prasata, my máme to samé. Hází z okna vše co nedojí, asi je cesta k popelnici příliš namáhavá.... na druhou stranu psa bych neoznačovala za chudáka, nemá co bufetit. A to říkám i přes to, že mám doma přesně takovou popelnici, a ač je můj pes jinak bezproblémový, tak tuto neřest jsem spolehlivě odnaučit nedokázala. Takže je to hlavně můj problém, že musím hlídat jestli někde něco nebere a okřiknout jí dřív než to polkne.

Aspoň to můžeš svést na věk, to já nemůžu, mému miláčkovi jsou už čtyři roky . Když byla štěně, tak pouštěla bufet na hračku, či na jiný pamlsek, prostě výměna, poté jsem zkoušela všechny jinými osvědčené rady - např. hodit k ní něco rachotivého - třeba klíče, tak aby mě neviděla. To zabíralo chvíli, lekla se, pustila a běžela se ke mně schovat, pak si zvykla a jen znuděně se podívala co to u ní přistálo , na "FUJ, PUSŤ" reagovala dobře, ale po druhé si opět zobla, takže jak do zblbnutí. Prvnímu psovi stačilo, abych mu naservírovala na zem návnadu v podobě syrového masíčka obaleného v chili - sebral, zašklebil se, vyplivnul a od té doby ze země NIKDY nic nevzal. U Aishi měl podobný postup scénář takový - sebrala, polkla, zavrtěla ocasem a hledala jestli není v okolí další taková dobrota . Prostě bufetit se mi jí povedlo odnaučit jen z části - nesežere všechno, ale jen to opravdu lákavé, jinak jsem selhala a hlídání se slovíčkem "Fůůůj" nás bude asi doprovázet už navždy