Boo: Tak to jste na tom teda podstatně o dost líp než my, celkově s poslušností. On jak vidí psa, poskakující děcko nebo něco podobného co mu připadá že se musí přidat tak na povel k noze vůbec neposlechne, dokonce ho nezajímá ani pamlsek, o hračce ani nemluvě, ty ho venku moc neberou. U nohy dokáže jít jenom pokud nejsou poblíž nějaké rušivé vlivy. Boo je jenom o měsíc starší, že? Je mu 9 měsíců? 

Jasně chápu jak to myslíš s tím že jsi ráda, jak byl sníh a náledí tak já jsem proklínala každou procházku, kolikrát jsem došla úplně vytočená dom. Občas jsem se musela i něčeho venku chytit, šla jsem trasu kde je sem tam plotek u baráku a i tak jsem párkrát měla co dělat abych to ustála. Snažím se ho to naučit bez ohlávky, stahováku apod., ale nevím jestli na tom stejně neskončíme. Dnes jsem zkusila mu dát řetízkový obojek, zapnutý na klasicky, ne na stahování a nevidím v tom teda vůbec žádnou výhodu oproti nylonovému. Nechápu co je na tom lepšího. 

Jak je na volno a rozběhne se za psem tak to už neposlechne, jinak přijde, ale jak je tam pes tak jsem neviditelná. On odbíhá klidně i 100m ode mně, každou chvilku si ho přivolávám, ale během chvilky je zase pryč. To začal dělat tak po půl roce, do té doby se držel kousek ode mě. To ti "závidím" že ten tvůj hafík se drží u tebe, radši bych taky "strašpytla" :-)

A ještě dotaz - skáče ti na lidi (známé, když k vám přijde návštěva apod)? Nebo jak jsi ho to odnaučila?

Dobře, budem to postupně trénovat a věkem se to snad zlepší. Že nevydrží u nohy mně ani nevadí, jenom kdyby tak často netahal, nevyšiloval když uvidí psa a neskákal na lidi. Je opravdu hodně temperamentní, až skoro hyperaktivní bych řekla, takže to bude asi i tím. Chce si s každým hrát a nemůže pochopit že se to nedělá, aby obtěžoval každého kdo kolem nás projde.

Jojo chystali jsme se na trénink Retriever sportu, už jsem měla domluvenou i individuální hodinu, bohužel to ale nevyšlo. S přítelem jsme se kvůli tomu nepohodli, není ochotný končit v práci dřív a vozit nás tam autem. Je to od nás 35km daleko, takže busem to nejde protože časově by to bylo na půl dne a několikrát přesedat, na to bych si s Akimem zatím ani netroufla. Takže tak, zatím musíme zůstat tam kde jsme a časem uvidím jak se to všechno vyřeší...

Jo ještě: na  známe neskáče. Návštěva ví,že ho má začít drbat přes hrudník až ke kořeni ocasu,takže se kolem nich točí jak salám a po přivítání si jde lehnout nebo hrát. Ale pokud by ho někdo chtěl hladit po hlavě,tak skáče. Podle mě nemá rád,že se mu ruka přibližuje příliš k očím. Samotné by mi to asi taky vadilo. 

Boo: To ten můj ďábel skáče i na vodítku a připadá mně že snad na všechny. Nebere si servítky ani s malýma děckama, kdybych ho nedržela tak by klidně skočil i na 2-letého prcka a povalil ho na zem. Nejvíc mě štve jak skáče na sousedy. U nás v paneláku je 32 bytů takže v podstatě pokaždé když vyjdeme z bytu ven někoho potkáme - třeba vystupujeme z výtahu, někdo čeká venku tak první co udělá se snaží na něho skočit, někdy se mně podaří tomu zabránit jindy ne. 

Největší hrůza je když s náma chce jet někdo výtahem - je malý, jenom pro 3 lidi takže jsme tam jak sardinky a on celou dobu co jedeme skáče na toho člověka a na mě vůbec nereaguje. Půlce lidem to skákání vadí a druhá půlka řekne, však ho nechte, mně to nevadí, je ještě mladý. To je pak těžko něco odnaučovat. A ikdyž jde třeba pěkně u nohy, ví že mám v ruce pamlsek, jakmile někdo prochází kolem nás tak je jak v tranzu, na všechno zapomene a začne skákat a škrtit se na vodítku. To samé když je poblíž ten pes. Nevím co si s ním počít. Třeba ho to časem trochu přejde samo, ale zase se bojím že jestli ne tak čím bude starší tím hůř se to bude odnaučovat.

A když k nám jde návštěva tak to on letí ke dveřím hned jakmile uslyší zvonek. Sedne si před dveře a vzorně čeká dokud neotevřu. Ale pak to začne. Vystartuje ven na chodbu, nenechá návštěvu ani vyzout boty a skáče jim klidně i na záda. Na moje důrazné ne nereaguje, ani když ho chňapnu za srst, prostě na nic. Zkoušela jsem mu už i dát kost na žvýkání (těsně před tím než měl někdo zazvonit), ale to mu nebrání. Kost si odloží a jde vítat. Tak po 2-3min se zklidní a je hodný, ale i tak je to děs. Vadí mně to, chtěla bych to změnit, ale všechny pokusy jsou neúspěšné. On ani nepočká jestli ho někdo bude hladit po zádech nebo tak, když mu dám povel sedni tak sedí dokud se neotevřou dveře, pak sebou začne šít a musela bych ho celou dobu držet, to se mně jako řešení nezdá, navíc tolik síly ani nemám. Prostě když někdo přijde tak zapomene že umí nějaké sedni, lehni, zůstaň a je jak šílený.

Lucifer: Úplně si to dokážu představit a musela to být hrůza, já bych s ním ani na vodítku s ostatníma psama jít nemohla, on by taky táhl celou cestu. Kdyby byli velikosti jorkšíra tak by to sice vypadalo blbě, ale člověk by se nemusel bát že sebou někde praští a nebo bude vlát za psem.