Evi, Tina měla stejné tendence, jak je divoká sápala se rovnou po pamlsku, ale krásně zafungovalo poadit ji bokem před sebe, v levé ruce držet na krátko vodítko, v pravé pamlsek před čumákem a pohybovat s ním dolů. Dopředu ji nepustilo vodítko, takže jak na něj chtěla dosáhnout, zkusila si lehnout. Za chvíli to pochopila, že sebou musí buchnout, když chce dlabanec. Zatlačení na hřebet nefungovalo ani na Bailie ani na Tinu, spíš se zapřely proti, navedení pamlskem bylo mnohem snáze pochopitelné. Docela zajímavá věc, kterou mám z výcviku koní, ale platí hodně i na psy: tlak vyvolává protitlak. Když už se snažím zvíže někam dostrkat, často zafunguje udělat to v podstatě opačně, to jest když chci lehni netlačit na hřbet, ale zepředu na předhrudí za současné motivace pamlskem. To je nejspíš i princip, proč si Tina sama lehala, když jsem ji držela krátce na vodítku - chtěla pamlsek, opřela se proti obojku a sama si lehla.

S tím háráním - jak píše Efka, stopovačka je dobrý nápad, určitě nenechávat o samotě na zahradě, psi se podhrabou, přelezou.... Největší riziko zabřeznutí při nechtěném nakrytí je druhý týden, tak pozor na ní, březost v tomto věku by jí dost ublížila, zdaleka není dospělá.

Přesně tak, na každého platí něco trochu jiného, proto ta kvanta protichůdných rad, které začátečníky přivádějí k zoufalství.Jestli se dobře pamatuju, tak na malou Bailinku dobře fungovalo položit pamlsek na zem a přiklopit ho rukou. Jak se snažila nacpat čumák pod tu ruku, musela si lehnout. Potom už stačilo jen položit ruku na zem, později už jen udělat rukou pohyb dolů, to funguje dodnes i na dálku. Ale jiný pes by třeba začal hrabat do ruky packami a kýžený efekt by se nedostavil. Holt každý pes vymyslí něco jiného, tak nám nezbývá, než přemýšlet ještě trochu víc. Koneckonců, jsme to my, kdo se považuje za nejchytřejšího tvora na planetě.