Elizabeth: s tema prenasema bych byla opatrnejsi v soudech. Ono kdyz nekomu staci rodice kycle a lokty cisty, oba pra n/n a aspon jeden eic cistej, tak chapu, ze v tomhle pripade je na vyber z X spojeni. Kdyz ovsem ma nekdo pozadavku aspon deset (a spis vic), tak jeden prenasec neceho, navic na co sou snadny geneticky testy, neni zas takovej problem.
a vazne to nerikam proto, ze mam zvire po eic n/e (a otci n/n), ktery je samo eic prenasec :-D
Friduca: Kazdej pes fakt ne, postizenych ma byt jen nekolik malo procent. Vem si, jaky mnozstvi labradoru se rodi a kolik z nich je skutecne postizenych. O tom kvantu prenasecu radsi nemluvim.
Taky ne kazdej postizenej pes ma takovou namahu, aby se eic mohlo projevit. Co ja vidam labradory, tak se vetsina vali doma na gauci a jde 3 x denne obejit blok.
Fridučo,naše nejmladší je EIC postižená,ale i když je v lovecké sezoně ve velké zátěži,záchvaty naštěstí nemá. JC má taky postiženýho psa,který alespoň co vím,měl záchvaty i z radosti ze setkání s více psy. Problém je,že pokud se netestuje,může se chovat na jedinci,který je nemocný,ale záchvaty nemá,ale samozřejmě to neznamená,že pokud budou i jeho potomci postižení,budou bez záchvatů. Nehledě na to,že rizika březosti,porodu a odchovu na takové feně,budou podle mě srovnatelné s fenou s epilepsií. Otec naší Fanči je přenašeč,matka nebyla testovaná (resp. kdo ví), i když je i ona myslivecky využívána je možné,že by i přes postižení nemusela mít záchvaty,stejně jako Fany. Psala jsem si i s jednou slovenskou chovatelkou,která měla po stestování půlku psů nemocných,ale nikdy se to neprojevilo (zátěž nevím). Ale jinak jak píše Veronika,u většiny postižených psů se záchvaty nemusí projevit,protože se prostě nedostanou do takové zátěže,aby k nim došlo. Podle všeho těch,kteří kolabují při obyč aportech,z radosti apod. je málo. To ale nijak nesnižuje vážnost nemoci
Veronika: To nebylo myšleno jakože ti, co netestují jsou špatní - ale že jsou chovatelé, kteří pustí do chovu jen testované.
Já osobně proti spojení kdy jeden je čistej a druhej přenašeč nic nemám.
A jak píšou holky - Mirka tady z ML má labrošku, co kolabuje. A pak je tu ještě jeden labroch, co je postižený a nikdy neměl problémy a i cvičí WT. Takže to je pes od psa - proto nutně neznamená - nekolabuje=není nemocný.
A ano, každý má jiné nároky - a kéž by platilo pravidlo - čím vyšší budou nároky budoucích pánečků, tím zodpovědnější budou spojení chovatelů.
Podle mě se v dnešní době nedá mluvit o žádném úplně zdravém plemeni - jednak je to šlechtěním,ale také rozvojem medicíny a genetiky,která umí choroby odhalit. Protože si chceme v budoucnu pořídit border teriéra,trochu je studuju a na první pohled zdravé nepřešlechtěné plemeno,má taky svoje "libůstky".
tak uplne zdravy asi ne, ale urcite lze sahnout po zdravejsim :-) Onehda sem kdesi cetla pocet dedicnych nemoci a predispozic k nim v zavislosti na plemenech a tam bylo par zdravejch :-)
pry to vyhral skotskej terier s 1 nemoci, pak husky (2), fox (2), finskej spic (2), chinook (3), kelpie (4), australskej terier (4), malinak 4, cernobilej setr 4, norfolkterier 5, .....labrador 58. Takze zdravejsi nez labrador uz je kazdej druhej :-)
Můj vet říká, že jedni z nejzdravějších jsou pointři :). A propo i já jsem sáhla po zdravějším plemeni, než je labrador... jak je psáno výše - zdravější, než labrador je už každej druhej. A člověk se může jen modlit, aby i další plemena lidi takto zdravotně nezníčili jako se to stalo u této rasy a některých dalších (NO, pudlové, dobrmani apod.), právě tím kašláním na genetické nemoci...
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Labíci mají zdraví hodně pochroumané, ale pořád se tak nějak vybrat dá, ikdyž na každém spojení se dá najít něco, co se mi nezdá zcela ideální, takže mi to celé přijde otázka kompromisů. A ať pak člověk najde dle něj sebelepší spojení, je třeba i štěstí, nikdy se nemůže s jistotou vědět, že v daném vrhu nic "nevyskočí", bohužel.
Ale i přes to všechno by mne ani nenapadlo pořídit si jiné plemeno, zatím zůstávám věrná.
Elizabeth: s tema prenasema bych byla opatrnejsi v soudech. Ono kdyz nekomu staci rodice kycle a lokty cisty, oba pra n/n a aspon jeden eic cistej, tak chapu, ze v tomhle pripade je na vyber z X spojeni. Kdyz ovsem ma nekdo pozadavku aspon deset (a spis vic), tak jeden prenasec neceho, navic na co sou snadny geneticky testy, neni zas takovej problem.
a vazne to nerikam proto, ze mam zvire po eic n/e (a otci n/n), ktery je samo eic prenasec :-D
veronika & retrívři v útulcích
Friduca: Kazdej pes fakt ne, postizenych ma byt jen nekolik malo procent. Vem si, jaky mnozstvi labradoru se rodi a kolik z nich je skutecne postizenych. O tom kvantu prenasecu radsi nemluvim.
Taky ne kazdej postizenej pes ma takovou namahu, aby se eic mohlo projevit. Co ja vidam labradory, tak se vetsina vali doma na gauci a jde 3 x denne obejit blok.
veronika & retrívři v útulcích
Fridučo,naše nejmladší je EIC postižená,ale i když je v lovecké sezoně ve velké zátěži,záchvaty naštěstí nemá. JC má taky postiženýho psa,který alespoň co vím,měl záchvaty i z radosti ze setkání s více psy. Problém je,že pokud se netestuje,může se chovat na jedinci,který je nemocný,ale záchvaty nemá,ale samozřejmě to neznamená,že pokud budou i jeho potomci postižení,budou bez záchvatů. Nehledě na to,že rizika březosti,porodu a odchovu na takové feně,budou podle mě srovnatelné s fenou s epilepsií. Otec naší Fanči je přenašeč,matka nebyla testovaná (resp. kdo ví), i když je i ona myslivecky využívána je možné,že by i přes postižení nemusela mít záchvaty,stejně jako Fany. Psala jsem si i s jednou slovenskou chovatelkou,která měla po stestování půlku psů nemocných,ale nikdy se to neprojevilo (zátěž nevím). Ale jinak jak píše Veronika,u většiny postižených psů se záchvaty nemusí projevit,protože se prostě nedostanou do takové zátěže,aby k nim došlo. Podle všeho těch,kteří kolabují při obyč aportech,z radosti apod. je málo. To ale nijak nesnižuje vážnost nemoci
Jana a smečka
Veronika: To nebylo myšleno jakože ti, co netestují jsou špatní - ale že jsou chovatelé, kteří pustí do chovu jen testované.
Já osobně proti spojení kdy jeden je čistej a druhej přenašeč nic nemám.
A jak píšou holky - Mirka tady z ML má labrošku, co kolabuje. A pak je tu ještě jeden labroch, co je postižený a nikdy neměl problémy a i cvičí WT. Takže to je pes od psa - proto nutně neznamená - nekolabuje=není nemocný.
A ano, každý má jiné nároky - a kéž by platilo pravidlo - čím vyšší budou nároky budoucích pánečků, tím zodpovědnější budou spojení chovatelů.
Zuzka a Chandler (8.3.2008) Brno + Brno - venkov
Elizabeth:
že jsou chovatelé, kteří pustí do chovu jen testované.
coz je ale v poradku, ne? Jen kdyby jich bylo vic a vic
veronika & retrívři v útulcích
http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Lovecky-pes/2010/Lovecky-pes-4-2010/Von-Willebrandova-choroba---dedicne-podminena-poru.aspx
http://www.edenloci.cz/
Podle mě se v dnešní době nedá mluvit o žádném úplně zdravém plemeni - jednak je to šlechtěním,ale také rozvojem medicíny a genetiky,která umí choroby odhalit. Protože si chceme v budoucnu pořídit border teriéra,trochu je studuju a na první pohled zdravé nepřešlechtěné plemeno,má taky svoje "libůstky".
Jana a smečka
tak uplne zdravy asi ne, ale urcite lze sahnout po zdravejsim :-) Onehda sem kdesi cetla pocet dedicnych nemoci a predispozic k nim v zavislosti na plemenech a tam bylo par zdravejch :-)
pry to vyhral skotskej terier s 1 nemoci, pak husky (2), fox (2), finskej spic (2), chinook (3), kelpie (4), australskej terier (4), malinak 4, cernobilej setr 4, norfolkterier 5, .....labrador 58. Takze zdravejsi nez labrador uz je kazdej druhej :-)
veronika & retrívři v útulcích
Můj vet říká, že jedni z nejzdravějších jsou pointři :). A propo i já jsem sáhla po zdravějším plemeni, než je labrador... jak je psáno výše - zdravější, než labrador je už každej druhej. A člověk se může jen modlit, aby i další plemena lidi takto zdravotně nezníčili jako se to stalo u této rasy a některých dalších (NO, pudlové, dobrmani apod.), právě tím kašláním na genetické nemoci...
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Labíci mají zdraví hodně pochroumané, ale pořád se tak nějak vybrat dá, ikdyž na každém spojení se dá najít něco, co se mi nezdá zcela ideální, takže mi to celé přijde otázka kompromisů. A ať pak člověk najde dle něj sebelepší spojení, je třeba i štěstí, nikdy se nemůže s jistotou vědět, že v daném vrhu nic "nevyskočí", bohužel.
Ale i přes to všechno by mne ani nenapadlo pořídit si jiné plemeno, zatím zůstávám věrná.
http://www.edenloci.cz/
Stránky