Petr - kde chcete mít záruku, že pes bez PP je čistokrevný? Tou zárukou je právě ten papír, který je pro hodně lidí táááák zbytečný. Že tak vypadala maminka, ještě vůbec nic neznamená.

Nevěšte hlavu Petře, jestli jste chtěl kamaráda do nepohody, tak to neřešte. Dejte mu lásku , tu nejlepší péči a on vám ji určitě vráti. Psi neumí být ani závistiví, ani se nepřetvařují . Herci to někdy jsou, to jo, ale k sežrání :o))

Naše Katy je také kříženec a vůbec toho nelituji. Prostě její maminku majitelé neuhlídali a byť s nádherným rodokmenem se spustila s Golden retrívrem, také s PP a úspěšným chovným samcem :o)) Bohužel, byť oba se všemi předpoklady k chovu , ale jiné rasy , prostě si zavoněli :o)) A tak jsme přišli k naší Katy a náhodou jsem zjistila, že v ČR existuje středisko výcviku vodicích psů při Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých v Praze 5 – Jinonicích , které se právě křížením těchto dvou ras zabývá cíleně.

 Proč křížení těchto dvou plemen?

Labrador je velmi pracovitý pes, ale chybí mu jemnost. Tuto jemnost nahrazuje golden, který ale bývá tvrdohlavý. Zkřížení těchto dvou plemen a jejich povahových vlastností dalo světu velmi jemného, pracovitého psa. Naprosto ideálního pro výcvik psů – průvodců nevidomých. A je všeobecně známo, že kříženci čehokoliv jsou zdravější,protože se nepotká v jejich krevních liniích nic, co by si vzájemně ubližovalo. A mohu jen potvrdit, naše zlatíčko nemá chybu!

Tak hodně štěstí a dejte vědět jak vám roste :o))

Efka

Je mi líto, pokud jste z mé reakce vydedukovala, že souhlasím s bezhlavým křížením . To ani náhodou. 

Stejně jako vy jsem zásadně proti zcela nezodpovědnému křížení psů ať už je důvod jakýkoli.  Myslím tím cílené rozmnožovaní , bez jakékoli kontroly a zodpovědnosti. Jenže příroda si vždy cestu našla .... Bohužel, když už se stane a štěňátka jsou na cestě, co pak ? Pokud je majitel rozumný , většinou najde i rozumné páníčky pro štěňátka. My jsme si jedno takové vzali a uděláme vše pro to, aby mělo ty nejlepší podmínky pro růst ( strava a pohyb) a samořejmě si uvědomujeme , že není žádoucí další generace potomků a také pro to vše uděláme.

A k tédisplazii. To, že rodiče měli kyčle negativní, ještě neznamená, že mé štěně to nemůže potkat. Displazie je u psa vývojovým (nikoli vrozeným) onemocněním s polygenní dědičností, vznikající během růstu .

 Jak známo,že geny mají tendenci jít "obskočmo" po generacích a proto není nejvhodnějším řešením zakoupit štěně, jehož oba rodiče měli nulovou displazii. Důležití jsou proto také prarodiče i praprarodiče našeho štěňátka. Odborná literatura zdůrazňuje , že se jedná o predispozice (náchylnost), nikoli vrozenou genetickou vadu.

Tedy jinak řečeno, pokud budu mít zdravé předky a chovatel bude nezkušený a bude štěndo např. přetěžovat špatným pohybem, displazie může propuknout v plné síle. A naopak, i když rodiče dysplazii měli, tak potomek při správném chovu a péči jí postižen být nemusí.

Vím o čem mluvím. Náše první fena - Roky byla rotwajlerka  s PP. Rodiče naprosto zdraví, naprosto vyrovnaní jedinci. Bohužel , budu si to vyčítat celý život, dysplazii jsme jí zapříčinili nejspíše my. Tím, že jsme jí přetěžovali co by štěně ( běh u kola, tvrdý terén, schody) a jako nezkušení chovatelé jsme podceňovali i stravu. A bylo to. 

Pak jsme dalších 12 let napravovali to, co jsme v prvním roce zapříčinili. Ale i tak se dožila ve velmi čilém stavu 13 let, což je na tak těžkého psa s dysplazií 4 stupně neobvyklé, zvláště že byla celoročně venku v kotci ! Byla to draze vykoupená zkušenost a dodnes na naší Roky s láskou vzpomínáme. Nikdy jsme štěňátka neměli, vždy jsme naše fenky uhlídali, tak snad tomu bude i tentokrát :o))

Přestože máme dům,velikou zahradu a sad a bydlíme na vesnici , už bychom si nedovedli představit, že by s námi naše Kačka nebyla venvnitř doma !

Je to takový náš balzám na nervy a zklidňující element naší početné domácnosti :o))  

Veronika

A naopak, dalsi zvire bylo odmalicka az obezni a ve dvou letech negativni lokty i kycle. Zacinam si myslet, ze moc nejde o nejaky vnejsi podminky...

No vidíte, takže jistota veškerá žádná. Bohužel ani ta genetická. Výsledný vývoj kyčelního kloubu určuje mnoho různých genů. DKK tedy není něco, čím pes náhle onemocní v průběhu života, je buď od narození predisponován, nebo není. Bez genů, které tuto nemoc přenáší, tato nemoc nevznikne. Genů, které ovlivňují vývoj kyčelního kloubu je celá řada. Existují genové varianty pro normální vývoj kyčelního kloubu a varianty pro vznik dysplazie. Výsledný vývoj kloubu tedy závisí na tom, kolik „dobrých“ variant a kolik „špatných“ variant všech genů, které se na něm podílejí, získá jedinec od svých rodičů. Výsledek není tak přímočarý, protože geny se ještě vzájemně ovlivňují. Jedinci postižení DKK mohou mít zdravého potomka a naopak fenotypově zdraví jedinci mohou mít potomka nemocného. (Genotyp je genová výbava jedince a fenotyp je výsledný projev těmito geny kódované vlastnosti)

Z uvedeného vyplývá, že jedinci fenotypově zdraví produkují převážně zdravé potomstvo, nicméně ve svém genotypu mohou mít i genové varianty „špatné“, které se přenáší na další generace. Zjednodušeně se dá říct, že mají-li oba rodiče negativní rentgenologický nález na obou kyčelních kloubech, je 60-80% potomků bez nálezu a 20-40% potomků dysplastických. Takže pravděpodobnost dysplazie u psů s PP je také dost velká. Záruka veškerá žádná ani s PP.

Naše čubička má 8 měsíců , zatím je na rengen brzy, ale určitě si ji zrengenovat nechám (pro jistotu).  A na vyšší moc nevěřím. Vyšší moc budu tak maximálně já, když ji objednám na kastraci hned po prvním hárání. Štěňata jsme nikdy neplánovali, to necháme jiným. Jak již tady někdo psal , kříženců je víc než dost, tak jsme chtěli alespoň jednoho udělat šťastným a spokojeným. Někdy to není "jen" o penězích, jak si mnozí myslí :o))