Tzv. rozdělování: Spíše jsem o tom četla a zkušenost mám jen malou (u teď již bývalého psa a ne s dětmi). Často se tento psí počin vysvětluje jako „žárlivost“ nebo „vyžadování pozornosti“. Četla jsem, že to není přesné vyjádření, pes se jen snaží instinktivně (dle své přirozenosti) rozdělit svou smečku od těch cizích. Nerozumí tomu, nejde mu do hlavy, proč by se někdo cizí měl intimně sbližovat (obejmutí, podání ruky, sezení v těsné blízkosti) s členy jeho smečky. Krásně to popisuje Alohai. Smečku tvoří jen ony dvě. Vše je v pořádku, pokud se tak děje nenásilnou formou. Lehne nebo stoupne si mezi člena své smečky a cizince. Kdyby však pes vrčel, štěkal nebo jinak se snažil cizince odehnat, tak už to v pořádku není. Znamenalo by to, že má strach. Dle popisu Rascal to vypadá, jako by ona a Karolínka tvořili pro Alfu smečku. Také se psalo v knize, že protože se jedná o přirozenost psa neměl by být za to v žádném případě trestán. V případě, že to není lidem milé, měl by psa uklidnit (ne pochválit), že je vše v pořádku, že se nemusí obávat. Kdyby byl zájem, můžu se doma večer podívat na přesnou citaci a hodit to sem.    

K olizování jsem nic nečetla, ale dle toho co mám vypozorováno, tak se tím pes snaží vyjádřit náklonost. Alespoň, co mám vypozorováno mezi mým psem a kočkou a mnou a dalšími členy smečky.

Makoušek, já bych tohle neviděla jako nějakou chybu...je vidět, že má hodně z povahy labíka:o)) Triny je to samé, i když ne až tak, že by mě následovala na každém kroku, když se pohybuji doma a je zapnutá televize, tak ví, že se v nejbližší době nikam nechystám a to i usne u sebe v pelíšku, ale když si někde sednu, tak je hned u mě a neustále se mnou musí mít aspoň malý fyzický kontakt ( opře si o mě hlavu apd)

Na tvém místě bych to řešila tak, že bych pomalu začala fenku učit aspoň na místo, když se pohybuješ, tak aby za tebou pořád nelítala...ze začátku bude určitě nervózní, ale to se časem srovná a zvykne si, že tě nemusí neustále násládovat a že i tak je vše v pořádku:o) Začít třeba jen pomalu, když jdete na záchod nebo do koupelny, zavřít dveře a nepustit jí dovnitř...pokud třeba vaříš, dát jí pelíšek na místo, odkud na tebe uvidí, ale bude dostatečně daleko, aby se nepletla a tam jí učit být...apd. Prostě trošku vymezit hranice..ne ji nijak omezovat nebo zakazovat být s tebou, to ne...

A až přijde miminko, tak jí ho hned nechat očuchat, nechat jí, aby se mohla aspoň některých činností spojených s novým přírustkem účastnit...třeba jí naučte nosit plínky ( samozřejmě čisté) aby měla pocit, že je pořád důležitá..nechte jí koukat, když mimčo koupete apd.

Díky moc Leni, snad bude vše v pořádku, nicméně mě mrzí, že ZASE (pokud se uskuteční) nestihneme srazík. Jinak to jsem netušila, že Ady už teď slyší miminkovo srdíčko.

Jinak Jackey...u Ady je "chyba" především v tom, že ji mám z útulku od jejích 15 dní a nemá ke mě vztah jako k pánovi, ale jako k matce (alespoň dle našich známých kynologů). Neměla kontakt se svojí mámou a ani moc se svými sourozenci, takže jí údajně chybí ty základní sociální návyky z jejího psího dětství. Zkusím jí tedy trošku osamostatnit, zatím když mě vidí ležet u televize, tak mě přijde během hodiny 6x zkontrolovat a to i přesto že ležím stále ve stejné poloze a pak jde na své místečko, tak snad to zlepšíme.

Markétko,od nás taky obrovská gratulace. Já bych se toho nebála, Adélka je sice závisláček,ale nijak majetnickej a myslím,že si rychle zvykne. Naši psiska jsou taky závisláci závislý,všichni se mnou chodí i do koupelny a na záchod,abych se jim náhodou neztratila,ale až jednou přijde mimčo,tak si myslím,že to vezmou jako další štěně do smečky

Zdravím Všechny ještě jednou,

začínám mít obavy z toho "odvykání". Možná to jen vidím přecitlivěle a mluví ze mě hormony, ale začínám se mi zdát, že čím víc se snažím Adélku aspoň trošku naučit, že nemusí být pořád se mnou, tím víc se mnou být chce. Začaly jsme na začátku roku tím, že jsme ji učili spát v pelíšku, nikoliv v posteli. Nejdřív měla pelíšek u postele, pak u dveří obýváku a pak začala chodit spát do koupelny před vanu na předložku a na pelíšek se vyprdla. Měla jsem obrovskou radost, jak to Ady zvládá. Jenže postupem času jí sice nevadí spát v té koupelně, kde si to sama vybrala, ale o to víc se na mě "lepí". Pokaždé když na 5 minut sednu třeba ke kávě, hned je u mě, sápe se mi a klín, hopsá po mě a chce se mazlit. Když vařím, stojí pořád za mnou, jak odložím na 2 minuty vařečku a "jen" stojím, už je Ady na zadních opřená o mě a chce se mazlit, když si sednu v obýváku k notebooku, leží mi pod nohama a v pravidelných 3-minutových intervalech si na mě položí hlavu a musí se pohladit jinak mě začne škrabat packou a dožadovat se toho. Když od notebooku nedejbože vstanu a jdu na záchod, všude mě následuje. Když přijde kamarádka na pokec, sotva si sedneme, už po nás hopsá a chce pohladit. Pomalu nedokončím souvislou větu aniž by mi do ní Ady nevstoupila. Je to spíš horší než lepší. Spánek v koupelně jí sice nevadí, ale bohatě si to vynahrazuje jinde a když si zkouším nevšímat, buď nasadí ten svůj příšerně smutný obličej, který nemůžu vidět a jde si lehnout do koupelny anebo doráží a doráží. Nechci být na ní zlá nebo ji nějak omezovat, ale jsem teprve těhotná a už teď mi Ady vyplní činností každou volnou minutu, jak to pak budem dělat s mimčem???? Chodíme ven, hrajeme si, hážeme aportky a přijdeme domů a efekt nula, žádná únava, žádný spaní po vycházce a pokud ano, tak zásadně jen a pouze do 20cm ode mě a průběžně hladit a mazlit. Jinak prostě nespí. Co s tím???