To není o sražení hřebínku,ona si nedovoluje,ona se bojí!!!!

Capneš jí normálně, když jsem si pořídila Sama a po zacházení původních majitelů měl totální fobii z lidí a dostával opravdu hysteráky,tak jsem mu pořídila postroj a s jeho čtyřiceti kilíčky jsem manipulovala naprosto bez prolémů. Chytáš psa uprostřed,kde má i těžiště,takže ta váha je jinak rozložená

Možná by pomohlo i kdyby ji vet pořádně seřval a jí by spadnul hřebínek.

pokud chces strachovou agresi resit protiagresi, tak mas zadelano na poradnej pruser. Pokud je pes aspon trosku osobnost, tak se bude snazit mu to oplatit. Pokud ne, tak se ti muze stat, ze ti to psa odrovna. Zkousela bych to, co radi holky, chodit casto k vetikovi, treba jen sednout do cekarny. Pokud tohle absolvovat nechces, tak si na kazdou pristi navstevu priprav sirokej obojek utazenej dost natesno, latkovej nahubek, ve kterym neotevre hubu, a dva statny porizky, ktery ji budou i na blby ockovani drzet na zemi. 

Strachová agrese je dost nebezpečná a nepodceňovala bych jí. Souhlasím s názorem, že bych nenechala cizího člověka řvát na svého psa. Jestli jí má někdo usměrnit, tak jste to vy. Ale v případě, že jde o strach, bych na to tvrdě nešla, nekompromisně ano, ale ne agresivně. Fenka musí zjistit, že návštěva veterináře má i své pozitivní stránky, ne od každé čekat, že na ní někdo bude zlý.

Terko,

já jsem teda stačila reagovat, ale bohužel, sama jsem na něj nestačila.

Já byla ten den hodně unavená, měla jsem za sebou strávený den pajdáním po obchodech v Liberci.. S Kimem jsem šla až někdy večer v 6, s tím, že bude velká procházka a trošku se proberu vzduchem.. Už jsme si to rázovali cestou domu, normálně po ulici (my teda po chodníku), která není frekventovaná, je slepá. Kim byl na vodítku, košík jsme neměli.

Jdeme a já najednou slyším "Chyť ho! Chyť ho! Benji!!!" to mě zarazilo, takže jsem se zastavila a začala jsem se rozhlížet, kde na nás co vyběhne.. Pak jsem uviděla pána X (nebudu jmenovat) s jeho synem, jak stojí před svým domem u auta a bezradně volají na středního křížence. Hned mi došlo, kdo to je (toho psa znám z vyprávění od kamarádky, která je má za sousedy). Pes šel pomalým krůčkem k nám, čuměl na Kima. Toho jsem posadila a stoupla jsem si před něj, pevně jsem tiskla vodítko v rukou a na pány jsem zařvala na druhý chodník "Chyťte si ho" a pán X na mě "Je to pes nebo fena?" a já "Pes a chyťte si ho, jestli po nás vystartuje, nakopnu ho" Pánové tam suverénně stáli a přičumovali, stačili párkrát zavolat křížencovo jméno a už se to spustilo. Pes samozřejmě nejdřív vyjel na mě (stála jsem mu v cestě), já ho stačila nohou odkopnout, pes  samozřejmě v návalu vzteku se rozeběhnul a hned na nás, z boku, rovnou na Kima. To jsem ho stačila znovu ubránit, Kima jsem pustila z vodítka a vořecha jsem švihla přes čumec vodítkem, pes se zakousnul do vodítka. Když si uvědomil, že tam je pořád Kim, stačil mě rychle oběhnout a já nestačilo ho odstrčit. Podotýkám, že X pánové opět jenom čuměli na chodníku s rukama v kapsách. Kim taky vycenil zuby, ale vořech byl rychlejší a zakousnul se mu do levé zadní, to se Kim ohnal a pes se vylekal, ale pořád to nevzdával. Mezitim, co jsem toho středního psa nějak podchytila svým vodítkem a utáhla jsem mu ho kolem krku, jsem řvala "Tak vezmete si toho čokla?!" a to už jsem byla pěkně vytočená.. Kima jsem poslala pryč, aby se nebránil, protože jsem vořecha měla pod kontrolou já. Pán X si pro něj došel a zase suverénně odešel, aniž by se zeptal, jestli se někomu něco nestalo ap, aby se neomluvil, takže jsem prohlídla Kima a následně jsem si pana X podala slovně.

Vůbec jsem nevěděla, co dělat dřív, jenom jsem věděla jedno - že ho prostě nakopnu.

Na panu X jsem si pěkně vylila nervy, vybuchla jsem jak sopka, když jsem viděla, jak si to v klídku odchází znovu vyndávat nákup z auta. A ještě si ze mě jeho synáček utahoval. Nakonec jsem se zasloužila omluvy jak za syna tak za psa, ale to je mi prd platný.. Kdyby tam šlo dítě, je po něm.