Náš první pes byl bez PP a myslím, že patřil k tomu nepatrnému procentu těch, kteří vypadají jako s PP, ale podruhý už to štěstí člověk mít nemusí.
Ale rakovině je úplně jedno, jestli má pes PP nebo ne.
Mezitím jsem o 12 let vyrostla a pokukovala po svém vlastním pejskovi - moc se mi na pohled líbili labradoři, viděla jsem je jako slepecké psy, asistenční, v policejních službách a tak jsem si začala zjišťovat něco o těchto krásných a chytrých pejscích a po opravdu dlouhém vybírání, studování o rasách jsem se rozhodla k pořízení psa s PP - neboť toto plemeno bohužel trpí na různé vady a PP jsem chtěla tyto vady co nejvíce eliminovat. Vybrala jsem si CHS, spojení, jela se tam nejdřív podívat, pak jsem čekala jesti se podaří spojení, pak jsem se jezdila dívat na štěňátka a jednoho dne jsem si mou žlutou kuličku přivezla domů.
Opravdu stálo za to, si na něj našetřit a nejednat spontálně.
Pes už bude mít tři roky - je zdravý - nohy má 0/0 0/0, oči zdravé po ročičích, má výšku akorát, všechny zuby, skus jak má mít, miluju ho úplně stejně jak toho prvního bezpapíráčka a ač jsem ho chtěla jen jako psího kamaráda a neměla jsem vůbec v úmyslu chodit na nějaké výstavy nebo s ním něco dělat, tak díky tomuto webu jsem poznala plno fain lidiček, od kterých jsem se dozvěděla, co vše se s takovým pejskem dá dělat a tak jsem se najednou ocitla v úplně jiném světě, začínali sme trénovat s atrapami, psa to moc bavilo a mě bavilo, že jeho to baví, pak jsme přešli na zvěř, udělali si zkoušky lovecké upotřebitelnosti a chodíme na hony - já nestřílím, jen pes nosí - pes je š'tastnej, já jsem ráda, že děláme něco spolu a nelituju ani halíře investovanýho do "blonďáka".
Stejně každý chce pro svého pejska to nejlepší, takže bude mít stejné krmení a péči a pelíšek a hračky ať má PP nebo nemá - člověk ho bude milovat stejně ať má PP nebo nemá - takže opravdu ta pořizovací cena je naprosto zanedbatelná. Ale rozdíl mezi možnostmi s PP a bez tak tak zanedbatelný není. Nikdo ten PP nemusí za celej život psa vytáhnout z šuplíku, jít na jedinou výstavu, na jedinou akci nebo jedinou zkoušku, ale může s jistotou říct - Ano, mám doma LABRADORA.
Ale každý si musí sám zvážit jestli chce "jen psa" nebo labradora.
Co nám umřel ten bezpapíráček, tak rodiče chtěli novýho, ale pro jistotu koupili už s PP - podruhé už takové štěstí mít nemusejí a všichni víme, že v životě nikdy s ním nikam nepůjdou, na jedinou zkoušku ani výstavu, ale oni na 100% ví, co z toho překrásnýho štěňátka (všechny ště'nátka sou k umucinkání) vyroste. Ale jestli třeba někdy v dalekém budoucnu se máma rozhodne s ním něco dělat, tak ví, že tu možnost MÁ
Mě to taky nedá se nezapojit.
Náš první pes byl bez PP a myslím, že patřil k tomu nepatrnému procentu těch, kteří vypadají jako s PP, ale podruhý už to štěstí člověk mít nemusí.
Ale rakovině je úplně jedno, jestli má pes PP nebo ne.
Mezitím jsem o 12 let vyrostla a pokukovala po svém vlastním pejskovi - moc se mi na pohled líbili labradoři, viděla jsem je jako slepecké psy, asistenční, v policejních službách a tak jsem si začala zjišťovat něco o těchto krásných a chytrých pejscích a po opravdu dlouhém vybírání, studování o rasách jsem se rozhodla k pořízení psa s PP - neboť toto plemeno bohužel trpí na různé vady a PP jsem chtěla tyto vady co nejvíce eliminovat. Vybrala jsem si CHS, spojení, jela se tam nejdřív podívat, pak jsem čekala jesti se podaří spojení, pak jsem se jezdila dívat na štěňátka a jednoho dne jsem si mou žlutou kuličku přivezla domů.
Opravdu stálo za to, si na něj našetřit a nejednat spontálně.
Pes už bude mít tři roky - je zdravý - nohy má 0/0 0/0, oči zdravé po ročičích, má výšku akorát, všechny zuby, skus jak má mít, miluju ho úplně stejně jak toho prvního bezpapíráčka a ač jsem ho chtěla jen jako psího kamaráda a neměla jsem vůbec v úmyslu chodit na nějaké výstavy nebo s ním něco dělat, tak díky tomuto webu jsem poznala plno fain lidiček, od kterých jsem se dozvěděla, co vše se s takovým pejskem dá dělat a tak jsem se najednou ocitla v úplně jiném světě, začínali sme trénovat s atrapami, psa to moc bavilo a mě bavilo, že jeho to baví, pak jsme přešli na zvěř, udělali si zkoušky lovecké upotřebitelnosti a chodíme na hony - já nestřílím, jen pes nosí - pes je š'tastnej, já jsem ráda, že děláme něco spolu a nelituju ani halíře investovanýho do "blonďáka".
Stejně každý chce pro svého pejska to nejlepší, takže bude mít stejné krmení a péči a pelíšek a hračky ať má PP nebo nemá - člověk ho bude milovat stejně ať má PP nebo nemá - takže opravdu ta pořizovací cena je naprosto zanedbatelná. Ale rozdíl mezi možnostmi s PP a bez tak tak zanedbatelný není. Nikdo ten PP nemusí za celej život psa vytáhnout z šuplíku, jít na jedinou výstavu, na jedinou akci nebo jedinou zkoušku, ale může s jistotou říct - Ano, mám doma LABRADORA.
Ale každý si musí sám zvážit jestli chce "jen psa" nebo labradora.
Co nám umřel ten bezpapíráček, tak rodiče chtěli novýho, ale pro jistotu koupili už s PP - podruhé už takové štěstí mít nemusejí a všichni víme, že v životě nikdy s ním nikam nepůjdou, na jedinou zkoušku ani výstavu, ale oni na 100% ví, co z toho překrásnýho štěňátka (všechny ště'nátka sou k umucinkání) vyroste. Ale jestli třeba někdy v dalekém budoucnu se máma rozhodne s ním něco dělat, tak ví, že tu možnost MÁ
Zuzka a Chandler (8.3.2008) Brno + Brno - venkov
Ahoj vsem
rada tady prectu rady, taky kupujeme pejska bez PP a mame kralicka doma :)
http://pdgm.pitapata.com/9xgGp1.png?ak0rhsJY
Stránky