Já měla vždycky slabost na světlý psy - zlatej kokr je značka ideál nebo hnědej Irskej vodní španěl. Proto jsem taky vybírala co nejtmavšího žlutého labíka (když už hnědej neprošel).
Černý psy jsem nikdy neměla ráda - děsně mi vadí, že jim není vidět pořádně do očí a že člověk neví, "co si pes myslí".
A co se týče jiných ras? Nooo - moc se mi líbí maďarskej a výmarskej ohař (nechtěla bych to doma, ale líbí se mi). Pak medvídek berňáček, rhodésáček no a samozřejmě má slabost - Irský vodní španěl.
Jj, teď už to vidím jinak - už těch černých psů znám povícero a sou to zlatíčka (LR) - ale známá měla kdysi černou kokřici a ta se vždycky podívala a vystartovala a já se jí děsně bála - tak možná nějaký blok z dětství (tenkrát mi bylo asi 12)
Mně se černí labíci moc líbí, asi bych volila zase černou fenu, s PP. Ale třeba černí NO se mi nelíbí, z těch jde dost respekt a ani s tou mimikou bych si jistá nebyla, působí poměrně tvrdě.
Spíš tou barvou - kokři se mi odmalinka děsně líbili. A ten bezpapíráček byl fakt úžasnej. Toho kokra co si naši pořídili po něm, tak to je dílo ďáblovo - inteligentní, učenlivej, ale hajzlík majetnickej rozmazlenej (to samozřejmě není psem ;o))))
U nás byla volba jasná, jelikož jsem se o labradorovi dozvěděla prakticky týden před jejím pořízením a o jediné barvě o které jsem věděla byla žlutá, tak to byla žlutá:oDD Můj sen byl vždycky golden, ale jelikož jsem v té době, kdy mi umřel první pes bydlela ještě u rodičů a ti to také financovali, tak dlouhé chlupy byly pasé a nějak se mi podařilo je přesvědčit, že labradoři nelínají:oDD Takže jsme si jeli pro LR bez PP, protože máma o nějaké vyšší investici nechtěla ani slyšet a navíc mi dalo dost práce jí vůbec o dalším psovi přesvědčit, takže jsem byla ráda i za to a hlavně jsem to v té době nějak ani neřešila:o)
No a jelikož jsem věděla, že další pes bude určitě už jen labrador s PP, tak jsem v době, kdy už mi s Peggy tak nějak docházely nápady co dál dělat, protože se psem bez PP se toho moc nedá, pokud chce člověk ukázat co umí třeba na zkouškách, začala koukat po chovkách a zajímat se:o) Já jsem chtěla černou fenku, je to přece jen původní barva a tak nějak se mi vždycky líbili nejvíc..jenže to u tenkrát ještě přítele neprošlo, ten chtěl hnědou...no a tak jsem začala pátrat ještě víc a jelikož jsem věděla, že nechci žádnou flekatou a pokud možno ani nepříbuznou - nechtěla jsem žádný tankaram, rocheby apd. tak to tady v ČR bylo dost těžké něco sehnat podle mých představ...no a pak jsem uplně náhodou narazila na naší chovatelku a bylo hotovo:o) Na Triny jsme čekali skoro dva roky, ale rozhodně to aspoň pro mě stálo za to:o)
Evi, tak líbí se ti lovečáci a dáš pointra s krátkou srstí jako má Elsa a ta se ti nelíbí :DD, blázne :DD
Jinak ta barva, myslím si to samé, že je to o tom na co je člověk zvyklý. Já jsem z těch černých chlupů hotová, když byl černoch u nás doma, tak jsem je uklízela měsíc a pořád tady byly. Fakt ty světlé mi prostě nevadí, nejsou tak vidět :). A světlý pes proto, protože je lépe "vidět" :)). Jinak my měli doma vždy psy s PP, prarodiče chovali knírače, pak byl šarpej, čili já jela jen v rodinném trendu :).
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Já měla vždycky slabost na světlý psy - zlatej kokr je značka ideál nebo hnědej Irskej vodní španěl. Proto jsem taky vybírala co nejtmavšího žlutého labíka (když už hnědej neprošel).
Černý psy jsem nikdy neměla ráda - děsně mi vadí, že jim není vidět pořádně do očí a že člověk neví, "co si pes myslí".
A co se týče jiných ras? Nooo - moc se mi líbí maďarskej a výmarskej ohař (nechtěla bych to doma, ale líbí se mi). Pak medvídek berňáček, rhodésáček no a samozřejmě má slabost - Irský vodní španěl.
Zuzka a Chandler (8.3.2008) Brno + Brno - venkov
fousaka? ja sem jich potkala jen par, pravda ze samy myslivecky, a ta srst mi prisla na pohmat doslova a do pismene neprijemna.
veronika & retrívři v útulcích
Zuzko, tedy nevím, o čem mluvíš, když píšeš, že jim není vidět do očí, já vidím tu mimiku i výraz krásně
U mě jednoznačně - černý, pak dlouho dlouho nic žlutý a nakonec hnědý
Verčo, jo, fouska, viděla jsem ho na honu, byl to hrozně milý pes, ale pravda, srst je zvláštní, nezvyk.
http://www.edenloci.cz/
Jj, teď už to vidím jinak - už těch černých psů znám povícero a sou to zlatíčka (LR) - ale známá měla kdysi černou kokřici a ta se vždycky podívala a vystartovala a já se jí děsně bála - tak možná nějaký blok z dětství (tenkrát mi bylo asi 12)
Zuzka a Chandler (8.3.2008) Brno + Brno - venkov
elizabeth: jestli to nebylo spis plemenem nez barvou :-)
veronika & retrívři v útulcích
Mně se černí labíci moc líbí, asi bych volila zase černou fenu, s PP. Ale třeba černí NO se mi nelíbí, z těch jde dost respekt a ani s tou mimikou bych si jistá nebyla, působí poměrně tvrdě.
Lída + Rita (*1.4. 2013)
Spíš tou barvou - kokři se mi odmalinka děsně líbili. A ten bezpapíráček byl fakt úžasnej. Toho kokra co si naši pořídili po něm, tak to je dílo ďáblovo - inteligentní, učenlivej, ale hajzlík majetnickej rozmazlenej (to samozřejmě není psem ;o))))
Zuzka a Chandler (8.3.2008) Brno + Brno - venkov
U nás byla volba jasná, jelikož jsem se o labradorovi dozvěděla prakticky týden před jejím pořízením a o jediné barvě o které jsem věděla byla žlutá, tak to byla žlutá:oDD Můj sen byl vždycky golden, ale jelikož jsem v té době, kdy mi umřel první pes bydlela ještě u rodičů a ti to také financovali, tak dlouhé chlupy byly pasé a nějak se mi podařilo je přesvědčit, že labradoři nelínají:oDD Takže jsme si jeli pro LR bez PP, protože máma o nějaké vyšší investici nechtěla ani slyšet a navíc mi dalo dost práce jí vůbec o dalším psovi přesvědčit, takže jsem byla ráda i za to a hlavně jsem to v té době nějak ani neřešila:o)
No a jelikož jsem věděla, že další pes bude určitě už jen labrador s PP, tak jsem v době, kdy už mi s Peggy tak nějak docházely nápady co dál dělat, protože se psem bez PP se toho moc nedá, pokud chce člověk ukázat co umí třeba na zkouškách, začala koukat po chovkách a zajímat se:o) Já jsem chtěla černou fenku, je to přece jen původní barva a tak nějak se mi vždycky líbili nejvíc..jenže to u tenkrát ještě přítele neprošlo, ten chtěl hnědou...no a tak jsem začala pátrat ještě víc a jelikož jsem věděla, že nechci žádnou flekatou a pokud možno ani nepříbuznou - nechtěla jsem žádný tankaram, rocheby apd. tak to tady v ČR bylo dost těžké něco sehnat podle mých představ...no a pak jsem uplně náhodou narazila na naší chovatelku a bylo hotovo:o) Na Triny jsme čekali skoro dva roky, ale rozhodně to aspoň pro mě stálo za to:o)
Triny a Peggy
Vzpomínková...
Náš první kokřík Back (bez PP)
A (už rodičů) kokřík Wasabe Black Petrs (s PP)
Zuzka a Chandler (8.3.2008) Brno + Brno - venkov
Evi, tak líbí se ti lovečáci a dáš pointra s krátkou srstí jako má Elsa a ta se ti nelíbí :DD, blázne :DD
Jinak ta barva, myslím si to samé, že je to o tom na co je člověk zvyklý. Já jsem z těch černých chlupů hotová, když byl černoch u nás doma, tak jsem je uklízela měsíc a pořád tady byly. Fakt ty světlé mi prostě nevadí, nejsou tak vidět :). A světlý pes proto, protože je lépe "vidět" :)). Jinak my měli doma vždy psy s PP, prarodiče chovali knírače, pak byl šarpej, čili já jela jen v rodinném trendu :).
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Stránky