Myslim si, ze je uplne jedno, jestli s retrivrem beham agi, coursing, nebo cvicim obedience, nebo stoparinu, nebo kousu, nebo cokoliv jinyho, vsechno je to pro nej stejne "neprirozeny", ale hlavne ze ten pes nelezi na gauci a neco dela.

Já jsem vcelku alergická na řeči typu - ten pes musí dělat to a to, protože je pro to vyšlechtěn a je to pro něho přirozené. Přirozené není v dnešní době pro psy nic - způsob života, zabraňování páření se sousedovic Bobíkem, strava, lékařské ošetření apod. Důležité je hlavně to, aby činnost bavila nás i psa, a aby ta činnost jako taková nebyla pro psa životu či zdraví ohrožující (asi není vhodné cvičit s mladým a těžkým psem agility či frisbee). A konec konců stačí obyčejné házení míčku, když je házen s radostí. Věřím, že co se týče obran tak to LR přirozené moc není, ale to spíš souvisí s povahou této rasy. Moje fena by se pro zábavu do rukávu nezakousla a hlásit umí leda tak kočku .

Sportovce se asi rok a půl věnoval  přítel  s Ellie. Docela jim to šlo a Ellie obrany bavilo. Nejdřív se začínalo s chytáním balonku, pak s kůží, na peška...všechno děláno přes lovecký pud. Docela rychle se naučila i vyštěkávat...ale problém měla s měkkou mordou a pořádně zakousnout se jí povedlo až byla opravdu hodně nabuzená. Pokroky v tomhle oproti jiným psům tolik vidět nebyly a dalo by to ještě hodně práce. Co se mi ale nelíbilo bylo,že se z ní stával čím dál větší plašan a když něco chtěla prostě si to vyštěkávala a když se jí hodil aport,tak po něm šla,vzala ale pak čekala,že se s ní někdo půjde přetahovat a běhat kolečka...Byla jsem ráda,že s tím pak nakonec Marťa seknul a chytli ho wt.

Já si s Andym zkusila "obrany" taky, ale jen s míčkem a kůží jeden víkend a po prvních nejistotách,kdy míček chytal a nosil mi ho a vlastně se ani neměl chu´t s výcvikářem přetahovat,ale se mnou jo, to pak druhý den už vypadalo úplně jinak ,ale spíš to bral jako fajn hru na přetahování :) Pak už jsem to s ním ale nezkoušela, moc mě to nebralo , lovečina mi přirostla k srdci mnohem víc...

Co mě ale bavilo a baví je poslušnost. Složili jsme s Andym Zop jen se ztrátou dvou bodíků a Ellie jen asi se ztrátou čtyř. Pokud Andymu budou ještě nožky chvíli sloužit, tak aspoň ZZo a BH bychom chtěli ze sportovky ještě taky dodělat :)

My jsme kdysi chodili na cvičák, kde se dělaly obrany, ale Denyho to nebavilo, jen stál nebo seděl, vrtěl ocasem, ale nudil se, ikdyž ho figurant dráždil, navíc tam byl rámus . Tak jme tam chodit přestali. Začali jsme chodit na jiný cvičák, tam nám vždy oznámili, že nás nahlásili tam a tam a tam, většinou den či dva dopředu , ale jsem ráda, že nás takto "vedli", postupně jsme udělali ZZO, ZOP a BH a tím jsem tento druh zkoušek ukončila. Ale jsem moc ráda, že je máme.

Verčo, řekla bych,že poslušnost měla i tehdy dobrou....ale je fakt,že s aportama teda bojovali a  nedařilo se, ať dělali cokoli ... pak se to jažtakž povedlo nacvičit s činkou, ale jakmile přišel na řadu dummík, tak jakoby jí to v hlavě přecvaklo a byla u obran...až když sekli s obranama a začali se věnovat jen přinášení, tak je to úplně o něčem jiném a nosí o 100% líp....já už ani nevěřila, že to u ní vůbec bude možné :)