Já naprosto souhlasím s Efkou, že to přece není zodpovědnost chovatele. Ale na druhou stranu, být v kůži toho chovatele, tak si od takového člověka raději vezmu psa zpět, protože bych prostě nevěřila, že mu najde dobrý domov a že neskončí bůhví kde....protože člověk, který z takového důvodu psa vrací, tomu na něm moc nezáleží a tak se nejspíš ani s hledáním vhodného domova moc nenadře 

Je to omezení i majitele, je to stres, je to beznaděj, je to třeba i změna životního stylu, padnutí plánu a snů a vyprášení peněženky. Ano. Ale na druhou stranu i ne 100% zdravé zvíře člověku velmi dá. Například vážit si zdraví jako takového, zjistit co je to zodpovědnost za někoho kdo je na nás závislej, ať už u blbého podávání léků, které musí být pravidelné. A v neposlední řadě neskutečně dobrý pocit vidět, že i omezený pes může být šťastný. Aisha s námi jezdí všude. Ano nemůže dělat to co Elsa, ale ona je nesmírně šťastná jen za to, že je někde s námi a něco se tam děje. Na coursingu je na volno a je vysmátá od ucha k uchu, neběhá (ostatně ono by jí to ani nebavilo), ale je to výlet se smečkou a to je přeci hrozně fajn. Rozumově bych si řekla "ano, kdybych zjistila u štěněte, které bych měla pár dní doma, že nebude zdravé, vrátím ho chovateli" ALE!! kdyby mi dneska někdo řekl "dokážu vrátit čas do března 2006 a ty se teď rozhodni, vezmeš si to štěně, nebo ne, když víš jak to bude v budoucnosti?", tak bych té nabídky nevyužila.... je to zlatý pes a byl to osud. Možná nemá díky své nemoci v osudu napsáno, že trhne rekord v dlouhoživotnosti, ale dala mi toho v životě tolik, co zatím nikdo a za to budu nadosmrti vděčná. Takže asi tak. To není návod pro to, aby si lidi brali nemocná zvířata, to rozhodně NE!! Moje druhá fena kypí zdravím a můžu s ní dělat naprosto cokoli, co mě napadne a to je samozřejmě naprosto parádní. Jen jsem tím chtěla říct, že vše má své pro a proti a třeba právě proto jsem dneska o dost obezřetnější ve výběru dalšího psa a drtí mi, když vidím jak si lidi kupují psy bez PP, kde mají záruky 0, či se vůbec nepozastaví nad tím, že rodiče vybraného štěněte, ač s PP mají sotva základní testy. Nicméně to je odbočení. Jak zde zaznělo např. od Efky - nevidím jako povinnost zodpovědného chovatele brát veškeré problémy (nezpůsobené jím, ale přírodou) za jeho vlastní chybu, a aby byl ten první a pomalu jediný, který MUSÍ danou situaci řešit, ale na druhou stranu stejně tak souhlasím s Jackye, že být tím chovatelem a vidět jak se k tomu majitel staví, viz. "ten pes není dle mého gusta, vyřešte to", tak si dané štěně/psa beru automaticky zpět a postarám se o něj. Protože pro dobrého chovatele jsou to jeho "děti" a nemohla bych se dívat na to jak je osud toho zvířete majiteli jedno.... A zcela vážně doufám, že jestli v budoucnu budu toto řešit, tak nikdy na takového majitele, který by se ušklíbal nad nesestouplým varletem, či chybějícm zubem, nenarazím a moje psí děti budou mít domovy, kde se o ně postarají vždy a za jakékoli situace, samozřejmě s mou ochotnou podporou a pomocí, když to bude nutné. 

Veroniko, já jsem nikde nepsala, že by se k tomu chovatel měl postavit doslova takto, jak píšeš. A s tím, že už se vidím jako chovatelka, se hodně mýlíš - naopak jsem to psala z pohledu majitele a jeho zodpovědnosti. A reagovala jsem hlavně na to, co jsi psala ty:

A v pripade napr spatnych loktu by pes sel k zpatky chovateli rychlosti blesku.

Protože to mi přijde ze strany majitele prostě jako totální prasárna, když zjistí, že má pes nějaký problém, který chovatel nemohl předvídat, tak ho prostě bez dalšího hodit chovateli na hlavu a dál se nestarat o to, co s ním bude.

Jiná věc je ta, že slušný chovatel se k problému postaví čelem, nepřestane se se mnou bavit, poradí mi, nebude informaci o problému u svého odchovu tajit a zohlední ji v dalším chovu, ale to už tu přece taky padlo. Osobně by mi teda přišlo hodně nefér chtít po chovateli zpátky prachy kvůli vadě, která nešla předvídat, a o vrácení psa bych neuvažovala ani vteřinu, ale každý to máme asi jinak...

Možná krapet přemýšlím jako chovatel, to je pravda, ale také jsem ve svém příspěvku psala, že pomůžu kdykoli a s čímkoli a psa si klidně vezmu zpět, protože jako chovatel musím počítat i s takovými riziky - ať se mi to líbí, nebo ne. Jen se mi nelíbí to myšlení ve stylu "chovatel je zde od toho, aby vše vyřešil, zaplatil, napravil" a já neudělám nic, jen mu to hodím na bedra. Takovét smýšelní potencionálních zájemců o štěnata bude mít jediný dopad a to ten, že chovatel takhle deptaný od počátku se do chovu už hrnout nebude, a to by přitom (pokud stále mluvíme o tom zodpovědném) mohl plemeni dost dát. Ale mnohem víc přemýšlím jako majitel, protože v tuto chvíli jsem stále jen majitelem, který někde kupoval psa, čili je mi to vlastnější, než chovatelství o kterém vím z vlastní  zkušenosti prozatím velké prd :). Já očekávám od chovatele, že se ke mně neobrátí zády, ale neočekávám od něj, že veškeré následky ponese jen on, kor v případě případných potíží, které se nedají specifikovat jako výhradně jeho vina, viz. dysplazie (když oba rodiče a blízké příbuzenstvo - u kterých je stav nohou znám, budou čistí) apod. Chování chovatelů mé první feny beru jako prasárnu největšího kalibru.