Tak naši labradoři jsou hlídači velký a spustí povyk, resp. nejstarší pes hlídá doopravdy a čuby se k němu přidávají, pravda je, že nejstarší jen tak symbolicky. Když jsme bydleli v bytě, tak mi sousedka říkala,že jsou jak myšky,dokud někdo nešlápne na naší rohožku,to ho pak "vyprovodí". Každopádně nemyslím, že na tohle byl ten dotaz cílený. Štěkání ze separační úzkosti je věc jiná a ve většině případů se jí dá předejít jedoduše tak, že si člověk při pořízení štěněte bere dva, tři týdny volna a učí ho na samotu postupně. A pak samozřejmě další předpoklad pro "tiché" štěně je, že ho před odchodem unavíš. Samozřejmě nikdo ti nezaručí, že zrovna ty nebudeš mít smůlu na psa, který bude mít k ječení o samotě sklony,ale rizika se dají snížit. Jak tu bylo napsané, u labradora je daleko větší pravděpodobnost, že bude v tvé nepřítomnosti "bytovým designérem":-)))

Hlavně bych si pořádila opravdu psa s labradoří povahou, tedy jedině labíka s PP.

U nás to je tak, že labíci s PP neštěknou, ani kdyby nám padal barák na hlavu a bez PP se může zbláznit:o)) Takže určitě bych vybírala pečlivě labíka s PP, protože tam je ta povaha přece jen jistější, než u bez PP, kde nevíte, co v tom psovi všechno může být a pak i to štěkání může být na denní pořádku.

Pokud budete chtít, rádi Vám poradíme, jaké byste měl mít alespoň ty základní požadavky na spojení labradorů s PP.