Darča zimu miluje a když je i sníh, tak blbne jak nezvedené štěně . Před 14 dny jsme byli na Šumavě, vyjeli jsme si na Špičák a pak pěšmo na Pancíř. Kousek cesty jsme procházeli dolním koncem špičáckých sjezdovek, vyloženě na konci dojezdu, kde se lyžaři už zastavují. Pěkně to tam klouzalo, takže Darča si vyběhla kousek nahoru, pak se natáhla na břicho a po břichu se klouzala až dolů. Pěkně jí to jezdilo, úplně samo. Nikomu jsme nepřekáželi, tak jsme se tam chvíli zdrželi a lidi kolem měli zábavu... Hrozně se jí líbilo, cestou nahoru na Pancíř blbla podobně, dolů ještě víc a navíc schválně lítala do lesa do vysokého sněhu a bavila se tím, jak se bořila. Šli jsme po cestě pro pěší, tak to taky nikomu nevadilo. Co nejdřív si to zase zopakujeme, bylo to bezva.
Zato v létě, když jsou 30° horka, tak to vypadá, jako by měla co chvíli umřít, jak se táhne a rychle dýchá.
Souhlas, Baysha začíná funět už někde nad 15°, pokud se nemá možnost namočit. Naštěstí na těchhle teplotních preferencích se shodneme všichni, včetně přítele
Já mám 1,5letou labradorku.Bydlím v paneláku.Venčím jí ráno(jak vstanu)to je rychlovka :) po obědě jdeme na delší 1,5-2,5hodinovou procházku.Samozřejmě že někdy to časově zkrátím,ale snažím se o to každý den.To je hotová,unavená,vylítaná(je skvělé když potkáme stejně hravého pejska)A večer kolem sedmé chodíme na hodinou procházku.Pak až opět ráno.Procházky jsou úžasné,jem mne trápí,že ta malá potvora sežere na co příjde.A nevím jak jí to odnaučit.Nechávat jí stále na vodítku nechci,a náhubek jí taky nedávám.Mám strach aby jednou nesežrala něco otráveného.Máte někdo s tím zkušenost a tak mi prosím poradit?
Toto dobře znám, máme stejný problém už 7,5 let, co máme Darču, a veškeré snahy odnaučit ji to se míjí účinkem . S nadsázkou mohu tvrdit, že díky tomu, jak si denodenně cvičím zrak, abych různé odpadky a nechutnosti viděla dřív než moje psice, nepotřebuji brýle a do dálky vidím i přes svůj vyšší věk jako rys ostrovid. Taky si tím udržuji neustálé soustředění, pohotovost a povědomí, co kde zase přibylo a kde jsou lidi největší čuňata. Po kapsách nosím pytlíky nejen na hovínka, ale i poházené kosti, uzeniny, pečivo apod. A že se toho na sídlišti najde víc než dost.
Bojujeme s tím každý den, zkoušela jsem domluvy, hubování, tělesný trest - leč vše marné. Naopak se tak zdokonalila, že i když je na vodítku a na něco přijde, tak dělá, že čuchá a bleskově jakoby bokem onu věc nasaje do tlamy. Na mé zařvání to pustí, ale stejně se lítostivě ohlíží a při nejbližší příležitosti to zkusí zas. Pokud je navolno, tak většinou poslechne, pustí to a pak se ke mně nekonečně dlouho šourá, dělá psí oči a ksichtíky. Pokud k ní přiskočím a třepnu ji přes čumák, tak se tváří jak týraná a kráčí tak dva kroky za mnou. Ale to pak šlape jak hodinky a nějakou dobu si netroufne nic. Jenže to bych ji musela umlátit... Protože za čas se to opakuje znovu.
Jsem z toho taky nešťastná, nejen z možnosti otravy nebo nemoci, ale protože se mi to hnusí a je mi z toho špatně. A když mě pak po takové procházce Darča chce oblíznout, to je teprv chuťovka.
Nevím, jak to odnaučit, ale vy jste ještě mladí, tak tam by to snad nějak šlo. Mně se to ale nepodařilo.
Nám hodně pomohl aport - prostě si ten hnus nechám přinést a pochválím. Není to samozřejmě zdaleka stoprocentní, ale zrovna včera mi přinesla kůrku od pizzy, předevčírem vepřovou kost, předtím ohryzek jablka, zmrzlý koňský bobek, dokonce už i chcíplou rybu... Mrňavé věci (hranolka apod.) ale samozřejmě polkne okamžitě. A lidské *** taky - naštěstí už je nevyhledává tak cíleně, jako když byla malá, tak už to není často. A aspoň se v nich neválí...
Tak před lidskými *** se musím mít zvlášť na pozoru, protože tam se i "navoní". Většinou na to narážíme v lese, kde sice chodí navolno, ale vedle nebo hodně blízko mě po cestě, takže tomu většinou stačím zabránit. Fakt už jsem na to cvičená Horší to je při hledání a sbírání hub, tam tu pozornost musím dělit... no a občas je Darča rychlejší... Pro tu příležitost zase mám batoh napěchovaný antibakteriálními ubrousky, mokrými žínkami a dostatečným množstvím vody. A snažím se zdržovat poblíž nějakého potoka nebo tak něco. Pokud jsme na borůvkách apod., tak je to celkem v poho, protože ráda mlsá, já ji krmím a ona se drží u mě.
Fakt, někdy jsou ty procházky dost náročné... a já mám pak vztek na lidi...
:oDD My to máme to samé...u nás taky zabral aport a všechno, co je větší mi nosí, takže rohlík, kost apd. to mi přinese a samozřejmě za to ode mě dostane odměnu, takže jsme obě spokojená..ale nejsem schopná jí jakýmkoliv způsobem odnaučit pojídání srnčích bobků..u lidských to musím mít pod kontrolou, naštětsí už jsem se tak vycvičila, že vím, na která místa si musíme dávat pozor a tak si jí prostě dám k noze než nepřejdeme a nebo se musí šourat někde u mě..dříve se v těch lidskách i válela, teď už to naštěstí nedělá..i když nevím, co je lepší, aby to sežrala a měla z toho nějaké problémy a nebo se v tom jen vyválela a já jí pak umyla...nejhorší je, že to dělá i zbytek smečky, takže je dost těžké to na procházkách uhlídat, když jdu sama...ale kupodivu nejstarší takové potřeby až tak nemá, jako jo, když jí Triny k něčemu dovede, ale troufám si tvrdit, že jí jsem to nějakým záhadným způsobem odnaučila..jenže teď už nevím jak:oD Teď v zimě je to ale dobré, horší to je přes léto, kdy mám na některých procházkách pocit, že to je jen hon na bobky!
A proto Elsa nosí na sídlišti košík . V lese máme spíš problém se zdechlinami, tam musím hlídat hlavně Aishu, jelikož je to parádnice a pro chanell číslo pět na svém kožichu je schopná s naprostou dokonalostí zmizet tak pára nad hrncem :D
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Darča zimu miluje a když je i sníh, tak blbne jak nezvedené štěně
. Před 14 dny jsme byli na Šumavě, vyjeli jsme si na Špičák a pak pěšmo na Pancíř. Kousek cesty jsme procházeli dolním koncem špičáckých sjezdovek, vyloženě na konci dojezdu, kde se lyžaři už zastavují. Pěkně to tam klouzalo, takže Darča si vyběhla kousek nahoru, pak se natáhla na břicho a po břichu se klouzala až dolů. Pěkně jí to jezdilo, úplně samo. Nikomu jsme nepřekáželi, tak jsme se tam chvíli zdrželi a lidi kolem měli zábavu... Hrozně se jí líbilo, cestou nahoru na Pancíř blbla podobně, dolů ještě víc a navíc schválně lítala do lesa do vysokého sněhu a bavila se tím, jak se bořila. Šli jsme po cestě pro pěší, tak to taky nikomu nevadilo. Co nejdřív si to zase zopakujeme, bylo to bezva.
Zato v létě, když jsou 30° horka, tak to vypadá, jako by měla co chvíli umřít, jak se táhne a rychle dýchá.
Lída + Rita (*1.4. 2013)
Jj, myslím,že horko je pro psy typu labrador daleko horší,alespoň naši ho špatně snášejí,narozdíl od zimy a mrazů
Jana a smečka
Souhlas, Baysha začíná funět už někde nad 15°, pokud se nemá možnost namočit. Naštěstí na těchhle teplotních preferencích se shodneme všichni, včetně přítele
Eva, Baysha (* 12. 5. 2010) a Brego (* 29. 11. 2012)
alohai: Ty lupy máme taky. Je to přechodem z tepla do zimy-bylo mi řečeno dalším pejskařem
Eliška & Boo (29.5.2011), Karviná
Já mám 1,5letou labradorku.Bydlím v paneláku.Venčím jí ráno(jak vstanu)to je rychlovka :) po obědě jdeme na delší 1,5-2,5hodinovou procházku.Samozřejmě že někdy to časově zkrátím,ale snažím se o to každý den.To je hotová,unavená,vylítaná(je skvělé když potkáme stejně hravého pejska)A večer kolem sedmé chodíme na hodinou procházku.Pak až opět ráno.Procházky jsou úžasné,jem mne trápí,že ta malá potvora sežere na co příjde.A nevím jak jí to odnaučit.Nechávat jí stále na vodítku nechci,a náhubek jí taky nedávám.Mám strach aby jednou nesežrala něco otráveného.Máte někdo s tím zkušenost a tak mi prosím poradit?
Toto dobře znám, máme stejný problém už 7,5 let, co máme Darču, a veškeré snahy odnaučit ji to se míjí účinkem
. S nadsázkou mohu tvrdit, že díky tomu, jak si denodenně cvičím zrak, abych různé odpadky a nechutnosti viděla dřív než moje psice, nepotřebuji brýle a do dálky vidím i přes svůj vyšší věk jako rys ostrovid. Taky si tím udržuji neustálé soustředění, pohotovost a povědomí, co kde zase přibylo a kde jsou lidi největší čuňata. Po kapsách nosím pytlíky nejen na hovínka, ale i poházené kosti, uzeniny, pečivo apod. 
A že se toho na sídlišti najde víc než dost.
Bojujeme s tím každý den, zkoušela jsem domluvy, hubování, tělesný trest - leč vše marné. Naopak se tak zdokonalila, že i když je na vodítku a na něco přijde, tak dělá, že čuchá a bleskově jakoby bokem onu věc nasaje do tlamy. Na mé zařvání to pustí, ale stejně se lítostivě ohlíží a při nejbližší příležitosti to zkusí zas. Pokud je navolno, tak většinou poslechne, pustí to a pak se ke mně nekonečně dlouho šourá, dělá psí oči a ksichtíky. Pokud k ní přiskočím a třepnu ji přes čumák, tak se tváří jak týraná a kráčí tak dva kroky za mnou. Ale to pak šlape jak hodinky a nějakou dobu si netroufne nic. Jenže to bych ji musela umlátit... Protože za čas se to opakuje znovu.
Jsem z toho taky nešťastná, nejen z možnosti otravy nebo nemoci, ale protože se mi to hnusí a je mi z toho špatně. A když mě pak po takové procházce Darča chce oblíznout, to je teprv chuťovka.
Nevím, jak to odnaučit, ale vy jste ještě mladí, tak tam by to snad nějak šlo. Mně se to ale nepodařilo.
Lída + Rita (*1.4. 2013)
Nám hodně pomohl aport - prostě si ten hnus nechám přinést a pochválím. Není to samozřejmě zdaleka stoprocentní, ale zrovna včera mi přinesla kůrku od pizzy, předevčírem vepřovou kost, předtím ohryzek jablka, zmrzlý koňský bobek, dokonce už i chcíplou rybu... Mrňavé věci (hranolka apod.) ale samozřejmě polkne okamžitě. A lidské *** taky
- naštěstí už je nevyhledává tak cíleně, jako když byla malá, tak už to není často. A aspoň se v nich neválí...
Lidi jsou čuňata.
Eva, Baysha (* 12. 5. 2010) a Brego (* 29. 11. 2012)
Tak před lidskými *** se musím mít zvlášť na pozoru, protože tam se i "navoní". Většinou na to narážíme v lese, kde sice chodí navolno, ale vedle nebo hodně blízko mě po cestě, takže tomu většinou stačím zabránit. Fakt už jsem na to cvičená
Horší to je při hledání a sbírání hub, tam tu pozornost musím dělit... no a občas je Darča rychlejší... Pro tu příležitost zase mám batoh napěchovaný antibakteriálními ubrousky, mokrými žínkami a dostatečným množstvím vody. A snažím se zdržovat poblíž nějakého potoka nebo tak něco. Pokud jsme na borůvkách apod., tak je to celkem v poho, protože ráda mlsá, já ji krmím a ona se drží u mě.
Fakt, někdy jsou ty procházky dost náročné... a já mám pak vztek na lidi...
Lída + Rita (*1.4. 2013)
:oDD My to máme to samé...u nás taky zabral aport a všechno, co je větší mi nosí, takže rohlík, kost apd. to mi přinese a samozřejmě za to ode mě dostane odměnu, takže jsme obě spokojená..ale nejsem schopná jí jakýmkoliv způsobem odnaučit pojídání srnčích bobků..u lidských to musím mít pod kontrolou, naštětsí už jsem se tak vycvičila, že vím, na která místa si musíme dávat pozor a tak si jí prostě dám k noze než nepřejdeme a nebo se musí šourat někde u mě..dříve se v těch lidskách i válela, teď už to naštěstí nedělá..i když nevím, co je lepší, aby to sežrala a měla z toho nějaké problémy a nebo se v tom jen vyválela a já jí pak umyla...nejhorší je, že to dělá i zbytek smečky, takže je dost těžké to na procházkách uhlídat, když jdu sama...ale kupodivu nejstarší takové potřeby až tak nemá, jako jo, když jí Triny k něčemu dovede, ale troufám si tvrdit, že jí jsem to nějakým záhadným způsobem odnaučila..jenže teď už nevím jak:oD Teď v zimě je to ale dobré, horší to je přes léto, kdy mám na některých procházkách pocit, že to je jen hon na bobky!
Triny a Peggy
A proto Elsa nosí na sídlišti košík
. V lese máme spíš problém se zdechlinami, tam musím hlídat hlavně Aishu, jelikož je to parádnice a pro chanell číslo pět na svém kožichu je schopná s naprostou dokonalostí zmizet tak pára nad hrncem :D
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Stránky