Veřejně dostupný odkaz na Veronikou zmíněný článek je tady: http://www.zora.uzh.ch/25291/1/Surgical.pdf

Na odlehčení ....kamarádka si koupila kobylku, je nádherná....

Tak jsme dnes strávily s Darčou krásné odpoledne a povedlo se dosud téměř nemožné, a to, že se Darča celkem bez problémů skamarádila se psem (jakože samcem) cca 1krát mohutnějším a větším než ona sama, křížencem pravděpodobně bulmastifa (je z útulku). V pohodě spolu pobíhali po lukách, vykoupali se v řece a i u nich doma bylo vše OK. A když jsem jedla nádivku, tak spolu svorně přede mnou seděli a čekali, co upadne. Sice při prvním kontaktu se Darča trochu bála, odskočila od něj a schovala se za mě, ale domluvou a neverbální komunikací se mi podařilo ji uklidnit a dodat jí odvahu. Je to ale i zásluhou onoho psa, protože ji nijak neobtěžoval a nechal ji v klidu, takže na něj vrkla jen jednou, a to když si k ní hned na začátku čichnul, pak už ho nechala. Řekla bych, že to byl pes - džentlmen a že to Darinka náležitě ocenila. Škoda, že jsem neměla foťák, čekala jsem, že budu mít plné ruce práce s bojácnou Darčou, tak jsem ho ani nebrala, tak snad příště.

Jsem ráda, že jsem kdysi popřemýšlela nad radami Jackey a zařídila se podle nich. Dnes se mi to opravdu vyplatilo a je to fajn. 

Já jsem taky moc ráda, ještě tak před půl rokem bychom to s Darčou asi nezvládly. Nebo aspoň ne tak dobře. Vidím to na ní, že mi víc věří a převážně spoléhá na mě, což dřív nebylo. A i kouká, co já na to, když jakkoliv zareaguje. No, a já hoodně chválím nebo zlehka domlouvám a přesvědčuju.

Ještě jeden příklad, dnes jsme u řeky potkali dva chrty Barzoje, oba to byli psi, a ani jich se tak nelekala jako dřív. S tím vzrůstově menším se dokonce proletěla po louce, ten větší byl na vodítku, ale i k tomu zvědavě šla a navzájem se očichali. Což je pro nás obrovský úspěch!