Sapa trip

K nějakému naprosto nezajímavému jubileu nebo jen tak (who knows) jsem dostal poukaz na společnou organizovanou prohlídku SAPY s průvodcem. Co mě tam zaujalo?

SAPA je soustava obchodů (zčásti velko), tržnice, komunitní a gastrocentrum na 25ha původních jatek a drůbežáren. Jméno získala po městečku ve Vietnamu a slouží nejen Vietnamcům (po Slovácích a Ukrajincích 3. největší menšina u nás s pouze 65k obyvateli), ale i jiným menšinám. Areál spravuje akciovka, která zde mmj. provozuje tzv. jednotku, což jsou bezpečáci, hasiči, ale třeba i popeláři v jednom. Část obchodů je v prostorách vzdáleně připomínajících slumy. Chodí se tu většinou venkem, ale když se člověk vyzná, dá se procházet zkratkami krz tržnice a úzké uličky. Autodoprava se trošku přibližuje nativnímu Vietnamu, na druhou stranu není problém dostat botičku za špatné parkování. Podle toho, jak je to tu narvané auty, bych doporučoval zaparkovat někde venku.

parking
Pro Vietnamce je velmi důležitá rodina (za rodinu se považuje ~100-200 lidí) a manželství je spojení nejen manželů, ale celých rodin. I díky tomu se oproti nám mnohem méně rozvádí. Svatbu (malá kolem 200 lidí, normální třeba 1000) platí ženichova strana. Část se pak vrací z darů, které se vybírají ve formě peněz v podepsaných obálkách (obvykle 1kKč) a hážou se do k tomu určené urny :-) Investice na vstup je tedy poměrně velká, ale prý to stojí za to.

Ve Vietnamu téměř nejsou domovy důchodců. O starší se stará právě rodina, obvykle velmi košatá. V komunitě se vyskytují slangové výrazy jako banán (Vietnamec delší dobu žijící v Česku - zvenku žlutý, uvnitř bílý) nebo český knedlík (vyšší forma počeštění - Vietnamec, který dbá více na dobře natočené pivo než na svojí vietnamštinu). O Vietnamkách nad 30 se pak někdy vtipkuje jako o prošlém zboží.

Vietnamci si potrpí na vzdělání. Rodiče, které neposílají své děti na doučování (tady i ve Vietnamu), jsou divní. Doučování ve všední den funguje třeba až do 22 hodin, o víkendu se děti obvykle doučují mezi 10. a 15. hodinou. Pokud se děti nedostanou na vysokou, je to pro rodinu malá katastrofa. Vietnamští učitelé jsou velmi bohatí, příjem od státu je ale jeho menší částí, hodně mají právě za doučování. Ne náhodou někdy ve škole úmyslně vynechávají část látky.

V podstatě všichni Vietnamci jsou nějaké víry, ale náboženství je pro ně spíš věc filozofického směru. Krom toho mají velmi silný kult předků. V SAPĚ je budhistický chrám s budhistickým oltářem. A také oltářem zesnulých s fotkami, u kterého má svůj vlastní extra rámeček s fotkou Václav Havel. Na devadesátky už jim ale nezbývá než vzpomínat. Dnes je pro ně získání českého občanství dost složité a určitě nemáme věřit politikům, kteří tvrdí něco jiného. Po mnoha letech s pracovním vízem je třeba složit zkoušky, které by údajně byly těžké i pro Čechy.

V dobách českých komančů jsme u nich pomáhali rozjet průmysl, na oplátku jich hodně přicestovalo, aby si to odpracovali. V té době se tu začali usazovat a získali možnost zbohatnout, protože za jednu vyexportovanou Babetu si ve Vietnamu mohli koupit pozemek.

40% vietnamských jmen obsahuje "Nguyen", což je něco jako jako český Novák. Jména jsou obvykle včetně středního, ale celkem mohou mít třeba čtyři a s tím mohou vzniknout drobné problémy na českých úřadech.

Vietnamci a asiati obecně jsou pověrčiví a je pro ně důležitá numerologie. Proto byla olympiáda v Číně zahájena v konkrétní den a hodinu a proto si Vietnamci často kupují registrační značky s hezkými čísly (5+). Pozor na čtyřku, to je znamení smrti. A proto v Číně nenajdete čtvrtá patra.

Co se týče jídla a pití, byly nám doporučeny různé podniky pro různé příležitosti (od polévky přes kachnu až k ovoci) a oběd jsme měli organizovaný v restauraci. Jídlo bylo fajn: marinované tofu, vepřové na drobno ala pes (ten to prý ale nebyl, to by bylo drahé :-) pak něco jako kostky bůčku, salát, výborný kapr a na konec (na slehnutí) polévka s jedlou chryzantémou (vypadalo to jako řasy, chutnalo to... jinak). Saigon pivo bylo pro nás celkem normální pivo (učili se vařit v ČR).

Při zbytku procházky jsme ještě jinde ve stáncích ochutnali nějaké zákusky jako sladké kokosovo-rýžové koule nebo banán smažený v cornflacích. Pak hurá za nákupy - nejlepší rýže na je prý Thai Golden Jasmin Rice (zelený pytel) a breberek se bát nemusíme ;-) :-)