"Pro táty, kteří nepřestali snít."

Pro začátek je potřeba si něco přiznat: jsem závislý a úplně jsem tomu propadl :-) Jak se to mohlo stát?

Poměrně dlouho (přes deset let) jsem vlastnil UFOna, se kterým jsme na téměř 200.000 kilometrech ohoblovali spoustu pryže. Tak trošku mne vychovával, svým přesným a citlivým řízením a velkou dávkou blbuvzdornosti. Už delší dobu jsem se ale chtěl posunout dál, udělat další krok.

První váhání přišlo s Type-R založeným na stejném autě, které už jsem několik let vlastnil. Jenže... Type-R by určitě byl fajn, ale výkon mi vlastně ani tak nechyběl, z velké části to přeci jenom bylo stejné auto a moje 5D bylo tak akorát dobře zajeté :-)

Druhé váhání přišlo s posledními výprodeji Hondy S2000, kdy cena spadla asi na polovinu té původní. Za cenu hothatche se v tu chvíli dal pořídit ikonický roadster se zadním pohonem, samosvorem a motorem točícím přes 8000. I s hardtopem by ale využití jako dailycar bylo přílišným kompromisem. Jako první či druhé auto v rodině by to prostě bylo moc hardcore :-)

Přesto mi S2000 hodně vrtala v hlavě, což nebylo nic divného, když jeden z mých největších motoristických zážitků byl letní víkend procestovaný po šumavských silničkách se zapůjčenou S2000.

A tak jsem pokukoval po produktech různých automobilek (především těch japonských), brblal nad novotami u Hondy (turbomotory? design „nalepovacích plastů“?) a vyhlížel jiné možnosti. Mezitím jsem si ujasňoval, co bych asi tak chtěl. Mělo by to být něco použitelného pro denní ježdění kamkoliv, spolehlivé, přiměřeně drahé, pokud možno jednoduché, s alespoň tak dobrým řízením jako je u Civica, schopné odvézt celou naši malou rodinu (2 dospělí + malé, byť rostoucí dítě) a zábavné.

Koncept FT86, předchůdce Toyobaru - společného projektu Toyoty a Subaru, vypadal velmi zajímavě. Lehký a levný sporťák pro masy se zadními sedadly. Hned první recenze zmiňující nutnost amputace nohou i u dětí však zchladila mé ambice na obměnu vozového parku - škoda. Až po několika letech jsem narazil na informaci, že dítě v sedačce se dozadu vejde. Zapátral jsem na FT86clubu, který sdružuje tisíce majitelů obou dvojčat (Toyoty GT86 / Scionu FRS a Subaru BRZ), a zjistil jsem, že opravdu existuje nemalý počet lidí, kteří vzadu vozí děti (dokonce dvě). Klíčová je samozřejmě nejen velikost těch dětí, ale i dospělých vepředu.

Tady bych strašně rád poděkoval mé ženě, že příliš nenarostla. Za mnou už by to ale bylo horší, což je zároveň odpověď na otázku, jak je to s případným rozšířením naší rodiny... ;-)

Nicméně tohle se opravdu nedá střelit podle zkušeností z internetu. Proto bylo nutné naplánovat rodinnou cestu kolem jednoho z dealerů Subaru, který měl předváděcí BRZ. Teprve po statickém testu - naložení holek a odsouhlasení ženou, že příliš netrpí, bylo možné postoupit do další fáze. Tím byla pro změnu dynamická jízda, ale na tu už jsem se vydal sám a později. Oboje se uskutečnilo v Sedlčanech, čímž bych rád poděkoval Subaru Auto Vero Sedlčany za pomoc při těchto důležitých rozhodnutích.

Pak už to nabralo rychlý spád - pátrání po internetu, výzkum možností jednotlivých dealerů a konečně 8.9.2015 pro mne slavnostní podepsání závazné objednávky v Subaru Chalupa Motors Pardubice. Čímž se spád zase zastavil, protože očekávané dodání byl leden 2016 :-(

Čas jsem si krátil dalším výzkumem (FT86club je velmi obsáhlým zdrojem informací), návštěvou JDM srazu (driftující GT86 naživo!), Autoshow v Mostě (konečně modré BRZ! a taky dík všem za svezení po okruhu), zapojováním se do české Toyobaru komunity a hledáním recenzí, testů apod. Ty recenze je vůbec radost číst, s výjimkou těch od pjandy jsou snad všechny nadšené a je vidět, že Toyobaru má vysoký kredit i mezi novináři. Za všechny testy vybírám jeden tady a pak rovnou obsáhlý playlist, kde už si vybere každý.

Hlavně v lednu se to táhlo, zvlášť když byl posunut termín dodání na únor. Ale čert to vem, hlavně ať ta loď z Japonska neztroskotá... Navíc jsem si vymyslel hned do začátku několik úprav. Už u předchozího auta jsem totiž dospěl k názoru, že věci, které opravdu chci změnit, je lepší změnit hned na začátku a pak neřešit, co budu dělat po dobu montáže bez auta nebo jestli to vůbec ještě stojí za to. Takhle to je za stejné peníze, ale užívat si to mohu hned. Konkrétně jsem koupil jiné rádio, protože to OEM je hodně archaické (digitálky z devadesátek svítící jinak než všechno ostatní) a i když kupodivu umí DAB, neporadí si s bluetooth (handsfree). S aftermarket rádiem jsem navíc získal možnost zadní kamery (ta už byla za babku) a další vychytávky - měření tlaku a teploty pneu, jehož řídící jednotka se zapojuje právě přes kameru zpátečky. Plus samozřejmě zimní pneu pro bezpečnou cestu domu.

Konečně přišlo TO pondělí, na které jsem tak čekal já a nejspíš i budoucí majitel Civica, který byl shodou okolností také z Pardubic jako Subaru dealer (tudíž jsem si jedno auto přivezl a jiné odvezl). V Pardubicích bylo vše nachystáno a vše klaplo na jedničku. Tímto děkuji panu Krebsovi z Chalupa Motors, který se mi od začátku s velkou dávkou profesionality věnoval a naplňoval moje přání.

Auto je jiné hned na první pohled a poutá pozornost. Příklad: „Hezké auto!“... od chlapa s Volvem :-) Tak trošku jsem se vrátil o deset let nazpět, kdy podobným, ale jiným způsobem přitahovalo pohled tehdy neznámé UFO. Design je subjektivní věc, ale mně se BRZ hodně líbí (jinak bych ho nekupoval). Přestože je vpodstatě stejně dlouhé jako Civic (alespoň papírově), budí dojem angličáka. K výšce střechy jsem naměřil o 30cm méně(!) než u Civica. Přitom to není tím, že by se couralo po zemi. U deflektorů před předními koly jsem naměřil 13cm, což je o 3cm více(!) než u mého Civica. Ten byl pravda trošku snížený (Type-R podvozek), ale stejně bych to do BRZka neřekl a očividně je i v tomto velmi dobře připravené na běžný provoz. To jsem si už také vyzkoušel při parkování na chodníku (nájezd přes obrubník).

Celková výška nebo spíš nížka má několik zajímavých důsledků. Přes střechu dosáhnete téměř na druhou stranu (velmi praktické při odmetání sněhu). Sedíte téměř na silnici (což pochopíte, když na konci cesty vypadnete z auta ven). Přední sklo je malinké s malinkými stírátky, zvlášť oproti UFOnovi, který má sklo výrazně položené dopředu (a které je na plochu asi dvakrát tak velké). A když přijedete k nějaké drive-in pokladně, budete s velkou pravděpodobností v dost neobvyklé výšce a v některých případech budete lovit a hmatat naslepo.

S velikostí souvisí samozřejmě i váha. Inženýři slibovali nízkou hmotnost a tady se poměrně zadařilo. Protože v různých materiálech jsem četl různé váhy, vyrazil jsem do místní kompostárny na vlastní šetření. Výsledek mne potěšil. Bez (euro)řidiče a benzínu to vychází poměrně přesně na 1200kg, což je asi o 100kg méně, než u Civica (omlouvám se za časté srovnání, ale s UFOnem jsem přeci jen ještě dost srostlý). Tady je ta váha navíc hodně nízko, vždyť Toyobaru má těžiště níže než některá Porsche, Ferrari a dokonce níže než MX5 bez střechy...

Díky tomu si také může dovolit poměrně komfortní naladění podvozku aniž by to mělo negativní vliv na pohyby karoserie. Podvozek je vůbec skvělý. Zatímco z jiných „sportovních“ aut můžete mít pocit, že je auto jako prkno na pružinkách, tohle je spíš jednolitý kus ideálně tuhé gumy. Díky váze, nízkému těžišti a klasické koncepci s tou správně poháněnou (zadní) nápravou to má samozřejmě o něco jednodušší, ale podvozek se prostě povedlo naladit. A to tak, že funguje pořád, aniž by bylo potřeba nastavení nějakého jízdního režimu. Jinak řečeno jízdní režim se nastavuje v hlavě řidiče :-)

Pohon zadních kol je tu jedna z těch nejvíc nejlepších věcí. Je to fantastický pocit, když se přední kola nesnaží přenášet kroutící moment od motoru a zůstávají stále soustředěna pouze na změnu směru, zatímco ty zadní vás tlačí dopředu, k čemuž jim navíc pomáhá mechanický samosvor (Torsen) u zadních kol. Pro uživatele předokolek je to téměř magie. Abych se přiznal, pořád nemůžu pustit z hlavy, jak jsem na mé oblíbené trase kousek za Týncem (kam teď jezdím v podstatě denně) projel vracečku do kopce s naprosto minimálním pootočením volantu, téměř s lehkým kontra. Jako by mi BRZ říkalo: netoč tolik tím volantem, já si s tím poradím samo... Je to obrovská změna od nedotáčivosti, která u Civicu vynikla především po upgradu podvozku.

Toto video ukazuje, že i jízda pro mléko je s tímto autem neskutečná zábava. Ano, neřeší se tam takové detaily, jako zahřátí motoru, ale docela dobře to vystihuje pointu Toyobaru - při stále poměrně slušné praktičnosti se můžete výborně bavit. Kdykoliv a kdekoliv. Nepotřebujete jedno zábavné auto na hraní a druhé více či méně nudné na přesuny. Vy sami si vybíráte, kdy a kde. A při té zábavě ani nemusíte být moc rychlí. Přitom díky nízkému posezu a vší té sportovnosti o pocit rychlosti nepřijdete. S trochou přehánění to v Toyobaru vypadá nějak takto:



Prostě zábava i v nízkých rychlostech, s nízkými náklady (za benzín, za gumy, ...). To je idea tohoto auta a kdo ji pochopí, má vyhráno. A může ho stokrát předjet jakýkoliv hot hatch nebo přečipovaný turbodýzl (navíc to s tím předjetím také nebude tak horké).

Dnes, po týdnu, jsem překonal hranici 1000km, což jsem oslavil posunutím indikace otáček (píp&blik) ze čtyř na pět tisíc. Stále ještě zajíždím, ale už se občas podívám i více nahoru. Bude to znít asi divně, ale zatím jsem si vystačil vpodstatě s tím pásmem do čtyř tisíc a to zajímavější mne tedy teprve čeká. Ale vůbec mi to nevadilo, alespoň jsem se mohl soustředit na jiné novoty. Navíc tenhle motor (nejspíš kvůli kombinaci přímého a nepřímého vstřikování - děkuji, Toyoto) funguje výborně i v nižších otáčkách. Není to samozřejmě supersport, ale jak už jsem psal, o tom tohle auto není. Rozhodně se ale zvedá z nižších otáček lépe než jen o něco menší R18 z Civica. Krom toho má už od 2.500 otáček při plném plynu krásný hrubý zvuk... Uvnitř, venku je ticho. Doufám, že ten krásný zvuk nesouvisí s vypalováním výfuků (které především v prvních dnech hodně voněly) a zůstane to tak dlouhodobě.

Najel jsem poměrně hodně kilometrů i za zhoršených klimatických podmínek. Třeba v sobotu jsem jel už za tmy z Písku přes Tábor, proti vánici na čerstvém sněhu a později břečce, po teď už nepříliš užívané cestě (bez dálniční známky). Nakonec i u nás už jsem chytil čerstvý sníh na silnicích. BRZ všechno zvládlo na jedničku. I díky stabilizaci, která funguje zatím bezchybně a všechno potřebné chytá i ve Sport režimu (kdy dovolí decentní pohyb zádi).

Podle všeho to vypadá, že mi kluci japonští vyrobili auto přímo na míru. Ale jsme teprve na začátku a mám ještě hodně co objevovat. Lhal bych, kdybych napsal, že rozumím všemu, co to auto dělá v různých situacích. Ale o to učení mi také šlo. A to právě teď dělám. Tak hurá do autoškoly :-)

P.S. Tento článek jsem sice psal pod vlivem nadšení, ale také fyzické únavy a nedostatku spánku, který korunovalo dnešní brzké vstávání kvůli návštěvě úřadu zla - evidence vozidel v Říčanech, kam jsem sice dorazil v 6:45 (45min před zahájením úředničiny), ale kde jsem přesto strávil přes 3h ve frontě... Tím jsem chtěl jen říct, že pokud vám něco z tohoto textu nedává smysl, není to vaše chyba a klidně mi nadávejte v komentářích. Jo a pokračování příště :-)