Vždycky jsem chtěla mít psa...

Toto je kopie článku z původního ML webu. Autor: Jarka Vičarová

Vždycky bylo dost důvodů proč to odložit.Náročná práce, a kde co. Můj muž říkal, žádný pes, já tě znám, pes bude spát v posteli a já v pokojíčku na gauči... byl velmi prozíravý.A pak najednou nebyl, a já nevěděla co s tím. Co se životem. Měla jsem pocit, že všechno skončilo, nic pěkného už mě nečeká. Mám i kamarády, kteří zřejmě usoudili, že to tak dál nejde a pozvali mě ke Katce, pojď se na něco podívat.....

Proč tento úvod.Chci se Vám přiznat.Šla jsem se podívat a tam se proti mně vyhrnulo osm chlupatých kuliček a malá Anička mi řekla, teto, tenhle je pro Tebe a jmenuje se Fanynka.

Proč Fanynka? Protože je strašně podobný jedný mojí kamarádce.Ten chlupatý Fanynka se stočil v mé náruči a bylo rozhodnuto. Láska na první pohled. Takhle to bylo a já, když se tady začalo diskutovat o PP jsem si najednou naprosto přesně uvědomila, že tenkrát jsem stála  přesně mezi dvěma tábory s PP - bez PP a bylo mi to úúúplně jedno. S PP, bez PP, byl můj. Aeron Circinus má PP. Je to ale náhoda. Byl moje první psí láska a dokonce se může stát, že bude i poslední, při mém věku už mým životem moc psů neprojde.

Jsem vysokoškolsky vzdělaná, myslím i dost sečtělá, vím dost o životě. O psech jsem vlastně nevěděla vůbec nic. Moje představy byly stejně naivní, jako když vás v hospodě štve pingl a myslíte si, že by jste to dělal líp. Jo nosit pivo a kasírovat ještě z nikoho dobrého pingla neudělá. A já věděla, že potřebuje vetíka, musí ven a bude potřebovat jíst.

Že existují doklady, RTG, nemoci, výchova a výcvik mě netrápilo, ani trochu. Budu mít svého prvního psa, začnu studovat. Tak dobře Labrador... jasně vybrala jsem dobře je nejen samočisticí, ale taky společenský, rodinný pes, je vhodný pro starší lidi protože je samovychovatelný, jo to píšou... chce tak udělat radost svému pánovi, kterého bezmezně miluje, že dělá jen to, co pánovi dělá radost, možná bych ještě našla i tu knížku kde to psali. Byla jsem rozhodnutá udělat pro něj všechno. A věděla jsem, že jsem vybrala dobře. Potřebuje hodně pohybu - nikde nepíšou že potřebuje taky práci, zaměstnat nejen nohy, ale taky hlavu. Výstavy jsem odbyla mávnutím ruky, protože jsem zakomplexovaná a bláhově jsem si myslela, že by na té výstavě někoho mohlo zajímat jak vypadám já.

S tím vším jsem šla já do nákupu svého prvního psa.

Směšné.

A jsem přesvědčena, že u prvního psa jsem nebyla zdaleka jediná. Kdybych toho pejsu potkala na tržnici, nebo u slušného chovatele, který by mi otevřeně řekl, nemá papíry. Nic by se nezměnilo, nic jsem o tom nevěděla.

Až když jsme spolu chvíli byli, jsem se snažila dozvědět mnohem, mnohem víc. Pořád jsem nechtěla žádný lovecký výcvik, chtěla jsem společníka, nechtěla jsem výstavy, chtěla jsem někoho, kdo mi pomůže překonat osobní problémy. A on tu roli zvládl. A protože ji zvládl, chtěla jsem udělat já něco pro něj.

To byl teprve začátek. A proto jsem dnes skoro obklopena rodinou labíkářů. A s nimi a mezi nimi, se dozvídám ty desítky dalších a dalších informací, jezdím se psem na výcvik, na tábory a na srazy. Ti co to nedělají mají labíka uvázaného u boudy a bojí se ho pustit z vodítka. Jo druhý pes to by bylo jiné. Vědět to co vím dnes. Nikdy mě ani nenapadne se ptát a má váš pes PP. Jo vím, pro výstavu nezbytné, pro dobrý pocit, že jsem udělala dobře – důležité, pokud s ním chci dosahovat v kterékoliv oblasti špičkových výsledků - je to podmínka, ale pořád si uvědomuji, jak málo stačilo a stála bych na druhé straně, mezi těmi bez PP. A na lidech jsem to nikdy nepoznala, tedy podle toho jak se k psovi chovají. Vlastně jo, poznala, jako divák na jedné výstavě. K nádhernému psovi s PP se pán choval tak, jak by se většina těch bez PP nikdy nezachovali, protože nesplnil jeho očekávání.

Proto mě popuzuje jakýkoliv projev povýšenectví a nadřazenosti. Zažila jsem rodinnou tragedii. Pejsek s PP obskočil fenečku, která měla být, ale ještě nebyla uchovněná. Neměla splněné podmínky. Zavinila to nepozornost lidí, ale, říkám bylo to na rozvod, když se pán rozhodl, že fenku dá proto pryč. Ne, přivedla na svět labradory bez PP. Předek nebyl krokodýl ale předci byli s PP. Je to ojedinělé, ale stalo se to.

Lumpové, kteří dnes, když je labrador v kurzu, vydělávají na tom, že ničí chovnou linii, bezohledně rodí další a další levná štěňata, jsou pořád jen lumpové. Ale myslím, že na forum nechodí.

Ale moc si přeji, aby sem chodili všichni ti, co pocítí potřebu jako já, dovědět se o tomhle krásném zvířeti co nejvíc a našli na foru stejně jako já, lidi připravené poradit. Ještě před tím než psa pořídí se dozví co je potřeba pohlídat a nebo pokud ho mají, se dozví co dělat, aby byli spolu spokojení. To není málo.