Toto je kopie článku z původního ML webu. Autor: Doc. MVDr. Pavel Novák, CSc.

ZOOHYGIENA CHOVU PSA

Chov psů je ovlivňován mnoha různými faktory. Jedním ze základních je těsné soužití s člověkem, který však svými zásahy do životního prostředí zvířat často může negativně působit i na zvířata samotná. Způsob chovu, který neodpovídá fyziologickým podmínkám zvířete, neadekvátní výživa po stránce kvalitativní i kvantitativní, dlouhodobé omezení pohybu, fyzický i psychický stres, stejně tak i chov v nepříznivých mikroklimatických podmínkách narušuje pohodu psů a současně zvyšuje riziko vzniku některých neinfekčních i infekčních onemocnění. Hygiena prostředí a odpovídající ošetřovatelská péče jsou tedy faktory limitující zdravotní stav a pohodu zvířat. Nedostatky v hygieně prostředí jsou podle svého rozsahu a intenzity o to významnější, že se v porovnání s nedostatky  jiného charakteru negativně projeví na zdravotním i výživném stavu, odolnosti a kondici zvířat daleko pomaleji a skrytě. Zpravidla se jedná o postupnou zátěž, kterou organismus stačí do určité míry kompenzovat obranně adaptačními mechanismy. Onemocnění je diagnostikováno až po uplynutí určité doby a obvykle je připisováno jiným příčinám.     

Chovné prostředí tvoří následující faktory: makroklima, mikroklima, ustájená zvířata (druh, kategorie, počet apod.), chovné zařízení (lokalizace, typ, tepelná bilance, kapacita), systémy chovu, krmení, napájení, ošetřování, odkliz exkrementů, výměna vzduchu a lidský faktor – ošetřovatelská péče.     V našich klimatických podmínkách je nejzávažnějším obdobím zima(svou intenzitou působení a délkou). Tropické letní období působí negativně naproti tomu pouze kratší dobu obvykle 2 x 7 - 10 dnů v roce. V přechodných obdobích roku je problémů nejméně. Celoročně působí na organismus zvířat srážky, sluneční záření a vítr.     

Faktory ovlivňující tepelnou pohodu organismu – teplota, vlhkost a proudění vzduchu hrají z bioklimatických faktorů nejvýznamnější úlohu, mimo jiné proto, že výrazným způsobem mohou ovlivnit termoregulační mechanismy, odolnost organismu, kondici, zdravotní a výživný stav zvířat. Na náhlé změny těchto faktorů reaguje organismus fyzikálními a chemickými termoregulačními mechanismy, na postupné, déle trvající změny, adaptačními mechanismy. V první řadě se organismus snaží udržet stálou tělesnou teplotu zapojením fyzikální termoregulace, při nízkých teplotách především omezením přímého výdeje tepla, při vysokých především zvýšenou evaporací. Pokud toto nestačí, nastupuje termoregulace chemická.     Rychlost proudění vzduchu by neměla při interním ustájení psů přesáhnout 0,1 - 0,15 m/s.     Intenzita fyziologického osvětlení má být 25 - 100 lx, pracovní pak 200 - 250 lx. Fotoperiodicita předpokládaná u psů 10 - 12 h světla.      Při hodnocení vlivu hluku vycházíme z předpokladu, že více škodlivě působí náhlé zvuky vysokých tónů. Je známo, že štěkot psů v psinci dosahuje intenzity až 100db, přičemž ještě ve vzdálenosti 90 m od zdroje hluku bylo naměřeno 60 db.     Cílem větrání je jednak regulace teploty a vlhkosti vzduchu a jednak snížení hladiny zápachu, škodlivých plynů, prachu a mikrobiálních agens. Pro psy musíme zabezpečit 15 výměn vzduchu za hodinu (10 - 20), přičemž větrání celého prostoru musí být rovnoměrné s možností regulace v závislosti na mikroklimatických podmínkách vnitřního prostředí.     Lidský faktor je jeden z rozhodujících činitelů, jeho úkolem je skloubení biologických potřeb zvířat s technickými parametry staveb a technologického zařízení. Předpoklady pro to spočívají v odborné úrovni, citu a vztahu ke zvířatům i motivaci.    

ZOOHYGIENA ŠTĚNĚTE

Termoregulace u štěňat je do 10 dnů stáří nedostatečně vyvinutá, štěňata se nedovedou třást, nedokážou zježit srst k vytvoření vzduchové izolační vrstvy, tělesná teplota se mění s teplotou prostředí. Termoregulace je neúčinná do 4 týdnů stáří. V prvních dnech po narození by teplota prostředí pro štěňata měla být 30 - 33°C, popřípadě teplota v místnosti 21°C za současného lokálního přitápění štěňatům. Teplotu postupně snižujeme o cca 3°C vždy po 14 -ti dnech. Při celoročním chovu psa v bytě dojde k narušení přirozeného cyklu výměny srsti – pes může línat celoročně!    

Tab. 1 - Požadavky na mikroklima pro interní ustájení psů

Tab. 2 – Hustota osazení prostoru a parametry klecí pro chov psů

ZOOHYGIENICKÉ ASPEKTY SYSTÉMŮ CHOVU PSŮ

Při výběru psa je nutné zohlednit kromě plemene i jeho pohlaví, fenky jsou mírnější a poslušnější, jejich nevýhodou je však riziko nechtěného zabřeznutí, psi jsou odolnější, tvrdší a statnější. Při vycházkách ovšem potřebují obejít celý svůj revír a označkovat močí všechna pro ně důležitá místa. Další jejich nevýhodou jsou útěky za hárajícími fenami.  

CHOVNÉ ZAŘÍZENÍ

Pro chov v bytech se hodí zásadně psi malé a střední velikosti, zvláště pak společenských plemen. Mezi malá plemena psů patří např. čivava, trpasličí pinčové, špicové, knírači, pekinézové, francouzští buldočci, yorkshirští teriéři, malí pudlíci aj. Psi střední velikosti, kokršpanělé, jezevčíci, teriéři, stř. knírači a pudli. Jiná plemena stř. velikosti – střední chrti, čau-čau, dalmatini, severská plemena aj., která vyžadují zvláštní výchovu nebo výcvik a dostatek pohybu, se pro trvalý chov v bytech hodí méně. Vůbec se pak nehodí služební nebo velká plemena psů – němečtí a skotští ovčáci, bullteriéři, dobrmani, leonbergeři, novofundlandští psi, bernardýni, velcí lovečtí psi atd.         

Pro psy chované v bytech musíme zajistit klidné místo, protože psi 16 hodin odpočívají a jen 8 hodin denně jsou aktivní. Aktivita vrcholí ráno a večer. Ohrádka pro štěně by měla obsahovat noviny na nácvik hygieny a vsak moči, misku s vodou, hračku (na žvýkání) jako podnět k činnosti, pohodlný pelíšek. Velikost psího lůžka by měla být taková, aby se v něm pes mohl otočit a natáhnout. Umisťujeme jej nejlépe několik cm nad podlahou, vyložíme pevnými dekami, přikrývkami nebo ručníky, které pravidelně pereme. Dospělí psi mají rádi polštáře, které jsou pro ně příjemné, ovšem obtížněji se udržují. Lože umisťujeme do klidného rohu místnosti bez průvanu, tak aby pes kolem sebe viděl.         

Pro venkovní ustájení psů používáme psinec. Má mít plochu cca 6 – 12 m² (např. 2 x 3 m pro malá plemena, resp. 3 x 4 m pro velká) na jednoho psa, na každého dalšího pak dalších 6 m²; stěny dostatečně vysoké – min. 1,8 m pro velká plemena. Minimální požadavky na ustájení psů jsou uvedeny v tabulce 3. Přibližně jedna polovina výběhu by měla být zastřešena, zbytek překryt pletivem. Kotec umisťujeme na suché, teplé místo chráněné před větrem, částečně zastíněné. Mírně spádovanou podlahu (cca 3 %) vybetonujeme případně osadíme dlaždicemi, v jednom rohu ponecháme volný čtverec min. 30 x 30 cm vyplněný pískem. Do kryté části psince umisťujeme boudu a dřevěnou odpočivnou podlážku. Bouda má být dostatečně velká, aby si v ní pes mohl stoupnout  i lehnout s nataženými končetinami. Nejvhodnější je tepelně izolovaná dřevěná dvouplášťová nebo zděná konstrukce uvnitř s dřevěným obložením s odklápěcí střechou, rozdělená na předsíň a prostor pro spánek. Má být postavená na hranolech nad zemí, aby nevlhla. Boudu minimálně dvakrát ročně rozebereme a vydezinfikujeme. Předpokladem dobré hygienické úrovně chovu je pravidelná denní péče o výběh, v létě jej navíc kropíme proti prachu a v zimě odstraňujeme námrazu.     Pro štěňata používáme hračky, které nemohou rozkousat, dostatečně velké, aby nemohly být štěňaty spolknuty. Žvýkací kost posiluje čelisti a čistí zuby, přetahovací hračky cvičí sílu psa, balónky, létající talíře a gumové kačenky – nácvik chytání a aportování, silný kus provazu s uzly na přetahování, pískací hračky posilují lovecké instinkty. Hračky musí být dost velké, aby je pes nespolkl, dost pevné, aby je nemohl rozkousat… nesmí se loupat, pouštět chlupy nebo vlákna, nesmí se z nich odštěpovat třísky. Měly by být omyvatelné, trvanlivé.     

Zdravotní rizika v chovech psů. U štěňat je nutno dávat pozor na možnost hryzání elektrických přípojek, přístup ke schodům a předmětům, které by mohly zachytit obojek a být příčinou uškrcení.    

Zabezpečení pozemku – oplocení, odstranění všeho, co by mohlo psa ohrozit – jedovaté rostliny, chemikálie, návnady, kompost, koše na odpadky, zahradní gril, velké ozdobné květináče, popelnice.

Jedovaté rostliny: Orlíček (Aquilegia vulgaris), Bolehlav (Conium maculatum), Oleandr (Nerium oleander), Lupiny (Lupinus sp.), Zimostráz (Buxus sempervivens), Klematis (Clematis sp.), Konvalinky (Convallaria majalis), Břečťany (Hedera sp.).

Tab. 3 – Minimální požadavky na ustájení psa (dle vyhl. č. 311/1997 Sb.)

Poznámka: Plocha na jednoho psa je dána součtem plochy kotce a plochy výběhu. Pokud není výběh vybudován, musí plocha kotce odpovídat číslu uvedenému v závorce. Čísla v závorkách tedy udávají celkovou plochu na jednoho psa, tj. podlahovou plochu na jednoho psa, tj. podlahovou plochu boxu s připočtením přilehlého výběhu. Dělící stěny mezi boxy se instalují tak, aby se psi nemohli navzájem poranit.  

KRMENÍ

Krmení psů zdravotně nezávadnými krmivy musí po stránce kvalitativní i kvantitativní odpovídat požadavkům správné výživy. Na krmení jsou vhodné misky nerezové na dně s gumou proti klouzání – jsou nejtrvanlivější, výborně se čistí, ale jsou méně stabilní. Těžké keramické nebo kameninové se sice snadno nepřeklopí, ale se uštipují nebo praskají. V jejich pórech se mohou usazovat zbytky krmiva a rozmnožovat mikroorganismy. Misky z umělých hmot jsou nejlevnější, ovšem brzy se odřou, obtížněji se čistí. U psů s dlouhýma ušima (kokr, setr, baset…) používáme užší a hluboké misky, aby si nenamáčeli v potravě uši. Pro rostoucí štěňata je vhodné použití stojanu s možným vertikálním posunem misky. Misky s krmivem a vodou postavíme na omyvatelnou podložku. Při skupinovém chovu psů musí mít každý pes svou vlastní misku.

NAPÁJENÍ

Pes má mít trvalý přístup k dostatečnému množství pitné vody, v zimě je možné ji přislazovat, aby nezamrzala. Zdravý pes potřebuje denně cca 40 ml/kg ž.hm. vody při 30 % sušině krmiva. Při použití suchého krmiva je spotřeba vody 3x vyšší. Orientační spotřeba vody je zřejmá z následující tabulky.

Tab. 4 - Denní spotřeba vody pro psa

ODKLÍZENÍ VÝKALŮ

Za likvidace výkalů na veřejných prostranstvích odpovídá chovatel, resp. majitel psa. Nejjednodušším způsobem je sběr výkalů do připravených sáčků s jejich následným vhozením do nádob na odpadky nebo popelnic.  

ZÁSADY OŠETŘOVÁNÍ PSA

Obojek nesmí být tak volný, aby psovi sklouznul přes uši, u dlouhosrstých psů se do obojku nesmí zachytávat chlupy. Běžně se používají kožené, nylonové, řetízkové, reflexní. Stahovací obojek stahuje při správném nasazení pouze při napnutí.     

Ohlávka se používá u psů temperamentních, nebo naopak bázlivých nebo těch, kteří rádi koušou vodítko.  

Samonavíjecí vodítka, která umožňují psovi dostatečnou volnost a současně možnost jeho ovládání na dálku, ovšem mohou být, při nesprávném či bezohledném používání nebezpečné pro chodce a cyklisty.    

Nošení štěněte – jednu ruku vložíme pod přední končetiny a hruď štěněte, druhou uchopíme zadní končetiny a tak psa zajistíme a poté zvedneme.     

Zvedání psa – malého psa zvedneme podložením hrudi a zádi. Velkého psa jednou rukou obejmeme kolem hrudi a předních končetin, druhou uchopíme pod zadkem a zvedáme. Roztáhneme kolena, přitáhneme psa na hruď a napřímíme záda. Vstáváme s rovnými zády, psa držíme jistě. Pokud pes zpanikaří, raději jej pustíme.  

PÉČE O SRST

S lehkým kartáčováním můžeme začít u štěněte ihned po návyku na nové prostředí. Používáme nylonový kartáč se štětinami, trimovaní rukavice, kovový hřeben s tupými hroty. Měkkým kartáčem pravidelně odstraňujeme odumřelé chlupy a rozčesáváme zacuchanou nebo slepenou srst na končetinách, hrudi i ocasu. Z důvodu možnosti ulámání chlupů nikdy nečešeme proti směru růstu chlupů viz tab. 5.    

Zuby – 1x ročně prohlídka u veterináře, 1x týdně majitelem vyčištění měkkým kartáčkem ve směru nahoru a dolů za současného masírování dásní. První signál problému – zápach z tlamy. Pro hygienu je možné využívat speciální zubní pasty pro psy – pasta, gel, solný roztok (samostatně nebo s malým množstvím potravy).    

Oči – hlen z koutka oka odstraníme čistým hadříkem a vlažnou převařenou vodou.    

Uši – pravidelná kontrola, odstranění ušního mazu smotkem vaty.    

Drápy - přerostlé drápy se při došlapování na zem ohýbají. Drápy proto stříháme pravidelně, velmi dlouhé se zkracují obtížněji, raději zkracujeme méně a častěji.    

Tlapky – meziprstí čistíme smotkem vaty nebo tkaniny, u dlouhosrstých plemen lze chloupky mezi prsty vystříhávat. V zimě je možné polštářky před vycházkou ošetřit ochrannou mastí.  

KOUPÁNÍ

Časté koupání psům neprospívá, dochází k vysoušení srsti, která je pak suchá, matná a lámavá. Koupání štěňat mladších než 6 měsíců se nedoporučuje. Při koupání musíme dbát na to, aby psi neprochladli, zvláště v chladném počasí. Používáme pouze šampony vyrobené speciálně pro psy, nebo dětské mýdlo s heřmánkem. Voda má být 35 - 38°C teplá. Srst nejprve dobře promáčíme, pak aplikujeme šampon tak, aby se nedostal do očí, uší (můžeme vložit tampony), tlamy, análního otvoru, vulvy resp. předkožky. Poté ze psa šampon opláchneme, vymačkáme ze srsti přebytečnou vodu a psa vysušíme osuškou nebo fénem. Psa po koupání pouštíme ven až když úplně uschne. Při koupání v přírodě by měla být voda minimálně +10°C, psy nenecháváme ve vodě déle než 30 minut, koupeme je bez náhubku a obojku.     

Tab. 5 – Úprava různých druhů srsti

PŘEPRAVA PSŮ

Pro přepravu používáme speciální přepravní boxy či schránky pro psy. Do automobilu nainstalujeme bezpečnostní mříž v zadní části nebo bezpečnostní pásy pro psa, výjimečně obojek s vodítkem. Uchycení k bezpečnostním pásům provádíme v případě, kdy nejde nainstalovat mříž. Praktická je větrací mřížka do otevřeného okna. Citlivé psy přepravujeme na podlaze, aby neviděli z auta ven.    

Zásady při cestování autem: před jízdou nekrmit - před dlouhými cestami  umožnit psovi důkladné vyprázdnění - čalounění a podlahu pokrýt starou dekou nebo hadrem - prevence přehřátí roletou či žaluzií do oken vozidla - dostatečná zásoba vody na cestu - přestávky na cestě každé 2 – 3 hodiny.     

Přepravu psů letadlem je možné při dodržení podmínek stanovených Mezinárodní asociací pro leteckou přepravu (IATA). Při cestě se psem do zahraničí musí být splněny podmínky cílové země i podmínky pro tranzit.

Zdroj: Zoohygiena chovu psa - Nemoci psa a kočky I.díl, vyd. ČAVLMZ