Toto je kopie článku z původního ML webu. Autor: Quenny

Střevní paraziti jsou častou příčinou zažívacích potíží u psa.

Mohou favorizovat vznik zvracení nebo provokovat hubnutí tím, že infestovanému hostiteli ubírají nutritivní způsobovat špatný vzhled srsti a snižovat odolnost organismu proti ostatním onemocněním.

Je důležité střevní parazity eliminovat a předcházet jejich výskytu.

Veterinární lékař Vám přitom pomůže tím, že vyšetří Vašeho psa.Vyšetření spočívá v laboratorní analýze trusu zvířete na přítomnost červů nebo jejich vajíček. Nakonec Vám poskytne nebo předepíše lék, který je nevhodnější podle druhu nalezeného parazita. Neodčervujte svého psa naslepo, protože různé druhy parazitů nejsou k jednotlivým antiparazitárním prostředkům stejně citlivé.

I když můžete někdy parazity v trusu svého zvířete pozorovat, je rozumné je odebrat a spolu se vzorkem trusu je předat veterinárnímu lékaři, který Vám po jejich identifikaci doporučí nejlepší léčbu.

Když můžeme u zvířete červy pozorovat, znamená to, že je již silně infestované.

Tasemnice nebo plochý červ

Tasemnice, kterou nacházíme u psa velmi často, je malý krátký a plochý červ (jeho délka je 2 až 3cm a podobá se polévkové nudli). Je v trusu snadno rozpoznatelná, protože se hýbe, čímž přitahuje pozornost majitele. Někdy ji můžeme nalézt nalepenou v okolí análního otvoru, zejména u dlouhosrstých zvířat.

Zvláštností tasemnice je to, že je mezi zvířaty přenášena blechou. Abychom se jí zbavili, je tedy nezbytné psa léčit nejenom na vnitřní parazity, ale současně na parazity vnější účinným odblešením.

Léčbu provádíme ve dvou fázích, protože antiparazitika nebývají účinná na larvy tasemnice a tak je nutno vyčkat až dospějí a léčbu opakujeme po dvou až třech týdnech.

Pokud jste pozorovali tasemnici před započetím léčby, požádejte veterinárního lékaře o radu při výběru vhodného antiparazitika.

Může Vám poradit nejvhodnější antiparazitikum. Některá antiparazitika, která jsou volně v prodeji totiž mají ve svém popisu účinnost proti všem druhům vnitřních parazitů, avšak tato polyvalence nemusí být vždy pravdivá.

Škrkavka - oblý červ

Škrkavka je červ, se kterým se setkáváme u evropských psů nejčastěji (70% štěnat je škrkavkou nakaženo již od narození). Škrkavka žije a rozmnožuje se v tenkém střevě zvířete. Infestace může být velmi závažná. Zvíře je pak slabé, hubne, břicho je nafouklé a může se dostavit i zvracení a průjem.

Pes se nakazí pozřením vajíček škrkavky, která jsou ve vnějším prostředí, kam jsou vylučována trusem nemocných zvířat. U dospělého zvířete může červ migrovat a zapouzdřit se ve svalech. Při graviditě, vlivem hormonální činnosti organismu, se z cyst paraziti uvolňují, prostupují přes placentu a nakazí tak plody,které jsou v ní obsažené. Léčba se provádí v intervalech, které závisí na použitém antiparazitárním přípravku.

Nechávejte pravidelně provést parazitologickou kontrolu trusu Vašeho zvířete, stejně tak jako je necháváte pravidelně očkovat a provádějte pravidelnou preventivní léčbu, abyste zabránili jeho nakažení parazity.

Ačkoliv riziko je poměrně nízké, může být škrkavka přenesena i na člověka. Vajíčka, která jsou obsažena v trusu nemocného zvířete, mohou ulpět na rukách a být tak přenesena do úst a případně spolknuta. Toto nebezpečí hrozí především u dětí.

     
Červ tenkého střeva (strongylus)

Strongylus, který je u psa nejčastěji nazýván ankylostoma, je malý červ, který se drží na stěně tenkého střeva. Jeho zvláštností je, že saje krev hostitele a může tak, v případě vážné infestace, vyvolat výraznou anémii zvířete a dokonce i smrt oslabeného štěněte. Onemocnění se projevuje slabostí, snížením chuti k žrádlu a průjmem s načernalými výkaly. Štěně může být nakaženo již ve svém nejútlejším věku od své matky při sání kontaminovaného mateřského mléka. Dospělý jedinec se nakazí spolknutím larvy, která je obsažena v trusu nebo na potřísněné zemi. K nakažení může dojít dokonce i penetrací larvy přes kůži zvířete.

Pozor. Narozdíl od tasemnic a škrkavek strongylus není v trusu vidět. Může být identifikován pouze mikroskopicky.

Naštěstí tento červ je snadno odstranitelný vhodným antiparazitárním prostředkem. Pro člověka není nebezpečný.

Tenkohlavec: červ tlustého střeva

Tenkohlavci jsou mikroskopičtí červi, kteří se zavrtávají do stěny tlustého a slepého střeva psa, kde vyvolávají vážnou zánětlivou reakci. Dochází tak ke chronickým průjmům, které velmi často odolávají léčbě. Průjmy jsou krvavé, v jejich důsledku dochází k anémii a hubnutí zvířat. Odstranění tenkohlavce je obtížný problém, který by měl vždy řešit veterinární lékař.

Při napadení Tenkohlavcem nechte pravidelně provést laboratorní vyšetření, abyste měli jistotu, že nedošlo k recidivě, která bývá častá.

Kokcidióza a toxoplazmóza

Kokcidie jsou paraziti, kteří patří mezi prvoky. Mohou žít ve střevě psa aniž by vyvolávaly klinické příznaky. Pouze při oslabení nebo onemocnění organismu se množí v buňkách střevní stěny a způsobují záněty střeva doprovázené průjmy. Diagnostika je rovněž založena na mikroskopickém vyšetření trusu nemocného zvířete.

Ve vývojovém cyklu kokcidií nedochází ke střídání hostitelů. Ve střevě hostitele vznikají drobné oblaněné útvary, zvané oocysty, které se spolu s trusem dostávají do vnějšího prostředí. Tady se dále vyvíjejí, dozrávají a stávají se infekčními. Do organismu dalšího hostitele se dostávají požitím kontaminované potravy. Ve střevě nového hostitele se z oocyst uvolňují mikroskopické rohlíčkovité útvary zvané sporozoity, které napadají buňky sliznice střeva, poškozují ji a intenzivně se množí. Výsledkem množení jsou opět nezralé oocysty, které se do vnějšího prostředí dostávají s trusem hostitele.

Příznaky:

Nejčastěji bývají kokcidiemi napadena mladá nebo oslabená zvířata. Nemoc se projevuje průjmy, při těžké nákaze je průjem s příměsí krve. Následkem průjmu zvíře trpí nechutenstvím, hubne, později lze pozorovat chudokrevnost a třes končetin. Dalším příznakem může být zvýšená teplota. Druhotně se také mohou přidat virové nebo bakteriální infekce. Někdy může onemocnění probíhat vlekle, bez zjevných příznaků.

Toxoplazmóza je onemocnění, se kterým se u psa i kočky setkáváme zřídka. Jeho přenašečem je kočka a nakazit se mohou ostatní druhy domácích zvířat, ale i člověk. Avšak rizika infekce od domácí kočky jsou minimální. K tomu, aby se člověk nakazil, je zapotřebí, aby pozřel spóry (vývojové stadium) toxoplazmy.

Při dodržování běžných pravidel hygieny, pravidelné každodenní výměně kočičí podestýlky na jejím záchodě nebo např. nošení rukavic při práci na zahradě je dostačující pro ochranu Vaší kočky i Vás před nakažením toxoplasmózou.