Já bych hlavně nehrotila nějaké zalehnutí za chůze apod., na to bude vždy času dost, pokud to bude vůbec potřebovat - nějaké zkoušky apod., ale zaměřila bych se na celý ten přístup k němu. Ona každá metoda, kterou Lucko zvolíš - třeba ta pozitivní - nemusí vůbec fungovat, pokud na to nepůjdeš správně. Stejně tak nebude šlapat, když ho vycukáš na vodítku - pokud na to nepůjdeš správě. Možná se zklidní v ten daný moment, ale příště to udělá zase a bez vodítka ti vezme čáru. Celkový postoj ke psu musí být o pochopení samotného psa, o důslednosti, o správné metodice, ve správný čas. Ten pes tě musí vnímat a musí tě chtít vnímat, ne z tebe mít srandu a mít kolem sebe 100 dalších různých podmětů 100x zábavnějších, než jsi ty sama. Mě osobně nejde o to, aby můj pes měl předpisovou chůzi u nohy, ale o to, aby byl spolehlivý k lidem, ostatním psům, ke mně.... a tohle vše je spíš o výchově, než o výcviku.
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
No je to těžko, každý má jiný názor a radí něco jiného. Za upřímnost se vůbec nezlobím, jsem za ni ráda. Ťuťu ňuňu na něho dělám jenom když se doma mazlíme a hrajeme jen tak z blbosti :-)
Psala jsem že s ním na vodítku taky cukám a škubnu když mě začnou táhnout. Nebo se prostě zastavím a až se na mě podívá tak teprve jdeme dál. Pokud zase začne táhnout, opět stojíme. Mně se nelíbí jak s nima ona cuká, prostě to přehání. A ještě mně štve když to ukazuje na psovi který zrovna sedí a nic špatného nedělá. Chudák neví co provedl.
Do té školky, teď už na cvičák jsme začali chodit hlavně proto že jsem chtěla aby se socializoval s ostatními psi, ideálně se štěňaty a aby prostě pak věděl jak se ve skupině psů chovat. Přišlo mně to důležité. A pak jsem samozřejmě chtěla učit základní povely, poradit s výchovou a tak. Akorát ne se vším prostě souhlasím, ale střídat pořád ty cvičáky než najdu ten dobrý taky asi není ideální řešení. A protože po špatné zkušenosti s výcvikářkou co má konkrétně cvičák pro retrívry jsem byla značně znechucená, tak jsem se rozhodla zkusit ten klasický.
A ty Evi, jaké "srandičky" máš na mysli? Chci základní poslušnost a výchovu a až zvládne tohle tak potom bych možná teprve uvažovala o něčem dalším.
To zalehnutí za chůze a podobné pro nás zatím nepodstatné věci nehrotím já, nepotřebuju aby to uměl, aspoň ne teď v tomto věku. Ale tam se to prostě učí, něco se tam asi dělat tu hodinu musí. Že na to musím jít správně to je mně jasné, otázka ale je jestli to správně dělám. Jsem obyčejná holka co chtěla labradora jako rodinného mazlíčka a člena rodiny. Nemám žádné ambice co se týká výstav, sportovní kynologie apod. Jediné co chci aby byl poslušný, normálně vychovaný pes který se mnou může trávit čas a budem oba spokojení. Ale podle toho jak to píšete tak mně kolikrát připadá že bych měla mít snad "vysokou školu" na to abych vůbec zvládla vychovat psa, a to ani nezmiňuju co by to bylo kdybych si pořídila nějaké jiné plemeno, náročné na výchovu a nehodící se pro začátečníky. Buď jsem tak neschopná nebo to zbytečně řeším a je to tak normální že poslouchá a neposlouchá. Snažím se ho chápat a nevím co víc dělat abych pro něho byla extra zábavná. Povahu si těžko změním a hromotluk s hlubokým hlasem taky nikdy nebudu :-) Důsledná jsem, když něco řeknu tak odmalička trvám na tom že to tak bude. Věnuju se mu hodně a myslím si že pro to aby z něho vyrostl vychovaný pes dělám dost, nevím no. Je tolik lidí co mají poslušné psy a nevím jestli se tím tak "zabývají" jako já. Jednoduše pořád nechápu co dělám špatně ve vztahu já a pes.
A ty Evi, jaké "srandičky" máš na mysli? Chci základní poslušnost a výchovu a až zvládne tohle tak potom bych možná teprve uvažovala o něčem dalším.
Já právě myslím odložení za chůze v leže a další věci, co se učíte na cvičáku, zbytečné.
Navíc mi přijde zvláštní, že neprojde v klidu metr od psa, kterého ale ze cvičáku zná, je obecně známé, že na cvičáku poslouchají všichni psi lépe, protože tam pro ně nebývá už nic moc zajímavého, psy znají ...
Já bych hlavně řešila jeho chování k těm dětem a všední situace. Zkrátka obecnou výchovu, jak chůzi s odložením.
A to víš, že sem napíše sto lidí a většina se jich neshodne, musíš si vybrat, co vám bude sedět, na co bude fungovat.
A v tomto věku je zcela normální, že poslouchá a pak zas ne :).
Jj před začátkem výcviku běhají a hrají si spolu všichni dohromady - cca 15-20min, pak se začne cvičit a po 15min mají znovu volno zhruba 10min. Tak to jde dokola celou hodinu a na konci spolu zase dovádějí - to už záleží na každém jak dlouho tam zůstane, ale většinou je to zase tak 15min. Myslím si že by vyběhaný a vyřáděný měl být dost, ale stejně blázní i tak. Chce si s těma psama hrát pořád a když neletí za některým psem tak pořád čichá. To s ním kolikrát ještě před cvičákem jdu v poledne na hodinu ven aby se trochu unavil. A stejně nevidím nějaký rozdíl.
Evi pro něho je tam zajímavých věcí hrozně moc - cítí tam divoké zvířata protože tam pořádají hony, pak ostatní psy co tam byli před náma apod. Je z toho u vytržení a neví co dřív. A ti psi jsou tam pokaždé jiní. Někdy je tam 10, jindy 20 psů a pokaždé je aspoň jeden nováček.
No,já myslím,že v půl roce má ještě na rozjivenost nárok. Ale spíš mám dojem,že tento cvičák, výcvikáři, způsob výcviku asi nebudou pro něj to pravé...těžko soudit, neznám psa,ani cvičák
Mě tedy nepřijde uplně šťastné ani to, že si psi po nějakých 15 minutách hrají a prolíná se to tak se cvičením. Jako jo, na začátku nechat proběhnout, ale pak prostě jdeme cvičit a ten pes se to musí naučit rozlišovat..není se čemu divit, že je potom celou dobu rozjivený, protože ví, že ho za chvíli zase pustíš a bude si moct hrát, tak nevidí nic jiného a pak ani tebe nevnímá. On by v tomhle věku už měl být schopný se soustředit aspoň půl hodinky jen na trénink a to se takhle nenaučí, protože ta doba, kdy musí pracovat se nijak neprodlužuje a on ani nemá potřebu se soustředit, protože ať je hodný nebo není, stejně ho pak pustíš a může si hrát...ta hra by měla být když už musí být, tak jen za odměnu a ne , že on tam s tebou bude 15 minut cloumat, nebude tě vnímat a pak si ještě bude moct hrát, to mi přijde dost kontraproduktivní a demotivující.
Být tebou, zkusila bych to středisko ve Zlíně...myslím, že by vám to mohlo hodně přinést a budeš se třeba divit, jak je všechno vlastně jednoduché, když tomu přijdeš na kloub a někdo ti to správně předvede:o)
A k tomu cukání, pokud s ním pořád trošku pocukáváš a on tě stejně nevnímá, pak jen docílíš toho, že ho otupuješ a zvyšuješ tím jeho ,,prách bolesti" ..což není vůbec dobře..radši jednou cuknu, aby to pes pocítil než cukat a cukat a dopracovat se k tomu, že vnímat začne až po opravdu tvrdém zásahu, protože to cukání se pro něj stane normální a přestane to uplně cítit..
Já se při cvičení řídím zásadou, že nikdy nedělám se psem to, co mi jde samotné proti srsti, i kdyby mi to radil nevím kdo. V minulosti jsem párkrát toto pravidlo porušila a nikdy to k ničemu dobrému nevedlo. Pes má svou osobnost, člověk taky a každý si musí najít tu svou cestičku, aby vztah pes-pán fungoval. Nemyslím, že by člověk měl k vychování psa mít vysokou školu, někdy mám spíš pocit, že hodně lidí je zblblých z těch všech rad a pouček, místo aby použili cit a selský rozum. Pes v podstatě uvažuje úplně jednoduše. Co se mu líbí nebo je pro něj výhodné, to opakuje. Chování, ze kterého mu nic pozitivního neplyne, sám opustí. Chce to si ujasnit, co pes rád dělá, co je mu příjemné, čeho chce dosáhnout, a naopak co je mu nepříjemné a protivné. V tomto věku je ještě v podstatě štěně, takže bych netrvala na přesném provedení cviků, důležité je, aby začal cvičit a učit se rád, aby se na to těšil. Často chodím na procházky kolem klasického cvičáky, na psy tam řvou povely jak na execíráku a hojně škubou vodítkem. Pořád dokola sedni, lehni, k noze, zůstaň. Co na tom může štěně bavit? Na co se tak může těšit? Leda až to konečně skončí a bude si moci pohrát s ostatními. Správně vedený retriever bude radši cvičit než si hrát se psy! Jedna věc jsou jasně stanovené mantinely a důslednost, druhá věc je učení se novým věcem. Nemám problém po psovi skočit a potrestat ho, když dělá něco, co je čistě nežádoucí. Stačí se podívat, jak se chovají psi ve smečce. Stará fena nechce, aby jí mladá skákala po hřbetě, tak co udělá? Varovné zavrčení a když to mladá nepochopí, tak ji trochu zvalchuje. Žádná rvačka, jen upozornění. Pokud je upozornění okamžité a správně načasované, mladý většinou velmi rychle pochopí, za co to bylo a příště si dá pozor. Úplně jiná věc je, když chci psa něco nového naučit. Většinou je problém v tom, že neumíme pejskovi jasně vysvětlit, co přesně po něm chceme a správně ho motivovat. To je celý zázrak. Cvičení s pejskem může a má být zábava pro oba, kdy se pes i člověk učí vzájemně komunikovat a rozumět si. Začátky jsou těžké, pro obě strany, ale nebrala bych to tragicky, postupně na to přijdete, oba. Jestli to půjde rychleji nebo pomaleji, na tom až tak nezáleží. Taky bych zkusila to středisko ve Zlíně, workingový způsob výcviku retrieverům sedne mnohem líp než klasický služební výcvik.
Holky, nevíte náhodou někdo kolik stojí u toho pana Kubeše, jak jste mi sem dávali odkaz na jeho webovky, jedna hodina (lekce) výcviku? Už jsem se s ním spojila, ale tohle teda pořád nevím.
Já bych hlavně nehrotila nějaké zalehnutí za chůze apod., na to bude vždy času dost, pokud to bude vůbec potřebovat - nějaké zkoušky apod., ale zaměřila bych se na celý ten přístup k němu. Ona každá metoda, kterou Lucko zvolíš - třeba ta pozitivní - nemusí vůbec fungovat, pokud na to nepůjdeš správně. Stejně tak nebude šlapat, když ho vycukáš na vodítku - pokud na to nepůjdeš správě. Možná se zklidní v ten daný moment, ale příště to udělá zase a bez vodítka ti vezme čáru. Celkový postoj ke psu musí být o pochopení samotného psa, o důslednosti, o správné metodice, ve správný čas. Ten pes tě musí vnímat a musí tě chtít vnímat, ne z tebe mít srandu a mít kolem sebe 100 dalších různých podmětů 100x zábavnějších, než jsi ty sama. Mě osobně nejde o to, aby můj pes měl předpisovou chůzi u nohy, ale o to, aby byl spolehlivý k lidem, ostatním psům, ke mně.... a tohle vše je spíš o výchově, než o výcviku.
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
No je to těžko, každý má jiný názor a radí něco jiného. Za upřímnost se vůbec nezlobím, jsem za ni ráda. Ťuťu ňuňu na něho dělám jenom když se doma mazlíme a hrajeme jen tak z blbosti :-)
Psala jsem že s ním na vodítku taky cukám a škubnu když mě začnou táhnout. Nebo se prostě zastavím a až se na mě podívá tak teprve jdeme dál. Pokud zase začne táhnout, opět stojíme. Mně se nelíbí jak s nima ona cuká, prostě to přehání. A ještě mně štve když to ukazuje na psovi který zrovna sedí a nic špatného nedělá. Chudák neví co provedl.
Do té školky, teď už na cvičák jsme začali chodit hlavně proto že jsem chtěla aby se socializoval s ostatními psi, ideálně se štěňaty a aby prostě pak věděl jak se ve skupině psů chovat. Přišlo mně to důležité. A pak jsem samozřejmě chtěla učit základní povely, poradit s výchovou a tak. Akorát ne se vším prostě souhlasím, ale střídat pořád ty cvičáky než najdu ten dobrý taky asi není ideální řešení. A protože po špatné zkušenosti s výcvikářkou co má konkrétně cvičák pro retrívry jsem byla značně znechucená, tak jsem se rozhodla zkusit ten klasický.
A ty Evi, jaké "srandičky" máš na mysli? Chci základní poslušnost a výchovu a až zvládne tohle tak potom bych možná teprve uvažovala o něčem dalším.
To zalehnutí za chůze a podobné pro nás zatím nepodstatné věci nehrotím já, nepotřebuju aby to uměl, aspoň ne teď v tomto věku. Ale tam se to prostě učí, něco se tam asi dělat tu hodinu musí. Že na to musím jít správně to je mně jasné, otázka ale je jestli to správně dělám. Jsem obyčejná holka co chtěla labradora jako rodinného mazlíčka a člena rodiny. Nemám žádné ambice co se týká výstav, sportovní kynologie apod. Jediné co chci aby byl poslušný, normálně vychovaný pes který se mnou může trávit čas a budem oba spokojení. Ale podle toho jak to píšete tak mně kolikrát připadá že bych měla mít snad "vysokou školu" na to abych vůbec zvládla vychovat psa, a to ani nezmiňuju co by to bylo kdybych si pořídila nějaké jiné plemeno, náročné na výchovu a nehodící se pro začátečníky. Buď jsem tak neschopná nebo to zbytečně řeším a je to tak normální že poslouchá a neposlouchá. Snažím se ho chápat a nevím co víc dělat abych pro něho byla extra zábavná. Povahu si těžko změním a hromotluk s hlubokým hlasem taky nikdy nebudu :-) Důsledná jsem, když něco řeknu tak odmalička trvám na tom že to tak bude. Věnuju se mu hodně a myslím si že pro to aby z něho vyrostl vychovaný pes dělám dost, nevím no. Je tolik lidí co mají poslušné psy a nevím jestli se tím tak "zabývají" jako já. Jednoduše pořád nechápu co dělám špatně ve vztahu já a pes.
Lucka & Akim (30.6.2011)
http://akim3006.webnode.cz/
A ty Evi, jaké "srandičky" máš na mysli? Chci základní poslušnost a výchovu a až zvládne tohle tak potom bych možná teprve uvažovala o něčem dalším.
Já právě myslím odložení za chůze v leže a další věci, co se učíte na cvičáku, zbytečné.
Navíc mi přijde zvláštní, že neprojde v klidu metr od psa, kterého ale ze cvičáku zná, je obecně známé, že na cvičáku poslouchají všichni psi lépe, protože tam pro ně nebývá už nic moc zajímavého, psy znají ...
Já bych hlavně řešila jeho chování k těm dětem a všední situace. Zkrátka obecnou výchovu, jak chůzi s odložením.
A to víš, že sem napíše sto lidí a většina se jich neshodne, musíš si vybrat, co vám bude sedět, na co bude fungovat.
A v tomto věku je zcela normální, že poslouchá a pak zas ne :).
http://www.edenloci.cz/
Jana a smečka
Jani, mám dojem, že ano, že vždy chvíli cvičí, chvíli si hrají a pořád tak dokola, proto nechápu, že z nich je tak paf ...
http://www.edenloci.cz/
Jj před začátkem výcviku běhají a hrají si spolu všichni dohromady - cca 15-20min, pak se začne cvičit a po 15min mají znovu volno zhruba 10min. Tak to jde dokola celou hodinu a na konci spolu zase dovádějí - to už záleží na každém jak dlouho tam zůstane, ale většinou je to zase tak 15min. Myslím si že by vyběhaný a vyřáděný měl být dost, ale stejně blázní i tak. Chce si s těma psama hrát pořád a když neletí za některým psem tak pořád čichá. To s ním kolikrát ještě před cvičákem jdu v poledne na hodinu ven aby se trochu unavil. A stejně nevidím nějaký rozdíl.
Evi pro něho je tam zajímavých věcí hrozně moc - cítí tam divoké zvířata protože tam pořádají hony, pak ostatní psy co tam byli před náma apod. Je z toho u vytržení a neví co dřív. A ti psi jsou tam pokaždé jiní. Někdy je tam 10, jindy 20 psů a pokaždé je aspoň jeden nováček.
Lucka & Akim (30.6.2011)
http://akim3006.webnode.cz/
No,já myslím,že v půl roce má ještě na rozjivenost nárok. Ale spíš mám dojem,že tento cvičák, výcvikáři, způsob výcviku asi nebudou pro něj to pravé...těžko soudit, neznám psa,ani cvičák
Jana a smečka
Mě tedy nepřijde uplně šťastné ani to, že si psi po nějakých 15 minutách hrají a prolíná se to tak se cvičením. Jako jo, na začátku nechat proběhnout, ale pak prostě jdeme cvičit a ten pes se to musí naučit rozlišovat..není se čemu divit, že je potom celou dobu rozjivený, protože ví, že ho za chvíli zase pustíš a bude si moct hrát, tak nevidí nic jiného a pak ani tebe nevnímá. On by v tomhle věku už měl být schopný se soustředit aspoň půl hodinky jen na trénink a to se takhle nenaučí, protože ta doba, kdy musí pracovat se nijak neprodlužuje a on ani nemá potřebu se soustředit, protože ať je hodný nebo není, stejně ho pak pustíš a může si hrát...ta hra by měla být když už musí být, tak jen za odměnu a ne , že on tam s tebou bude 15 minut cloumat, nebude tě vnímat a pak si ještě bude moct hrát, to mi přijde dost kontraproduktivní a demotivující.
Být tebou, zkusila bych to středisko ve Zlíně...myslím, že by vám to mohlo hodně přinést a budeš se třeba divit, jak je všechno vlastně jednoduché, když tomu přijdeš na kloub a někdo ti to správně předvede:o)
A k tomu cukání, pokud s ním pořád trošku pocukáváš a on tě stejně nevnímá, pak jen docílíš toho, že ho otupuješ a zvyšuješ tím jeho ,,prách bolesti" ..což není vůbec dobře..radši jednou cuknu, aby to pes pocítil než cukat a cukat a dopracovat se k tomu, že vnímat začne až po opravdu tvrdém zásahu, protože to cukání se pro něj stane normální a přestane to uplně cítit..
Triny a Peggy
Já se při cvičení řídím zásadou, že nikdy nedělám se psem to, co mi jde samotné proti srsti, i kdyby mi to radil nevím kdo. V minulosti jsem párkrát toto pravidlo porušila a nikdy to k ničemu dobrému nevedlo. Pes má svou osobnost, člověk taky a každý si musí najít tu svou cestičku, aby vztah pes-pán fungoval. Nemyslím, že by člověk měl k vychování psa mít vysokou školu, někdy mám spíš pocit, že hodně lidí je zblblých z těch všech rad a pouček, místo aby použili cit a selský rozum. Pes v podstatě uvažuje úplně jednoduše. Co se mu líbí nebo je pro něj výhodné, to opakuje. Chování, ze kterého mu nic pozitivního neplyne, sám opustí. Chce to si ujasnit, co pes rád dělá, co je mu příjemné, čeho chce dosáhnout, a naopak co je mu nepříjemné a protivné. V tomto věku je ještě v podstatě štěně, takže bych netrvala na přesném provedení cviků, důležité je, aby začal cvičit a učit se rád, aby se na to těšil. Často chodím na procházky kolem klasického cvičáky, na psy tam řvou povely jak na execíráku a hojně škubou vodítkem. Pořád dokola sedni, lehni, k noze, zůstaň. Co na tom může štěně bavit? Na co se tak může těšit? Leda až to konečně skončí a bude si moci pohrát s ostatními. Správně vedený retriever bude radši cvičit než si hrát se psy! Jedna věc jsou jasně stanovené mantinely a důslednost, druhá věc je učení se novým věcem. Nemám problém po psovi skočit a potrestat ho, když dělá něco, co je čistě nežádoucí. Stačí se podívat, jak se chovají psi ve smečce. Stará fena nechce, aby jí mladá skákala po hřbetě, tak co udělá? Varovné zavrčení a když to mladá nepochopí, tak ji trochu zvalchuje. Žádná rvačka, jen upozornění. Pokud je upozornění okamžité a správně načasované, mladý většinou velmi rychle pochopí, za co to bylo a příště si dá pozor. Úplně jiná věc je, když chci psa něco nového naučit. Většinou je problém v tom, že neumíme pejskovi jasně vysvětlit, co přesně po něm chceme a správně ho motivovat. To je celý zázrak. Cvičení s pejskem může a má být zábava pro oba, kdy se pes i člověk učí vzájemně komunikovat a rozumět si. Začátky jsou těžké, pro obě strany, ale nebrala bych to tragicky, postupně na to přijdete, oba. Jestli to půjde rychleji nebo pomaleji, na tom až tak nezáleží. Taky bych zkusila to středisko ve Zlíně, workingový způsob výcviku retrieverům sedne mnohem líp než klasický služební výcvik.
Holky, nevíte náhodou někdo kolik stojí u toho pana Kubeše, jak jste mi sem dávali odkaz na jeho webovky, jedna hodina (lekce) výcviku? Už jsem se s ním spojila, ale tohle teda pořád nevím.
Lucka & Akim (30.6.2011)
http://akim3006.webnode.cz/
Stránky