Já bych zkusila kromě ředitele útulku i promluvit s tamními veterináři, eventuelně i přímo se samotným zřizovatelem útulku. Snažila bych se apelovat na jejich city a argumentovat tím, že: 1. O fenku skutečně hrozně moc stojím a ona že stojí o mě, 2. Že labrador je přizpůsobivý a víc než zahradu potřebuje pána a jeho lásku, že to je plemeno pro společnost lidí atd., 3. Že mají útulek plný a nepřijímají... tudíž, že nechápu, proč by mi nemohli vydat psa, o kterého stojím a budu se o něj svědomitě starat. A taky bych se oháněla jejím středním, až seniorským věkem, tudíž že u mě doma bude mít teplo, sucho a veškerý komfort... Prostě bych dělala možné i nemožné, samozřejmě za předpokladu, že to myslím vážně a že se budu moci o fenku opravdu dobře a láskyplně starat, a to i do budoucna.... Možná, že ze strany útulku je obava, aby to zase neskončilo špatně, někde na balkoně nebo celé dny zavřená sama doma...

Tak držím palce, ať to dopadne pro vás obě co nejlíp!