Dobrý den jak dlouhé procházky by jste doporučovali 8 týdení štěňátku ???četla jsem že stačí 5 minut tam a 5 minut z5 do domu ...že se nemá zatěžovat..
Ja zas preferuju opacny postup. Dokud je stene nositelny, cestuje se mnou Prahou, aby videlo metro, tramvaje, autobusy, lidi, putyky a jinej bordel, vsechno z bezpeci moji naruce, sem tam par kroku po svych. To ale jen zridka, chuze na voditku je v tomhle veku dost nejista. Samozřejmě ho nevencim nekde na placku, kde bych i ja chytla zloutenku, stejne tak se vyhybam prazskym vencicim trasam. Pokud to vsechno steneti ukazu zamlada, bude mu to vsechno pripadat normalni. Pokud ho do 4mesicu nevytahnu ze vsi, kde bydlim, tak provoz pro nej normalni nebude a budu ho tim pak stresovat. Kdyz bych cekala na komplet doockovani, tak mam treba dvacetikilovy zvire, ktery neunesu a ktery nikdy nevidelo provoz, coz je dost blba kombinace, kdyz mu nemuzu pomoct a vzit ho na ruku.
Psy vidi moje a dovolim i kontakt se psama, ktery znam. K cizim moje stenata nechodi, beru v uvahu tu mizivou moznost, ze cizi pes muze byt nakazeny psinkou atd. Sice je to moznost i vic nez miziva, diky proockovanosti cesky populace, ale nac to nejak vic zkouset, ze.
Jinak prochazky mam fakt kratinky, mozna tech 5 minut tam a pet zpatky, ale vzdycky to bylo jen ja a stene a pouze nejaka nase spolecna interakce, takze unaveny bylo dostatecne. Prochazky tak co dve hodiny, co se vzbudilo a dozadovalo se venceni.
Jsem na tom jako Verča. Co se týče procházek, tak opravdu jsem chodila jen kolem baráku na potřebu nebo jsem si ho přenesla na rukách do takového malého lesíka poblíž. Jinak jsme jezdili hodně autem. Zajela jsem se štěnětem do Ostravy a postavila se s ním na tramv. zastávku, byli jsme na rušných místech-náměstí, restaurace, podívali jsme se i na in-line trasy.
Psi, ke kterým jsem ho pouštěla, byli hlavně jeho rodiče a pak dvě labradorky, u kterých jsem si byla jistá, že jsou majitelé zodpovědní. Taky jsem s ním často chodila do zvěráku a koukali se na spolu na morčátka. Když měl asi půl roku, tak jsme viděli i kravičky. Myslím, že čím více vjemů pejsek dostane, tím lépe.
Tak já jsem asi magor. Protože my jsme s Bajšou i s Bregem chodili od začátku ven co nejvíc. Na sídliště, do lesa, k potoku, mezi psy (žádní neočkovaní psi bezdomovců, ale normální zdraví psi, které znám už dlouho), k rušné silnici, do autobusu, metra, ke zvířatům... Prostě co nejvíc různorodých pozitivních zážitků. Říká se, že cokoliv štěně pozná do dvanácti týdnů věku, s tím nebude mít nikdy problém. Takže už v těch osmi týdnech poznal Bregouš nejen vodítko, ale i třeba krátkou jízdu autobusem s náhubkem (jen pohodlná "ohlávka" na suchý zip přes čumák) a spoooustou úžasných pamlsků - měla jsem plnou kapsu upatlaného vařeného kuřecího... Jasně že s osmitýdenním štěníkem nemůže být člověk venku dvě hodiny, to by štěně padalo únavou na hubu, ale pět minut je podle mě zase děsně málo, to se štěník akorát stihne vyčůrat a jinak nic. Prostě přiměřeně...
Dobrý den jak dlouhé procházky by jste doporučovali 8 týdení štěňátku ???četla jsem že stačí 5 minut tam a 5 minut z5 do domu ...že se nemá zatěžovat..
S osmitýdenním štěnětem jsme chodili akorát před barák na vyvenčení a zpátky. Nikde jsme ho netahali, protože ještě nemá kompletní očkování.
Zdravim Jano, chvalim fotku i cubinku :-)
Ja zas preferuju opacny postup. Dokud je stene nositelny, cestuje se mnou Prahou, aby videlo metro, tramvaje, autobusy, lidi, putyky a jinej bordel, vsechno z bezpeci moji naruce, sem tam par kroku po svych. To ale jen zridka, chuze na voditku je v tomhle veku dost nejista. Samozřejmě ho nevencim nekde na placku, kde bych i ja chytla zloutenku, stejne tak se vyhybam prazskym vencicim trasam. Pokud to vsechno steneti ukazu zamlada, bude mu to vsechno pripadat normalni. Pokud ho do 4mesicu nevytahnu ze vsi, kde bydlim, tak provoz pro nej normalni nebude a budu ho tim pak stresovat. Kdyz bych cekala na komplet doockovani, tak mam treba dvacetikilovy zvire, ktery neunesu a ktery nikdy nevidelo provoz, coz je dost blba kombinace, kdyz mu nemuzu pomoct a vzit ho na ruku.
Psy vidi moje a dovolim i kontakt se psama, ktery znam. K cizim moje stenata nechodi, beru v uvahu tu mizivou moznost, ze cizi pes muze byt nakazeny psinkou atd. Sice je to moznost i vic nez miziva, diky proockovanosti cesky populace, ale nac to nejak vic zkouset, ze.
Jinak prochazky mam fakt kratinky, mozna tech 5 minut tam a pet zpatky, ale vzdycky to bylo jen ja a stene a pouze nejaka nase spolecna interakce, takze unaveny bylo dostatecne. Prochazky tak co dve hodiny, co se vzbudilo a dozadovalo se venceni.
veronika & retrívři v útulcích
Jsem na tom jako Verča. Co se týče procházek, tak opravdu jsem chodila jen kolem baráku na potřebu nebo jsem si ho přenesla na rukách do takového malého lesíka poblíž. Jinak jsme jezdili hodně autem. Zajela jsem se štěnětem do Ostravy a postavila se s ním na tramv. zastávku, byli jsme na rušných místech-náměstí, restaurace, podívali jsme se i na in-line trasy.
Psi, ke kterým jsem ho pouštěla, byli hlavně jeho rodiče a pak dvě labradorky, u kterých jsem si byla jistá, že jsou majitelé zodpovědní. Taky jsem s ním často chodila do zvěráku a koukali se na spolu na morčátka. Když měl asi půl roku, tak jsme viděli i kravičky. Myslím, že čím více vjemů pejsek dostane, tím lépe.
Eliška & Boo (29.5.2011), Karviná
Všechno o čem píší holky jsme absolvovali taky, od jeho 13 týdnů. Joey z toho byl tak hotový, že mi v práci usnul v této poloze:
Tak já jsem asi magor. Protože my jsme s Bajšou i s Bregem chodili od začátku ven co nejvíc. Na sídliště, do lesa, k potoku, mezi psy (žádní neočkovaní psi bezdomovců, ale normální zdraví psi, které znám už dlouho), k rušné silnici, do autobusu, metra, ke zvířatům... Prostě co nejvíc různorodých pozitivních zážitků. Říká se, že cokoliv štěně pozná do dvanácti týdnů věku, s tím nebude mít nikdy problém. Takže už v těch osmi týdnech poznal Bregouš nejen vodítko, ale i třeba krátkou jízdu autobusem s náhubkem (jen pohodlná "ohlávka" na suchý zip přes čumák) a spoooustou úžasných pamlsků - měla jsem plnou kapsu upatlaného vařeného kuřecího... Jasně že s osmitýdenním štěníkem nemůže být člověk venku dvě hodiny, to by štěně padalo únavou na hubu, ale pět minut je podle mě zase děsně málo, to se štěník akorát stihne vyčůrat a jinak nic. Prostě přiměřeně...
Eva, Baysha (* 12. 5. 2010) a Brego (* 29. 11. 2012)
Stránky