Zdravím, vím, že sem možná tento dotaz až tak nepatří, nicméně bych chtěla poprosit o radu pejskařů obecně J. Labradora sice mám, nicméně teď jsem se přestěhovala z RD se velkou zahradou zpět k mamině - do menších prostor (něco jako byt) a menší zahradou. O to tu ale nejde. I přes mé obavy vypadá Badyho aklimatizace na nový domov na dobré cestě. S čím si ale moc nevím rady je fakt, že mamina vlastní také svého hafíka Engiho (velšteriéra z útulku), který pobývá na svém dvorku, popř. na zahradě za přítomnosti paničky (vzhledem k dispozici zahrady). A to je oč tu běží – chtěly bychom, aby se hafoni sblížili minimálně tak, aby s námi na té zahradě mohli pobývat oba, spolu. Bady je klasicky labík, nekonfliktní, velmi společenský, takže nemá problém sblížení a kontaktu s jiným psem. „Problém“ bude s velšíkem, který je mimo jiné o 7 let starší než Bady, je zvyklý „na své“, a Badyho vnímá asi jako vetřelce. Nicméně když jdeme s oběma psy na procházku (na vodítku), jeden druhého si moc nevšímají, když už o sebe přeci jen zakopnou, očichají se, ale je fakt, že velšík někdy zamručí nebo slabě zavrčí. Jak je tedy sblížit tak, aby se jeden ve společnosti druhého snesli? Bady mi přijde ještě jako puberťák, s ostatními psy si hraje, skáče, kouše (samozřejmě jen formou hry), což si nedokážu představit, že by si zkusil na Engiho. Poradíte? Ještě možná poznámka – když si rodiče Engiho dovezli z útulku, byl velmi plachý, a bohužel po 3 týdnech došlo k tomu, že na procházce potkali labradora, kterého jeho panička neudržela na vodítku a ten Engiho škaredě pokousal. Možná odtud pramení jeho nedůvěra k velkým psům.
5. Březen 2013 - 7:44
#1
Seznámení s jiným psem
Tohle seznamování jsem zažívala u babičky. Má fenku a velkých psů se vždycky bála (něco podobného jako u vás). Pokaždé, když zavrčela, nebo byla zkoprnělá a naježená, šla z místnosti. Několikrát jsme postup opakovali a teď je to celkem v klidu. Sice nás při příchodu poštěká, ale není agresivní.
Nevím, jak je to s vámi, ale dost se to projevovalo i žárlením. Když se třeba Boo tulil k babičce, tak vrčela a bránila si jí. Bez debat šla ale pryč. Venku je to o něčem jiném. Můžu je vést vedle sebe a jdou jak dva milenci. Boo se taky musel naučit, že za ní nemá hned letět, ale musí si lehnout a nechat jí, ať se přijde očichat (postavila jsem ho tak sice do role podřízeného, ale přišlo mi to vzhledem k věku fenky spravedlivé).
Není pravidlem, že když psa pokouše pes, tak se pak bojí. Znám hodně případů, kdy byl naopak velký pes napaden malým a nikdy pak neprojevovali nedůvěru. Podle mě je nejhorší, když pak majitelé ten stav mysli po útorku ještě podporují (braní na ruce, konejšení, apod).
Eliška & Boo (29.5.2011), Karviná
Pokud tedy bude velšík vrčet, odvést ho ze zahrady pryč? Myslím, že bude nevrlý jen v případě, že Bady ho hned po příchodu na zahradu "přivítá", přiletí k němu (což bych tedy měla eliminovat) a pak když jej bude doprovázet po zahradě na každém kroku - což prostě můj pes s ostatními dělá - jenže jak ho to odnaučit? Nechci aby to vyznělo jako jeho odsocializování.
JJ, rozumím, Boo dělá to stejné
Nezajímá ho ani to, že už ho má jeho tatínek dost, prostě za ním dolízá a prudí.
Odnaučit jsem to zatím nezvládla, ale mám štěstí, že můj pes je děsná urážlivka, takže jakmile na něj pes vyjede a poštěká ho, tak ho už nezajímá. Většinou to dělají malý pejsci, takže už je bere s rezervou a nedoprošuje se.
Je fakt, že zahrada je teritoriální taky, takže bych velšíka vyvedla. Prostě musí se naučit, že přítomnost jiného psa neznamená hrozbu a není třeba to nijak komentovat.
S tím Badyho přivítáním to je něco jako u nás-každou návštěvu to musím Boovi připomínat, aby k Esmě neletěl. Někdy si na to vzpomene, jindy ne. Ale my se taky navštěvujeme cca 1-2x do týdne, u vás to půjde dobře, psi spolu budou v kontaktu každý den. Je třeba ale na tom trvat a hned to nevzdávat. Doporučuji opravdu za každé vrčení a když bude velšík strnulý, vyrušit ho z toho-pevný dotyk pod žebry.
Eliška & Boo (29.5.2011), Karviná
Víceméně souhlasím s Boo. Jen mám ještě takové doplnění. Určitě bych respektovala to, že welš tam byl dříve a tím pádem je to jeho prostor. Také je starší a už potřebuje mít svůj klid a mít možnost se před divočejším psem schovat! Pak nebude docházet k žádným útokům, protože nebude důvod. Takže labík, když přijdete na dvůr musí být na vodítku a žádné vítání, dokud malý k němu nepřijde sám. Jinak během jejich pobytu, dokud malý nedává to, že za ním chodí, tak musí velký být na místě a nechávat ho být. Tak si zvykne na jeho přítomnost tam a pak mu už nebude ani vadit to, že za ním chodí..jen ještě, když uvidíte, že už to malému vadí, musíte si labíka odvolat a zajistit to, aby ho přestal otravovat
Triny a Peggy
Díky za názory a rady. Teď v neděli jsme je vzali na zahradu - velšík byl na volno, a můj na vodítku. Velšík se choval stylem "jsem na koni", dokonce za Badym i přišel, vrtěl ocáskem, ale po chvilce strnul a jen stál. Byla bych nerada, aby po sobě vyjeli. Přesně jak říká Jackey - Engi tam byl dříve, je to jeho území. Můj pes se prostě ztvárněním společenskosti - každého psa vítá, jako by ho neviděl sto let, dokonce když za ním přijede jeho psí otec, který je po 2 hodinách pobytu ve společnosti svého synátora vyřízený, pořád za ním chodí a chodí, až buď otec nedá najevo svoje otrávení nebo oba padnou únavou. Bohužel to šťouchnutí pod žebry u velšíka nebude možné - není agresivní, jen si to k němu nikdo nedovolí. Vím, že je to špatný příštup, ale dlouho byl v útulku, maminka ho má sice už asi 5 let, ale je na něm znát, že před tím zažil něco negativního, do toho ta jeho tvrdohlavá povaha.... Ještě doplním, že po tom útoku od cizího labradora ho nikdo nekonejšil, nenosil v náručí - nikdo se k němu nemohl ani přiblížit, nešlo ho vzít a odvézt ani k veterináři, naštěstí se z toho ale po měsíci vylízal sám.
Tak jsem to i myslela, u nás je to stejné. Esmina má 14 let, takže jako vitální seniorka zkrátka musí být ten vůdce smečky a prostoru ona. Všeobecně bych ani nechtěla, aby se můj pes vůči cizím psům choval dominantně. Proto jsem ráda, když se naučí ustupovat a nechá ostatním prostor. Ne vždycky taky natrefíme na podřízeného pejska.
Jestli si to k velšíkovi nikdo nedovolí, tak bude stačit tlesknutí, nebo jen výrazné "HEJ". Hlavní je, aby jste mu nabourali ten stav mysli. Šťouchnutí jsem ale předtím nemyslela. Stačí se psa dotknout-rázně, pevně, ne agresivně!!! Není to nějaké dlubání do psa, apod.
Jak jsem říkala, to napadení znám spíše z opačné strany, že malý pes napadne velkého. Tu naši psí babičku nikdo nepokousal, velký pes jí nikdy neublížil a přesto si důležitě usmyslela, že velké psy nemá ráda. Takže prakticky nemám zkušenosti s útokem na malého psa, jak píšete.
Jen vám přeju, ať se to seznámení podaří a vše proběhne bez zbytečného stresu pro obě strany. Věřím, že za týden už to budou kámoši jak hrom!!!
Eliška & Boo (29.5.2011), Karviná
Děkuju, pak podám info jak to probíhá