Ahojte všichni, mám problém a potřebovala bych poradit, čím je způsoben. Mám 7-měsíční fenku LR, poprvé za dobu od jejích 2 měsíců, co ji mám, tak jsem byla od pátku do neděle na Slovensku, ale bohužel bez ní. Hlídal mi ji kamarád, se kterým se vídáváme poměrně pravidělně, cca 2-3x týdně a vzájemně se mají moc rádi. To, že z něj učurává, když ho vidí pokaždé, tak to jsem brala jako normálku - fena X chlap. Nicméně čekala jsem, že když mě dva dny neuvidí, tak mě přivítá minimálně stejně horlivě... A ono se to jaksi neudálo. Přivítala mě dost laxně. Kámoš říkal, že byla hodná a vůbec netesknila... Samozřejmě jsem na jednu stranu ráda, že není nějakej brutální závislák, kterej by beze mě nevydržel ani den, ale spíše se chci zeptat, jestli to je ještě normální a nebo mě prostě nebere. Žiju momentálně u rodičů s 2 bráchama. O pejska se starám výhradně já, protože je to můj pejsek.. .Ale samozřejmě zbytek rodiny se s ní mazlí... Hodně taky učurává z týty, ačkoliv ho moc nevidí. Za normální situace to docela chápu, ptž mě vidí denodenně a jsme pořád spolu, ale práve proto byh čekala , že jíá ty dva dny budu chybět a nějak se to projeví při přivítání... Co si o tom myslíte?
4. Duben 2010 - 21:24
#1
Odloučení od psa - dovolená, apod.
My to máme stejně - Irenka ač byla týden u kamarádů,kteří jí znají od malička,tak vůbec neteskní a přivítala se taky velmi vlažně.
Od mala je zvyklá být nejen se mnou,ale i sama s našima,brala jsem jí mezi kamarády,kde byla taky občas s níma sama (třeba jen 2-3 hoďky),tak možná proto.
I když byla 3 dny u ženicha a vůbec nikoho tam neznala - prý byla naprosto v pohodě,hodná a poslušná.A když mi jí přivezli do Prahy,taky se nějak nehrnula do dveří.
Myslím,že to je lepší než kdyby byla závislačka a nemohla by si odjet ani na jediný den.
Irenka + Daisy
http://www.irenka.estranky.cz
Spíš bych řekla, že je to povahou psa. Aisha je od mala každý rok dva měsíce (červenec, srpen) na chatě s prarodiči, já za ní, nebo pro ní jezdím jak můžu - víkendy, dovolená, ale vesměs prostě v tu dobu nejsme spolu. Od mala je zvyklá jak na ně, tak na mámu, která hlídá vždy, když je potřeba. Přesto, když odcházím, tak je smutná a pár hodin po mém odchodu "hlídá dveře". Když byla mladší tak i den nejedla. A vítá mě bouřlivě vždy, když jí někde nechám, ať je to pět minut, nebo pět dní. A hlavně co se týče té chaty, tak jakmile přijedu, přestanou pro ní prarodiče existovat, hlídá si mě, je mi pořád na blízku. U cizích jsem jí nikdy nenechávala, ale myslím, že by jí bylo hodně smutno. Naštěstí to zkoušet nemusím, jelikož mám rodinu, která se vždy postará. Určitě není dobře, když je pes závislák, tak velký, že člověk nemůže nikam odjet, protože pes nežere a teskní, ale sama za sebe můžu říct, že kdyby pes mou nepřítomnost bral stylem "no a co, však ona se vrátí", tak by mě to asi hodně mrzelo....
Verča a Aisha (9.1. 2006), Praha
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
Je to povahou psa. Labíci vesměs nejsou psem jednoho pána, takže se dobře přizpůsobují v jiných podmínkách i u jiných lidí. Většinou se po odloučení těší majitel na psa více, než ten na majitele :-)
Eykoslav je pes vítací, takže když ho jenom na chvilku někde nechám a vrátim se vítá jako by mě tejden neviděl. Scény dělá jenom chvilku když mě vidí odcházet bez něj, pak se uklidní a dělá jako že nic, pak je teda zase scéna když k němu přijdu:D
No jo, labíci jsou holt společenští psi :)) Mě spíše mrzelo, že mě přivítala úplně stejně, jako když přijdu z práce (což bouřlivé je, ale ne do takové míry, jako když vidí toho kámoše nebo třeba tátu)... holt je to tak, že kolikrát se pán těší na pejska víc, než on na něj... Já jsem jen potřebovala vědět, zda to tak taky nekdo máte nebo mám nějak špatně vybudovanej vztah se Sunnynkou...
My to máme podobně jako VeVes s Aishou. V rámci rodiny je Darča spokojená a problémy nejsou, i když ten první den pozoruje dveře a večer u nich dokonce leží a čeká. Loni jsem ji měla 3 měsíce u dcery a bylo to bez problémů, občas si asi vzpomněla, protože si prý párkrát sedla k vratům, koukala ven a pokníkávala. Přivítání doma po tak dlouhé době bylo bouřlivé a radostné, jak se mnou, tak i s domovem, dost dlouho jsem ji pak nemusela mít ani na vodítku, jak se ode mě nehla a hlídala si mě (teď už ji to přešlo...
).
Jinak mě samozřejmě radostně vítá, kdykoliv se odněkud vrátím za jakoukoliv dobu, ale daleko bouřlivěji a nadšeněji vítá určité návštěvy - to se může radostí zjančit. To samé, potkáme-li venku jí někoho nadměrně milého, to se pak baví široké okolí, jakého mám magora...
Lída + Rita (*1.4. 2013)
Tak co se týče vítání mě Bak vítá i ráno, když mě přijde vzbudit a dělá jak když jsme se týden neviděli a dovolenou jsem nakonec naplánovala tak, že pojede s náma na Šumavu...
Pavča a Apollo
Darča nejhůř snáší "odloučení", pokud jdu do obchodu - to, ať je s kýmkoliv, bez hnutí sedí s očima upřenýma na dveře a tiše pokníkává. Uhýbá i před rukou, která ji hladí a vyhlíží mě. A když se pak objevím, tak se radostí zalyká, skáče mi na hlavu a dává hubany. Trvá dost dlouho, než se zklidní. Stejně tak mě vítá, když na mě čeká u busu - jakmile mě uvidí, dře ke mně na vodítku, i když se dusí a dáví.
Lída + Rita (*1.4. 2013)
My to máme tak, že pokud je doma delší dobu sám, většinou dopoledne, tak jakmile přijdu domů tak kňučí, skáče, olizuje a učůrává radostí... a taky když ráno vstanu, tak mě přivítá, samozřejmě ne tak horlivě, jako když dorazím domů, ale olizuje mě a pak si na chvíli lehne ke mně do postele a mazlíme se
teď se z něj vyklubal hrozný mazel...