Když se podívám na psy působící v chovu, tak bych podmínky jednoznačně zpřísnila - otázkou je jak.

Co se týče pracovní stránky, tak je blbost nakazovat někomu, kdo s retrívrem dělá sportovku, aby kvůli uchovnění absolvoval zk. lovecké upotřebitelnosti. Bohužel OVVR jsou spíš taková sranda, než že by měly nějakou vypovídající hodnotu. Když rozhodčí někomu OVVR dají s tím, že ať toho psa ale do chovu nepouští, tak tím tomu zrovna moc nepomůžou. Ono by stačilo, kdyby se dával důraz na povahu, klid po výstřelu, ochotu spolupracovat s pánem a ochotu do vody, nějaká předpisová chůze u nohy mi přijde u vloh zbytečná, ale muselo by se to opravdu hodnotit spravedlivě.

Co se týče exteriéru, tak tady nemá vypovídající hodnotu asi nic. Kdo chce, vyjezdí vše - ať se jedná o výbornou, nebo šampiona (a takovej CH Bosny či Černé Hory je taky CH, že), no a někteří experti rozhodčí jsou taky spíš pro smích. Tady je to o chuti a penězích majitele. Možná abych nekřivdila klubovkám či výstavám se zahraničním posuzovatelem chovetelem plemene, kde je opravdu velká účast, ale jinak se mi zdá, že to vše nějak upadá.

No a zbývá zdraví - tam to lze spřísnit alespoň na nutnost mít některé testy udělané a zveřejněný výsledek. Dle mého názoru v ČR chybí databáze jedinců se zdravotními údaji a všemi dalšími známými okolnostmi.

Schválení spojení poradcem chovu - tam vidím výhody i nevýhody, přičemž ale nevýhody převažují. I poradce chovu je jen člověk a může upřednostňovat svůj pohled na věc před objektivitou.

U některých plemen jsou rozdělené podmínky chovnosti dle pohlaví (psi musejí splnit přísnější kritéria než feny), u jiných stačí složit vyšší zkoušku a díky tomu mít horší výsledek z výstavy (a naopak). Co si myslíte o tomto?

Já si myslím, že labroši jsou tak na štíru se zdravím, že na selekci na cokoliv dalšího už moc nezbývá. Slabší pigment vidím opravdu až na konci pomyslného žebříčku důležitosti. Nakonec je to vždycky o lidech. Zájemce o štěňata v drtivé většině zajímá pouze cena, barva a pohlaví, takže nabídka pak odpovídá poptávce. Proč vrážet peníze do genetických testů, když lidem je to jedno, ty peníze se nikdy nevrátí a štěně jde stejně "do světa". Vloni jsem byla v Německy u chovatelky Anity Kramer a to jsem teprve viděla, co to opravdu znamená chovat na povahu. Její tři plemeníci byli pohromadě, ten co kryl se vrátil normálně mezi ně, ze mne museli cítit háravku a nic, pohoda! Jen mi celou dobu všichni naráz cpali do klína všechny možné hračky. Anita říkala, že pokud některý pes vyvolává sebemenší konflikty, vyřazuje ho z chovu, i když je to třeba importovaný šampion. Ještě máme do té Evropy hodně daleko, u nás spíš každý přemýšlí, jak to ošulit, nelichotivé výsledky utajit. Byla bych pro zpřísnění zdravotních požadavků, jako rozumné mi připadá, aby aspoň jeden z chovného páru byl testován jako PRA a EIC neg. Lokty jenom nuly, objevuje se to pak znovu a znovu v dalších generacích, kyčle max jedničky.