Toto je kopie článku z původního ML webu. Autor: Iva Sieberová
Obecně je možné říci, že přítomnost psa má u dětí pozitivní vliv na psychické a fyzické zdraví a také sociální vazby.
Pejsek děti provokuje k činnosti, ale také poskytuje zábavu. U dětí s mentálním postižením pes přispívá velkou měrou k rozvoji jejich znalostí a dovedností.
Pes je podnětově velmi silný, pouhé jeho pozorování může vyvolávat pocit relaxace a zklidnění jen tím, že přitahuje a udržuje pozornost dítěte. Pejsek u dítěte snižuje a tlumí i stresové reakce.
Činnosti se psy zlepšují komunikační dovednosti, přispívají k rozvoji slovní zásoby a vyjadřovacích schopností. Dítěti v tomto případě jde jen o to, aby pejsek porozuměl jeho povelům. Mluvení na psa přináší dítěti daleko méně stresu než komunikace s lidmi.
Partnerství dítěte a psa také splňuje různá kritéria sociálních vazeb a rolí. Funguje zde socializace, integrace, ale také rozvoj pečovatelských a ochranitelských postojů, něžností, ohleduplnosti a obětavosti. Pes uspokojuje i potřeby tělesného kontaktu a podporuje pocit zodpovědnosti (samozřejmě u dětí s mentálním postižením pouze omezeně).
Každý dětský klient vykazuje vedle obecných specifik i různé individuální zvláštnosti. Uvedu alespoň pár příkladů:
- U dítěte s Downovým syndromem používáme psy zejména k rozvoji jeho komunikačních dovedností a také ke zvýšení sebevědomí.
- U dítěte hyperaktivního používáme pejska zejména ke zklidnění a relaxaci, volíme pomalé činnosti např. v místnosti.
- U dětí s agresivním chováním využíváme psy hlavně k rozvoji pečovatelských postojů, k něžnosti a ohleduplnosti. Volíme takové činnosti, u kterých je nutná spolupráce dětí.
- U dětí se spastickými křečemi využíváme pejsky zejména k prohřívání, uvolňování a lepšímu prokrvení.
- Děti s vadami řeči pejska berou jako kamaráda, který je neopravuje a před kterým se nestydí mluvit. Zde se pejsek používá k rozvoji komutace.
- Autictické děti dělíme na dvě skupiny. První skupina pejska přijme a pes se stává prostředníkem mezi okolím a světem dítěte a tyto děti s pejskem dobře spolupracují. Druhá skupina je tvořena opravdu silnými autisty, kteří pejsky vůbec nepřijmou a naopak zde pes působí negativně – je pro dítě příliš proměnlivý a nevyzpytatelný a může vyvolávat velké rozrušení až agresi dítěte.
První reakce dětí na pejska bývá většinou nesmělá, dítě si pejska prohlíží, chodí zaním, váhavě k němu přistupuje a většinou se dotýká zejména na zádech a zkoumá jeho srst. Jsou však i děti se zcela opačnými reakcemi. Dítě se na pejska vrhne a nemá vůbec žádné zábrany.
V další fázi dochází k poznávání pejska a vytváření vzájemného vztahu. Délka této fáze je velmi individuální a závisí zejména na dítěti. K upevňování vztahu dochází pokud může dítě pod vedením psovoda učit pejska např. základní cviky poslušnosti. Velkou odměnou je pro dítě zejména spokojenost psa (vrtění ocáskem) a také pochvala psovoda.
Zde je potřeba zvážit hloubku např. mentálního postižení a míru realizace různých příkladů použití pejska.
Canisterapeutického pejska musíme brát jako milého společníka, který má blahodárný účinek na zdraví člověka a je nápomocný při náročném úkolu – vychovávat a rozvíjet děti s různými postiženími.
Převzato z klubového zpravodaje RK CZ 2/2006, napsala Iva Sieberová, www.volny.cz/siriustrebic