Znáte to. Pořídíte si psa, v našem případě labradora a on se nechová tak, jak jste si představovali. Dělá věci, které nejsou v knížkách a vy mu chcete porozumět. Tak jdete hledat rozumy… Někteří včas, ještě před tím než psa přivezou domů, někteří, až když je něco zaskočí a nebo najednou pocítí potřebu podělit se s někým o to, jaké to soužití s labradorem vlastně je. Proto weby vznikají, proto je člověk vyhledá.

„Můj labrador“ vznikl proto, že nejmenovaný web nás naštval. Prostě parta lidí, která se znala jen virtuálně, ale shodla se na tom, že web, na kterém se sešla, jim nevyhovuje. Především pro jakousi nadřazenost a způsob, jakým jsou prezentovány některé názory. Ta nespokojenost se na webu ventilovala, ale vlastně dala jen vzniknout partě odbojných diskutérů. Technicky na web měli jen Evka a Lukáš. My ostatní jsme jen věděli co nechceme… tedy web sekernický, sarkastický…. web jen pro vybrané. Chtěli jsme web pro lidi. A to si myslím, že ML byl.

V dubnu 2007 byl spuštěn, a hned se na něm sešla skvělá parta, která přitahovala další a další. Samozřejmě jako web veřejný by asi nesplnil očekávání profesionálů, ale pokud ho vezmu jako platformu, na které probíhala výměna zkušeností, myslím, že se moc povedl. Je velmi složité a těžké ukáznit návštěvníky, aby striktně oddělovali diskusi v odborném tématu a řešili jen nadhozené téma, ale i když se to vždy nepodařilo, i když občas probíhala diskuse vzrušená a vášnivá, a nejen veřejně, také v SZ, a muselo se občas vyhrožovat, přesto si myslím, že atmosféra na ML byla prostě skvělá. A určitě jsem nebyla sama, kdo v období jeho rozjezdu byl na webu téměř závislý…

Kromě technických problémů však web zákonitě potkalo to, co se dalo očekávat. Přicházeli další a další návštěvníci a jejich problémy se opakovaly…. ti první, už měli pocit, že vše bylo řečeno, že se to opakuje, že je to mlácení prázdné slámy a ti noví, měli pocit, že jim nikdo nechce poradit. Diskuse však byla většinou přátelská, věcná, často vtipná.

Minovým polem vždy bylo téma: granule ano či ne? A také ještě jaké granule. Ale skoro hádky vyvolalo vždy, když na web přišel nový člověk s bezpapírovým psem. Paradoxně, jakmile se to začalo hádat, okamžitě stoupala aktivita přítomných a počet lidí on-line. Ono se to většinou nakonec srovnalo, ale způsob, jakým ho některé z nás vítaly, řada lidí neustála. Protože dlužno říci, že ML neměl zbytečně téma Babinec, procento neznám, ale myslím, že 80% registrovaných byly dívky, ženy a vůbec zástupkyně ženského pohlaví. I proto se na webu i vařilo, hublo, nakupovalo a podobně. A jsem přesvědčena, že to vůbec nebylo na škodu.

Hlavní vždy byly zážitky se psem. Časem se zde nakupila obrovská zásobárna zkušeností o nemocech, o výchovných problémech, o krmení… Prostě, kdo hledal, většinou odpověď na svou otázku našel. Také se zde soustředilo množství skutečně krásných fotogragií našich laboušků za všech možných i nemožných situací.

Sounáležitost, která se mezi lidmi na webu vytvořila, si žádala další kroky a proto přišla první osobní setkání, společné procházky v regionech, historicky první procházka v Čenkovicích na den dětí v roce 2007, první sraz v Budišově nad Budišovkou v srpnu téhož roku a pak další v Prudké, vycházky v Praze také daly dohromady celou partu, řada vycházek v regionech, party malé a větší, setkání loni u Jičína a setkání na výstavách. Poslední velkou akcí byla společná procházka v prosinci loňského roku s rekordní účastí a myslím, že pro každého účastníka ta setkání byla velmi milá. A pokud říkám účastníka, myslím pejsky i jejich lidičky.

To, že web běžel téměř bez zaškobrtnutí, až na jedinou vyjímku, je jednoznačně zásluha Evky a Lukáše. Dokonce dokázali přicházet s novými nápady jako byl proužek s věkem psa a nebo nápad, který představoval obrovskou práci a to bylo vydávání kalendáře s fotkami psů z webu.

Práci moderátorů si vyzkoušela řada lidí, a myslím, že ji dělali dobře. Těm všem patří dík za to, že ML byl přátelský a že ho všichni považovali za svůj. Byla jsem u toho a jsem za to moc ráda. Určitě nejen já vděčím ML za to, že já i můj pes jsme poznali báječné lidi a máme z některých skvělé kamarády. Každý z nás se tam něco naučil. Hlavně aplikovat zkušenosti druhých při práci se svým psem… ale také poslouchat a vnímat druhé lidi, prožívat s nimi i jejich radosti, starosti a smutky.

Ale tato etapa skončila, tak udělejme nový ML ještě lepší…