1988. 34 let. To je v automobilovém průmyslu velmi dlouhá doba (asi šest generací), během které se výrazně proměnily produkty vyjíždějící z továren po celém světě. Liší se samozřejmě designem, ale také užitnou hodnotou, velikostí, komfortem, jednoduchostí ovládání. A jízdními výkony, které jsou dnes díky pokroku v technice určitou samozřejmostí, ale v té době to tak úplně neplatilo.

Měl jsem to štěstí, že ve mě byla vložena důvěra (které si velmi vážím), a na několik týdnů jsem dostal zapůjčenou jednu z japonských sportovních ikon přelomu 80. a 90. let - Hondu CRX druhé generace (ED). Takže jak si dnes stojí tento japonský sporťáček?

CRX se mi vždy líbilo. Mám prostě slabost pro menší auta, japonská auta nebo kupéčka s hranou na zadku - a tady se to všechno spojuje. Ne náhodou jsem měl na jednom kulatějším narozeninovém dortu obrázek Hondy CRZ, což měl být novodobý nástupce CRX. To se sice vyplnilo jen částečně (hlavně kvůli motorizaci), ale to je jiný příběh.

Zapůjčené vozítko je červený kousek ve velmi dobrém a prakticky sériovém stavu (no dobře, s nepůvodním, ale dobovým Honda rádiem). Najeto kolem 120 tisíc, což je jen o něco víc než má moje šest let staré BRZ. S motorem 1.6i-16 (D16A9) a papírovými 96kW. A mimo jiné asi 900kg váhy - ve světě, kde se považuje stlačení váhy kupé nebo malého hatchbacku na 1200-1300kg za úspěch.

Pro český kontext. Z té doby je Škoda Favorit. Ten zde ale nebudu dále představovat a ani se nebudu pokoušet o jejich vzájemné porovnání. I když vím o člověku, který se o to pokoušel :-D

Ok, interiér je trošku poplatný době, ale ergonomie je výborná. Je prostě radost mačkat přehledně rozmístěná mechanická tlačítka, s dobrou hmatovou odezvou a v zvlášť některých případech i vyloženě příjemným jemným cvaknutím. Některé věci jsou oproti dnešku "jinak" (například zapínání dálkových světel), ale dává to smysl. Světla krásně svítí (především dálky) a sedačky mají na tu dobu až nepřirozeně dobré boční vedení. Díky původnímu (asi movitějšímu) majiteli je zde elektricky vyklápěný a zasouvací šíbr, který je příjemně funkční a který jsem několikrát ocenil.

Auto je malinké a sedí se zde nízko, což člověk nezvyklý z něčeho podobného zjistí nejpozději při vystupování. Možná i k tomu může pomoci na A sloupku spolujezdce umístěné madlo (u řidiče samozřejmě není). Nemám tedy CRX vyzkoušené z pozice spolujezdce, ale jsem poměrně skeptický k využití spolujezdcova madla při cestování. Spolujezdec má totiž kolem sebe hodně místa a dosáhnout na madlo by mohl být (podle pozice sedadla) úkol pro Saxánu. Na druhou stranu v BRZ nemá spolujezdec madlo žádné a ze zkušenosti vím, že by ho spolujezdci docela ocenili ;-)

Jako daily je CRX naprosto použitelné, když se smíříte s absencí některých dnes už standardních prvků jako je centrální nebo dokonce dálkové zamykání. Holt přibude nějaký ten rituál. Nebo posilovače řízení, jehož neexistenci při parkování rozhodně zaregistrujete. Zadní sedačky jsou na tom podobně jako v Toyobaru (tedy nouzové nebo jako odkladiště). Kufr je (alespoň pro mě) víc než dostatečný, pro přístup je ale potřeba otevřít "třetí dveře", nadzvednout plato a ukládat shora. Pro denní používání by se hodil nějaký samozvedací mechanismus plata.

Motor D16A9 má takový hrubší zvuk (majitelé boxeru třeba ocení), ale točí se hezky až k redline v 7200 a bez jakéhokoliv studia křivek výkonu a točivého momentu si dovolím tvrdit, že jsou naprosto použitelné i nižší (takové ty bězné) otáčky. Rychlou odezvu na plyn jsem si přímo užíval. Řízení je fajne a podvozek vypadá, že snese opravdu hodně. Navíc při velmi vysokém komfortu. Vlastně se mi nepodařilo úplně zjistit, kde přesně ty limity podvozku jsou - na to bych potřeboval více bezpečného prostoru (a odvahy). Fyzikální zákony sice (zatím) nezměníme, ale na předokolku je CRX velmi neutrální a chybí ta obvyklá nedotáčivost. Všem těmto věcem určitě hodně pomáhá nízká váha.

Největším limitem je pro mě pud sebezáchovy. A také úzké (185/60R14) pneumatiky, které v tomto případě měly (na gumy) svůj vlastní veteránský status (2009). CRX nemaskuje rychlost, což trošku pomáhá udržení se pod limity adheze... i když zde záleží na profilu řidiče :-) Každopádně CRX jezdí parádně, což pro mě vlastně ani nemůže být překvapení, protože jsem vícekrát viděl (i když z jiného auta) výkony CRX na horských alpských silničkách.

Samostatnou kapitolou je bezpečnost. Na jednu stranu vám CRX pomůže udržet se tam kde je třeba díky své nezáludné povaze a výbornému podvozku, na druhou stranu žádné dodatečné asistenty zde nenajdete, dokonce ani ABS. Což znamená, že pokud to přeženete na brzdách, budete se klouzat. A co tedy opravdu nechcete je pokoušet se o novodobý crash test s historickým vozidlem.

Závěrem: I automobilové legendy stárnou. Některé natolik, že při setkání s nimi dochází ke zklamání, neboť jsme navykli jiným měřítkům. Některé ale stárnou s grácií a CRX je jedním z nich. V mnoha ohledech stále ustojí srovnání s novými auty a v některých je pořád na špici. Je škoda, že jich je tak málo a pravděpodobnost, že CRX potkáte mimo sraz Hondařů je malá. Já se rozhodně budu těšit z každého zpozorovaného kousku :-)