Jste zde

Velký obsah Velkého bratra

11.12.2015

Poznámka: Toto je kopie mého článku z webu Stínadel.

Přestože se nepovažuji za webmastera, programování je pro mne pouze okrajová činnost a ladění designů stránek mne vyloženě nebaví, provozuji několik komunitních stránek. Některé z nich jsou velmi malé, jiné jsou už trošku větší a mají řádově tisíc registrovaných uživatelů. Jejich zaměření je velmi různorodé a vlastně je spojuji pouze já jako provozovatel, zakladatel nebo pokračovatel (bylo potřeba sdílet informace a nikdo vhodnější nebyl po ruce).

socialní sítě

V poslední době na „svých“, ale i jiných webech pozoruji jeden nebezpečný trend, kterým je přesun komunit k velkým vycucávačům obsahu... vlastně pouze k jednomu - na Facebook. Několik komunitních webů z mého okolí už takhle zaniklo. Jeden z těch „mojich“ je teď těsně před takovým stavem a teď už by byl zázrak, kdyby se ho podařilo zachránit. Přestože to ještě nedávno bylo poměrně velké shromaždiště a stále obsahuje velké množství užitečného obsahu / knowhow.

Je určitě správně, že funguje nabídka - poptávka a uživatelé si určují, o co mají zájem - o jaký obsah a v jaké formě. Na druhou stranu by bylo dobré se občas zamyslet, co se děje na pozadí toho všeho. Jestli je tohle opravdu to co chceme a jestli se tenhle vlak nerozjíždí natolik, že už z něj nebudeme moci vyskočit.

Je fajn získávat jinak ztracené vazby na jiné lidi, informovat, sdílet, pokecat - to vše na jednom místě. Ale kolik vlastně stojí všechny ty úžasné funkce? Pomineme-li různé kontroverznosti z podmínek této služby, dáváte důvěru jedné komerční společnosti, aby vládla vašim datům a vašim identitám. Vzhledem k obtížnosti přesunu takového obsahu jinam je to důvěra poměrně neomezená jak rozsahem, tak časem. Co se asi stane, když... ne - AŽ Facebook jednostraně změní podmínky a ty vám přestanou vyhovovat? A nemusí jít nutně o ty podmínky, které témeř nikdo nečte. Může to být třeba jen způsob zobrazování nebo zveřejňování „vašich“ informací. V dlouhodobém měřítku se tím vlastně vzdáváte svého vlastního obsahu, který na Facebook (a ne jinam) dobrovolně vkládáte - textu nebo fotografií, vzpomínek na společné zážitky a vlastních myšlenek.

big data

Nejde pouze o důvěru ohledně publikovaných dat. Co vlastně znamená tlačítko Like na stránkách mimo Facebook? Že i když nejste na Facebook přihlášeni nebo dokonce nemáte na Facebooku účet, Facebook přesně ví, kam (nejen po internetu) chodíte a co děláte. Pomocí cookies nebo jednoznačných a unikátních „otisků“ webových prohlížečů jsme velkými poskytovateli dat sledováni na každém kroku a nepomůže ani privátní režim. Ráj pro sociální inženýry (viz také tato přednáška).

Netýká se to samozřejmě jenom Facebooku. Co o sobě říkáme Google dobře ilustrují jejich vlastní reklamy pod názvem Život je hledání. A jak velkou moc nad uživateli asi má, pokud tyto dotazy (=myšlenky) z největšího vyhledávače spojí s obsahem všech e-mailů na gmail.com, které jsou jak známo cíleně prohledávány mimo jiné za účelem podstrkování té správné reklamy na různých (cizích) webech (Google AdWords). Že je to málo? Další informace Google získává od majitelů nejpoužívanějšího OS na mobilních telefonech - Androidu. Telefonní čísla, kalendáře, kontakty, data aplikací, s tím se dá pracovat také poměrně do hloubky, například získávat vazby mezi různými lidmi. Díky těmto (a dalším a dalším) službám nejsou ušetřeni ani lidé Google na první pohled nijak nevyužívající. Toto téma je poměrně obsáhlé a v případě zájmu ho mohu při nějaké příležitosti rozvést, ale nyní zpět k tomu hlavnímu.

Centralizace informací je důležitá, každý fungující komunitní web je toho důkazem. Ale někde by se měla zastavit a určitě by neměly informace končit u několika velkých poskytovatelů obsahu sledujících své vlastní (třeba komerční) cíle.

Na internetu se pohybuji už poměrně dlouhou dobu, za tu dobu jsem byl svědkem různých trendů, a že to s tím Facebookem nebude tak jednoduché jsem cítil už poměrně dlouho. Ale zvyšující se počet událostí mne nutí varovat, brát si to víc osobně a svým způsobem vyhlásit Velkému obsahu svojí vlastní partyzánskou válku. Bohužel to nebude do roka a do dne :-) a bude to znamenat, že se tím sám prakticky vyloučím z některých sociálních skupin. To se už také děje (naposledy včera) a to byl také impulz k napsání tohoto příspěvku.

Naštěstí se občas najde někdo podobně smýšlející a zatím nezůstávám mezi přáteli :-) osamocen. To se ale časem může klidně změnit, proto: Až se budete zase socializovat na Facebooku, zkuste si občas vzpomenout na nás asociály a zamyslet se nad tím naším poselstvím, které posíláme do světa svojí neúčastí :-)

Nakonec děkuji všem uživatelům a provozovatelům „obyčejných“ webů (zvláště těm nešmírujícím), bez kterých by internet nebyl internetem.

friends

Update: Doporučuji zkouknout výbornou přednášku na konci článku Podívejte se, jak Facebook zkresluje realitu. Vybírá to, co se vám líbí.

Tagy: