Poznámka: Toto je kopie mého blogu na autíčkáři.

Dneska by to šlo. Tak nějak to říkal ten Rejlek v jedné ze svých videorecenzí. Pozdě večer po chumelenici se vracím ze svých sportovních aktivit domů a míjím prázdné parkoviště před nejmenovanou zkrachovalou prodejnou sportovních potřeb. Spínač v hlavě se spíná a události jsou směrovány svou přirozenou cestou...

Po několik večerů v posledních týdnech jsem projezdil nezanedbatelné množství benzínu na parkovištích. A nebyl jsem zdaleka sám, jak potvrzuje i příspěvek mého kolegy RCNP. Podmínky pro takové radovánky jsou opravdu výjimečné a poskytnuté příležitosti je třeba využívat. Kroutit volantem v BRZ je za takové situace ta správná nirvána. Ani k tomu není nutně potřeba velká plocha, jak jsem se přesvědčil na prvním parkovišti, které bylo prostorově poměrně omezené a zvenku i zevnitř lemované obrubníky a zčásti i betonovými zátarasy. Tam, kde to kolega s STI vzdal po prvním kole, se s BRZ, trochou opatrnosti a soustředěním daly bez problémů vykružovat zatáčky. Při dalších příležitostech jsem přesto plochu vyměnil za větší. Ta sice generovala výrazně méně adrenalinu, o to více manévrů ovšem umožňovala. Svou roli hrály i sociální aspekty. Pro srovnání bylo užitečné vidět, jak se daří ostatním kolotočářům, vesměs sedících v zadokolkách německého původu. Video pro ilustraci:

Znáte ten pocit, když druhý den ráno sedíte u snídaně a připadá vám, že pod vaším pozadím ujíždí jídelní židle? Já už jo. Úmyslné klouzání se autem je zábava, ale samozřejmě to má veliké dopady na schopnosti ovládat auto i v běžném provozu, o krizových situacích (ať už k nim dojde jakkoliv) nemluvě. V některých státech si to uvědomují lépe než u nás, třeba v Rakousku je údajně povinné absolvování cvičebního polygonu v rámci autoškoly (pokud někdo zná detaily, prosím rozvést do komentářů). Ostatně organizované skupiny mladých nezkušených jsme potkali minulý rok při výletu na polygon v Pachfurtu organizovaném typer.cz. Tam jsem poprvé nahlédnul o kousek dál a otestoval své schopnosti v BRZ za krajních situací. S výsledkem jsem byl spokojený, i s malými zkušenostmi s BRZ a zadokolkami obecně jsem v konkurenci sporťáků (M3, M4, Z3, 911, Mustang a nějaký ten Civic) myslím obstál velmi dobře. Jak psal kolega, v BRZ je to intuitivně komunikativní - a to pomůže každému dřevákovi.

Je to zábava a zároveň velká škola, pro zadokolkaře obzvlášť. Škoda, že dostupnost polygonů není trošku větší. Vyhrát sportku, koupím si jedno BRZ do zásoby a hned potom si postavím něco na klouzání u nás za vesnicí a budu vybírat symbolické vjezdné.



Blíží se výročí našeho prvního společného roku (o prvním týdnu a prvním měsíci), takže už si troufnu na nějaké to bilancování. A také si troufnu tvrdit, že zmíněné kratochvíle na sněhu nebo kluzných fóliích jsou pouhou (byť velmi sladkou) třešničkou na dortu, pokud Toyobaru používáte jako dopravní prostředek každý den.



Jasně, není to stavěné na hltání dálničních kilometrů, ale i s tím si hravě poradí a pokud se zrovna potřebujete „jen“ někam přepravit po D1, neulomí vám obratel. V každém případě těch „jen“ je u mne opravdu výjimečně a z téměř každé cesty se stává zábava nebo minimálně zpestření všedního dne. Pokud bych měl vypíchnout nějakou věc, která se mi na BRZ líbí, byla by to nepochybně koncepce, vyvážení a pohon zadních kol. A to musím přiznat, že předokolkysmus byl ve mně velmi hluboko zakořeněný. I po tom roce se mi stává, že při průjezdech pomalými zatáčkami podvědomě čekám nedotáčivost, která se ale nedostavuje. To si pak uvědomíte, jak velký je to rozdíl. A při dalším průjezdu o kousek méně zatočíte volantem a o kousek více přidáte plynu.



Na sněhu je všechno intenzivnější. Zjistil jsem, že mě strašně baví hrabat se v kalamitě rychlostí téměř chůze do neprohrnutého kopce s volantem každou chvíli za jiný roh. Případně i o něco málo vyšší rychlostí do kopce prohrnutého leč uježděného. Pak je docela zajímavé vyzvat na souboj stabilizaci ve Sport režimu a rozpohybovávat karoserii jen natolik málo, aby se stabilizace nerozblikala. Pomáhají tomu silnice v našem okolí, kde se nesolí. Tam, kde by jinak bylo jen slané mokro, vydrží krásně uježděný sníh s nějakými těmi kamínky. Výjimečně si na prázdné cestě dovolím úplně vypnout stabilizaci, na konci zatáčkovitého úseku to otočit a cvičně provést další průjezd.



Pro tyhle okamžiky je BRZ (jak) stvořené. Ukazuje a vyučuje, jak se to má dělat. Přitom funguje jako celek. Řízení je přesné a komunikativní, blablabla, tyhle věci už znáte. A při faceliftu prý vylepšili podvozek - to jde? Pro mě je to ideální kompromis komfortu a té šikanované sportovnosti. Karoserie se v zatáčkách téměř nenaklání, ale zadek se drobně zhoupne, když se přiblížíte k limitu a přetáčivosti. A to se mi líbí. Nene, jiná auta by na vás nezvedla ukazováček, tam by to byl rovnou jiný prst. O čem to mluvil Chris Harris? Aha, teď už vím.



Abych jenom nechválil. S BRZ budu mít vyšší spotřebu pneumatik. To jsem poznal už na jaře, kdy jsem čekal na nové disky z Anglie pro letní sezónu a drtil tak zimáky i v teplotách nad 10 stupňů. Ale ono vám to nedá a při odbočování na prázdné křižovatce trošku přišlápnete. No co, podle mě pneumatiky nemají odcházet do gumového nebe stářím. Na druhou stranu je dobré, že se díky celkové váze, těžišti a vyšším tlakům v pneumatikách nežvýkají jejich bočnice.



Jinak stěrače stírají, ostřikovače ostřikují. Při častém odmrazování zaznamenávám velmi rychlý účinek topení. Až mám podezření, že ho dimenzovali na auto bez střechy. Ale může to být i menší kabinou. Celkem jsem spálil něco přes 1893 litrů benzínu a spotřeba se ustálila lehce nad 10 litry, což je vzhledem ke způsobu užití, teď i častému rozmrazování a krátkým pojížďkám po okolí (market, školka, kroužky) velmi dobré. Pro zajímavost, dlouhodobý průměr podle Spritmotoru je 8,15l pro BRZ (25 aut) a 8,69l pro GT86 (130 aut). To holt nedám, ale už s předchozím autem jsem měl dlouhodobě přes 9l, zatímco obecný průměr je 7,7.



Protože obecní část cesty k našemu domu je materiálem i rovinou podprůměrná polňačka a škrtnout si tu podvozkem můžete v podstatě v jakémkoliv ne-SUV autě, oceňuji, že BRZ je i přes svého sportovního ducha připravené do normálního provozu. Což byl také záměr jak potvrzují videa z vývoje. Proto se nebojíme ani lesních cest a příležitostně vyrážíme mimo civilizaci. V konfiguraci dva dospělí a malé dítě není problém se zavazadly, krosny se vejdou do kufru „na hloubku“ vedle sebe a nebýt špatně sbalené ochranné plachty na auto, není třeba materiálem obsazovat volné sedadlo za řidičem. Je pravda, že kdyby měl vzadu sedět někdo dospělý, bylo by to za trest pro něj i pro spolujezdce vepředu.



Byl to velmi zajímavý rok za volantem a už se těším na další. Na dvoře už nestojí leštěnka a trošku mi chybí vůně vypalovaných výfuků. Teď ale doufám, že brzy zase něco napadne a na duben už jsem opět přihlášený do Pachfurtu. Někdy později, na letních a za sucha, mám v plánu podívat se také do Mostu. Nejlépe ještě se současnými letními pneumatikami (MPSS), protože až je dojezdím, hodlám z garáže vytáhnout původní nejeté Priusovky a uklouzat je k smrti.

Na závěr bych měl jednu otázku do diskuze. Toybaru nebo Toyobaru?