Jste zde

BRZ

První rok s BRZ

Poznámka: Toto je kopie mého blogu na autíčkáři.

Dneska by to šlo. Tak nějak to říkal ten Rejlek v jedné ze svých videorecenzí. Pozdě večer po chumelenici se vracím ze svých sportovních aktivit domů a míjím prázdné parkoviště před nejmenovanou zkrachovalou prodejnou sportovních potřeb. Spínač v hlavě se spíná a události jsou směrovány svou přirozenou cestou...

logo v ledu

...a první měsíc

„S BRZ je naprosto v pořádku, když cesta je cíl.“

„Tatííí a kde se tady sundavá střecha?“ byla první hláška naší dcery, když jsem ji poprvé vezl v BRZ. Jasně, v MX5 by se nevezla na zadních sedačkách, ale vysvětlujte to tříletému dítěti... Na druhou stranu jsem pocítil hrdost, že dokáže takhle rychle poznat, že tady je něco jinak a že má ty správné asociace :-) O den později už to bylo auto pro panenky, ale čert to vem. Teď už je to víc jak měsíc, co jsem si vyzvedl BRZ v Pardubicích. Za tu dobu jsem najel asi 3500km (víc jak dvojnásobek mého obvyklého nájezdu) a poznal BRZ i více z praktické stránky.

První týden s BRZ

"Pro táty, kteří nepřestali snít."

Pro začátek je potřeba si něco přiznat: jsem závislý a úplně jsem tomu propadl :-) Jak se to mohlo stát?

Poměrně dlouho (přes deset let) jsem vlastnil UFOna, se kterým jsme na téměř 200.000 kilometrech ohoblovali spoustu pryže. Tak trošku mne vychovával, svým přesným a citlivým řízením a velkou dávkou blbuvzdornosti. Už delší dobu jsem se ale chtěl posunout dál, udělat další krok.

Přihlásit se k odběru RSS - BRZ