Jste zde

...a první měsíc

„S BRZ je naprosto v pořádku, když cesta je cíl.“

„Tatííí a kde se tady sundavá střecha?“ byla první hláška naší dcery, když jsem ji poprvé vezl v BRZ. Jasně, v MX5 by se nevezla na zadních sedačkách, ale vysvětlujte to tříletému dítěti... Na druhou stranu jsem pocítil hrdost, že dokáže takhle rychle poznat, že tady je něco jinak a že má ty správné asociace :-) O den později už to bylo auto pro panenky, ale čert to vem. Teď už je to víc jak měsíc, co jsem si vyzvedl BRZ v Pardubicích. Za tu dobu jsem najel asi 3500km (víc jak dvojnásobek mého obvyklého nájezdu) a poznal BRZ i více z praktické stránky.

na snehu zepredu

Velikost je tak akorát pro drtivou většinu mých cest. Zatím mne to nijak neomezilo, ale ono to bude omezovat spíš případné spolujezdce, kterým je třeba vysílat jasné signály :-) Když přijmete to, že je to opravdové kupé v malém, jednoduchém a lehkém balení, zjistíte, že vnitřní prostor je super. Žádné nepohodlí a přitom když z pozice řidiče natáhnu ruku, sundám mláděti čepici z hlavy. Co je naopak gigantické, jsou předozadní (jediné) dveře a je potřeba na to myslet při parkování, protože jinak třeba taky nevylezete. Kufr je ideální na větší nákup v supermarketu, případně víkendový zimní trip mimo civilizaci ve dvou (vyzkoušeno). Na hloubku se v pohodě vejde klasická krosna a na šířku dáte tak tři a ještě zbyde místo okolo. Takže: vejde se tam dost, ale přitom nehrozí, že vám zavolá kamarád kvůli stěhování almary.

„Vždycky je dobré znát někoho, komu můžete zavolat, když je potřeba odstěhovat gauč. Ale kdo by chtěl být ten, komu lidé volají, když potřebují odstěhovat gauč…“ -- autickar.cz

kufr1

kufr2

(foto piváků: Inzandity @ ft86club.com)

Auto je na jednu stranu opravdu puristické, což je vidět především v interiéru, kde na vás místy vykoukne i nějaké to retro (zabudované vietnamské digitálky). Na stranu druhou - klima, bezrámová okna, keyless („systém rituálního loučení pohlazením“). Dobrá zpráva je, že tu nenajdete start-stop systém, trippling směrovek nebo zpožděné došmrdlávání stěračů. Je tu prostě všechno potřebné - kromě ukazatele dojezdu na palubním počítači (FAIL).

Jinak přeučování předokolkáře úspěšně pokračuje a je to proces velmi příjemný. Nahrávají tomu všechny ty řidičské vlastnosti, které Toyobaru má - pozice v autě, řízení, řazení a ty další věci. Třeba výhled z auta je díky strmějším a tenčním A sloupkům výrazně lepší než u Civicu. A pokud jsem v UFOnovi potřeboval přesně definovanou situaci, abych měl šanci trefit meziplyn, tady je to naopak - mnohem těžší tu je meziplyn NEtrefit. Dokonce to vypadá, že ani heel&toe mi (časem) nebude zapovězeno.

Z každého decimetru auta dýchá sportovnost, taková ta správná mechaničnost. Tuhé řízení, těžké řazení za studena a minimální odhlučnění podběhů před kamínky však dokáže vynahradit pohodlnými sedačkami s dobrou oporou, nadýchanými hlavovými opěrkami a nízkým hlukem při konstantní rychlosti na dálnici. I ty legendární měkčené plasty najdete :-) Vyzkoušel jsem si už cestu po D1 do Brna a pohoda jazz, tedy rock (a audiobook).

na snehu zezadu


Stabilizace funguje výborně. Jezdím vesměs ve Sportu, kdy stabilizace chvilku přivírá oči, než začne pracovat. I když tím samozřejmě trpí mé jinak určitě dokonalé výjezdy z křižovatek, nechávám si pomáhat a hledání limitů neuspěchávám. Jinak řečeno, na úplné vypnutí stabilizace zatím nemám odvahu. Na to je času dost. Každopádně je to zábava. Natolik, že jsem upustil od myšlenky širších kol a budu jezdit na Priusových 215/45. No a když naprší nebo nasněží... :-) Pouze jeden den už té zábavy bylo snad až příliš. Možná si vzpomenete na pondělí 29.2., kdy během několika málo odpoledních hodin napadlo extrémní množství sněhu, vespod to natálo a opět umrzlo. Po cestě z Prahy domu bylo několik aut v příkopech a jednou jsem musel zastavovat, abych (ručně) roztlačil paní v nákupní tašce na ledu do kopce. BRZ to zvládlo v pohodě, jen u nás v uličce, která je parametry spíše děravá polňačka, jsem se málem dvakrát zahrabal, protože toho sněhu už bylo příliš a kvůli terénu se to ani nedalo rozjet.

„The car definitely likes corners like a fat kid loves cake.“ -- someone @ ft86club.com

Motor pořád zajíždím a ani příliš nevyužívám nejlepší pásmo kolem sedmi tisíc otáček, ale i tak je to fajn. Auto ve mne vyvolává pocit lehkosti, za což určitě nemůže jen reálná váha, ale také nízké těžiště (nižší než má Ferrari 458 Italia nebo nová Mazda MX-5 bez střechy...), vyvážení nebo již zmíněná krátká prodleva po sešlápnutí plynu. Spotřebu mám zatím kolem deseti, což je při vysokém poměru cest pro radost docela dobré. Dokazovat, že s BRZ se dá jezdit i normálně, nemusím, to už totiž udělali přede mnou (AutaNet Test spotřeby: Subaru BRZ vs. Škoda Octavia Combi 1.6TDI). Tankuji často, ale ani tak ne z důvodu extra velké spotřeby (nebo malé nádrže), ale proto, že palubní počítač neukazuje odhad dojezdu. Do 50l nádrže tak zbaběle beru kolem 40l.

graf

Občas dostávám otázku, jestli jsem měl jasno mezi Subaru (BRZ) a Toyotou (GT86). Ze začátku vlastně moc ne, rozdílů je poměrně málo. Ale když se do toho ponoříte, najdete je. V barvách (BRZ má exkluzivní Subaru STIčkovou modrou World Rally Blue kdežto GT86 zase svoji oranžovou Nevim Jakse Jmenuje) nebo naladění podvozku. GT86 je více tail-happy (zadkově ustřelující), kdežto BRZ je více seriozně neutrální (aniž by se s ním nedalo driftovat). Při společném vývoji prý Toyota více řešila design a Subaru zase mechanickou část. Oboje se ale vyrábí v japonském závodě Fuji Heavy Industries, tedy továrně Subaru. A pak jsou tu různé možnosti obchodních oddělení resp. ochota jednotlivých dealerů vyjednávat. Takže Subaru :-)

trojcata

U nás se během tří let prodalo asi sto kusů Toyobaru dohromady (z toho většina BRZ), z čehož plyne, že auto je poměrně neobvyklé. Většina normálních lidí (ne-petrolheadů) ani netuší, že něco takového existuje, a je tudíž, tak trošku, středem pozornosti. V Evropě je to prostě s prodeji bída, holt tady jsou lidé zvyklí na kombík v dýzlu. Krom toho, my jsme ten národ, kde bylo nebezpečné nebo alespoň nepohodlné vyčnívat z davu a být jiný. Takže... vysvětlujte někomu, jak je to s tím rodinným autem nebo že tohle není za cenu Ferrari, ale dobře vybavené (i když nadprůměrně nudné) Oktávky. Zato v severní Americe se Toyobaru prodává docela slušně, různí lidé tím nahrazují i výrazně výkonnější auta a někteří šťastlivci to tam mezi muscle cary mají za vstupenku do světa sporťáků nebo aut obecně.

CHRIS HARRIS ON CARS: Toyota GT86 / Scion FR-S v Nissan 370Z v Used Porsche Cayman S

Zatím ani mne neopouští nadšení z auta. Funguje, vypadá dobře a jezdí ještě líp. Mít na to peníze, koupím si jich aspoň pět do zásoby. Protože kdoví, co se bude vyrábět za pár (desítek) let a co bude nutné splňovat za normy (nulové emise? autopilot only?). V těchto dnech se navíc začínají objevovat informace o faceliftu GT86 i BRZ. Design je minimálně u Toyoty takový podivný a v rámci refreshe dojde nejen na funkční úpravy (údajně +5hp, kratší převody, LED svítilny, průduchy k  brzdám místo předních mlhovek), ale i k několika zbytečných úkrokům (tlačítka na volantu, hill asistent...?!?) tak trošku popírajících původní myšlenku. No ale hlavně, že nedošlo na turbo.

turbo

Na závěr jedno bonusové video školy smyku - inspirace do dalších let :-) Have fun.

Tagy: